Červenec 2007

Jediný přítel

31. července 2007 v 17:33 | Mary |  Minipovídky (Drabble :D)
Jediný přítel
Seděla na posteli a naproti ní on, ten, komu se svěřovala. Vždy a se vším.
"Nemají mě rádi. Vlastně mě nemá rád nikdo. Nikdo mi nerozumí. Ani se o to nesnaží. Nezajímám je. Nikdo o mě nestojí. Co je na mně špatného?" odmlčela se a podívala se do jeho hnědých očí. Seděl nehnutě, neodpověděl. Nikdy jí neodpovídal.
"Dneska se mi zase smáli. A já bych přitom tolik chtěla mít nějakého kamaráda!" rozplakala se a objala ho.
Byl jediný, komu věřila. Jediný, kdo ji poslouchal. Jediný, kdo jí rozuměl. Jediný, kdo ji měl rád. Její plyšový méďa.

Smrt si nevybírá

23. července 2007 v 11:02 | Mary |  Jednodílovky
Smrt si nevybírá
Na liduprázdném mostě stál vysoký chlapec. Na hlavě měl kšiltovku a jeho příliš velké oblečení vlálo ve stále sílícím větru. Díval se přes zábradlí dolů, kde byli lidé. Kde byli obyčejní lidé, kteří měli obyčejné radosti a obyčejné starosti. On mezi ně nepatřil. On, ani jeho bratr. Oni nebyli obyčejní. Oni měli sen. Veliký a zdánlivě nesplnitelný. A přece pro ně znamenal všechno. Tolik si přáli, aby se stal skutečností. A ono to vyšlo. Stálo je to spoustu energie, času a nejrůznějších obětí, ale to jim nevadilo. Konečně mohli hrát před lidmi, natočili CD, měli fanoušky. Byli šťastní. Jejich sen se splnil!
Proč mu už tenkrát nedošlo, že je to příliš nádherné na to, aby to vydrželo navždy? Že je to příliš idylické na to, aby to tak zůstalo?
Naklonil se a sledoval hlubinu pod sebou. Jeho pohled byl plný smutku a bolesti, přesto neplakal. Nemohl. Už dávno mu došly slzy. Tenkrát, když se celý jeho život zhroutil jako domeček z karet. Tenkrát, když přišel o Billa.

Podmínka

20. července 2007 v 16:32 | Mary |  Drabble
Podmínka
obsažená slova: podmínka, klíč, existence, pověst
"Taky tě miluju."
Nadšeně zavýskl a chystal se skočit bratrovi kolem krku. Už přestával doufat, že by se to kdy mohlo stát. Už nevěřil, že by k němu mohl bratr také cítit něco víc.
Bill se od něj ochotně nechal obejmout, ale po chvíli se jemně odtáhl.
"Mám jenom jednu podmínku. Na veřejnosti jsme dál bratři, ano? Nemůžem si dovolit ztratit svoji pověst, mohlo by to ohrozit naši existenci."
"Já vím," přikývl chápavě a drobně se usmál.
"V tom případě…" Bill nedopověděl a ve formě polibku mu konečně dal ten klíč, po kterém tak dlouho toužil. Klíč od svého srdce.

Zapomenout

8. července 2007 v 14:14 | Mary |  Twincest - jednodílné
Zapomenout

Chcem sa z teba napiť, šaty odhoď preč
Čo má byť sa stane tak cez moje dlane ako čistý prameň teč
Ak ťa ešte trápi smútok z rozchodov
Ono sa to podá, ty si predsa voda čo ma drží nad vodou

Rychlým krokem se přibližoval k domovu a snažil se nevnímat bratrovo rozhořčené volání. Bill se celou cestu držel několik kroků za ním a jejich vzdálenost se neodvažoval zkrátit, protože vždy, když to zkusil, Tom ještě zrychlil. Nechtěl s ním mluvit a už vůbec mu nechtěl vysvětlovat své chování v posledních týdnech. Nikdy mu nelhal, ale tentokrát nemohl říct pravdu. Nemohl mu říct, že každý večer usíná s myšlenkou na něj, že touží po tom, moci se ho dotýkat, že vždy, když ho vidí, myslí na to, jaké by asi bylo sevřít ho v náruči a líbat každičký centimetr jeho tváří a smyslných rtů. Nemohl mu říct, co k němu doopravdy cítí. Nebo ano?