Leden 2008

A-z kvíz a palička na maso

31. ledna 2008 v 17:27 | Mary |  Něco jako deníček
Včera večer mi taťka zabavil boty a odnesl si je do kuchyně, kde do nich čtvrt hodiny urputně mlátil paličkou na maso s výmluvou, že by mě po téhle operaci měly přestat tlačit. Nepřestaly. Budu si asi muset najím další náplasti. Já chci zpátky svoje starý roztrhaný černý botasky s bílými draky, co zmodrali vždycky, když jsem přehlédla kaluž nebo hromadu sněhu, a do kterých teklo. Mně se po nich tak stýská… :'(
Vysvědčení bych asi zrovna moc nekomentovala snad jen, že jsme byli označeni za třídu s nejmenší absencí. V průměru na člověka máme zameškaných asi patnáct hodin. Tak nevím, kdo byl nemocnej za mě…
V angličtině jsem byla podle přinucena umýt tabuli. Bohužel to byla ona nenáviděná bílá tabule na fixy a protože byla popsaná už od začátky hodiny, šlo to nehorázně blbě dolů. Ještě jsem ze sebe stihla dělat debila, jelikož milá tabule (příště na ni namaluju něco moc moc sprostého) je pevně přišpendlená ke zdi a nejde s ní šoupat, takže jsem s hadrou v ruce poskakovala na místě jak idiot, a to jen díky tomu, že při svojí výšce necelých stošedesáti centimetrů jsem na ty slova, co byly až nahoře, nedosáhla. Profesor mi taky zrovna nepomohl, když se opřel o jednu z lavic s tím, že budou pozorovat, jak mi to jde. Jeho kecy typu "zatím je to průměrné" mi taky nedodaly. Ale tak proč ne, že.
Dějepis byl taky zázrak. Vyfásla jsem nějaký časopis, ani nevím o čem, a měla jsem ho přečíst, vybrat si nějaký článek a celé třídě povyprávět, o čem byl. Skvělé. Vlastně nemám vůbec tušení, co jsem četla, nepamatuju si z něho jediné slovo, protože se mi chtělo spát a celý dlouhý text jsem naprosto a bez výjimky nevnímala. Pak se drahý profesor rozhodl, že když je dneska to vysvědčení, nebudeme se učit. A aby to nevypadalo, že nic neděláme, vymyslel nám hru, podobnou A-z kvízu, až na to, že všechny otázky měly být z dějepisu. Takže jsem se nabídla, že bych to mohla zapisovat (samozřejmě proto, že u toho se nemuselo přemýšlet, stačilo psát hvězdičky a počítat do deseti). Nevím, čím jsem ho tak okouzlila, faktem zůstává, že z deseti lidí, co se hlásili, vybral jedině a právě mě! A to ani nemám fialové vlasy :D Hehe, jsem se nechala trochu unést.
Přeju zdar, užijte si krásné pololetní prázdniny.
Mary

Samo lepší

30. ledna 2008 v 21:08 | Mary |  Něco jako deníček
Nálada ve škole byla ne na bodu mrazu, ale hluboko pod ním. Všichni se drželi ve třídách, nikdo bezdůvodně nepobíhal po chodbách nebo tak, a když některý z profesorů řekl, ať jsme ticho, byli jsme ticho. Něco takového nepamatuju, všichni jsme byli naprosto mimo, za sedmi hodin jsme se učili dvě. A i to bylo až moc, nešlo to.
Na oběd jsme vyfasovali až podezřele dobré jídlo. Můžu říct, že nebýt toho kusu masa, dalo by se to snad nazvat vegetariánskou stravou. Teda ta rýže tak vypadala. Mrkev, hrášek a kukuřice… Miluju barevnou rýži se zeleninou! Ale jen, když je k tomu maso ;D
V pondělí jsem si byla kupovat boty. Sehnala jsem, kupodivu. Při vynechání dvou poměrně důležitých detailů by to vlastně mohlo být úplně dokonalé. První je, že bratr má boty naprosto identické, pominu-li asi o pět čísel větší velikost. Mám prostě malou nohu, no. Horší problém je, že mě neskutečně dřou (což jsem při jejich nákupu samozřejmě nemohla tušit), takže mám momentálně obě chodidle olepené náplastí a pajdám na obě svoje dolní končetiny a ani nevím, na kterou víc, takže moje chůze připomíná spíš pochod zombie. Už teď mě děsí pomyšlení, že v nich budu muset jít zítra do školy, protože moje staré milované a hlavně pohodlné botičky mě mamka donutila vyhodit. A to prosím přímo před ní, aby si mohla být jistá, že jsem to vážně udělala. Je hrozné, jak nám ti rodiče vůbec nevěří.
Byla jsem u babičky, dostala jsem čokoládovýho mikuláše. Málem jsem si na něm vylámala všechny zuby, byl děsně tvrdej :D Prý bude v pondělí odstrojovat stromek :D Tak mi potom třeba podstrčí ještě jednoho malinkatýho mikuláška… Snad.
Snažím se tento týden využít k psaní. Trochu se mi toho povedlo sesmolit, takže se možná už brzo dočkáte nějaké nové povídky, a v době neurčité ale dohledné snad i nové rubriky. Takže uvidíme, co z toho bude.

Na druhé straně

30. ledna 2008 v 17:35 | Mary |  Minipovídky (Drabble :D)
Co k tomu říct? Nebylo to psáno zrovna v dobré náladě, takže doufám, že se to bude aspoň někomu líbit.
Na druhé straně
Je tady tma. Všude. Naplňuje mě. Svírá mě, dusí mě, snaží se mě zničit.
Nemusí.
Dávno se jí to povedlo. Obemkla mě svými dlouhými prsty, zatemnila mou mysl a vzala mi všechno, co pro mě něco znamenalo. Nezbylo tu nic, jen já a ona. Tma. Bezedná, černá, odhodlaná obrat mě i o tu prázdnotu, sebrat mi duši.
Nedovolím jí to.
Stojím nad propastí. Stačí jediný krok…
Jediný krok do neznáma. Most, na jehož druhou stranu nikdo nedohlédne. Je daleko a přesto blízko. Nikdo tam nechce, ale já musím. Na pověstný druhý břeh, na druhou stranu mostu.
Třeba tam bude světlo…

Why?

29. ledna 2008 v 16:11 | Mary |  Něco jako deníček
Proč to lidi dělají? Proč sami sobě ubližují? Proč se to děje?
Vždycky mě dokáže vytočit, když bratr řekne, že mě zná. Nezná. A nejen on, ale i spousta dalších. Člověka znáte jen do té míry, nakolik vám to sám dovolí. Záleží jenom na něm, s čím se vám svěří a co si raději nechá pro sebe, zamkne někde uvnitř a nikdy nikomu nedovolí do toho nahlédnout. Můžete o sousedovic Pepovi vědět, jakou hudbu poslouchá nebo co ho baví, ale nikdy nemáte stoprocentní jistotu, že víte, KDO je. A pak se něco stane a vy si řeknete "to sem mohl tušit". Možná. A možná taky ne.
Pamatujte si: Nikdy si neubližuj sám, protože na světě je spousta lidí, kteří to udělají za vás.

Na samotě u lesa 3

19. ledna 2008 v 12:28 | Mary |  *FF - Na samotě u lesa
Omlouvám se, že jsem to nepřidala už včera, i když evidentně žiju, ale zdržela jsem se s kamarádkou a pak už jsem se ke kompu nedostala. Takže přidávám další divný dílek mojí divné povídky, těšte se :-D
Mary

Někde jinde

17. ledna 2008 v 19:07 | Mary |  Twincest - jednodílné
Tak jsem zase tady. Tentokrát přidávám takovou kratší jednorázovku, doufám, že se vám bude líbit. Jinak, pokud mě nepřejede autobus (popřípadě vlak nebo jakýkoli jiný dopravní prostředek), kamarádka, se kterou se zítra uvidím, mě samou láskou neumačká, a bude fungovat blog.cz, měl by někdy během zítřejšího odpoledne přibýt další dílek Na samotě u lesa. Tak snad to vyjde :-D
Pište komentíky, beru i kritiku, hlavy nekoušu. A přes net už vůbec ne :-D
Mary

Kouličky

12. ledna 2008 v 19:40 | Mary |  Fotky
Tak jsem si dělala trochu pořádek ve věcech a našla jsem své staré dobré skleněnky. Nešlo odolat. Nelekněte se. Foceno doma, to zelené je koberec.

Tajemná neznámá

12. ledna 2008 v 19:35 | Mary |  Minipovídky (Drabble :D)
Tajemná neznámá
Objevila se jenom tak, zčistajasna. Neptala se, jestli je ten pravý čas nebo jestli o ni stojím. Neřekla mi, proč je tady. Prostě přišla… a zůstala. A i když nikdy nepronesla jediné slovo, vím, že tady zůstane navždy, že už mě nikdy v životě neopustí, ani kdybych chtěl nebo si dokonce nic jiného nepřál. Neodejde.
Toužil jsem po ní jako po ničem jiném na světě, a teď, když ji mám, se jí nedokážu nijak zbavit.
Nikdy se nepředstavila a ani já se jí neptal na jméno, přesto vím, co je ta kráska v rudém hávu touhy a vášně zač. Láska.

Na samotě u lesa 2

8. ledna 2008 v 18:03 | Mary |  *FF - Na samotě u lesa
Juchejte a jásejte, přidávám další dílek! Docela divnej, myslím, že se mi moc nepovedl, ale co už. Nejsem schopná ho přepsat. Chtěla bych upozornit, že nemáte očekávat žádnou zvláštní zápletku, tahle povídka je spíš takový řetězec různých událostí a příhod. Tak snad se vám to bude i přesto líbit. Vesele komentujte, tž se těším ;-)
Mary

Ich bin Ich. Kapišto?

1. ledna 2008 v 15:56 | Mary |  Něco jako deníček
Tak. A je to za námi. Vánoce zmizely kdesi v nedohlednu a za dva dny se zase vrátíme do toho nekonečného kolotoče nudných školních dnů. Do háje.
Ale můžu vám s čistým svědomím oznámit, že jsem to zase já. Po dnech strávených povinnými návštěvami příbuzných, o kterých jsem snad ani netušila, že je mám (potkala jsem třeba bratrance, kterého jsem neviděla nejmíň půl roku), předstíráním dobré nálady, abych někomu tu jeho nezkazila, a hraním si se svým skorosynovcem, který si naše blbnutí nejspíš spletl s pokusem o vraždu a snažil se mě uškrtit (mimochodem, na to, že mu ještě nejsou ani tři, má slušnou páru), jsem konečně zpátky. Vrátila se ta stará náladová Mary, co se občas chová, jako by jí bylo pět a ne patnáct. Ta Mary, která se naštve pro každou blbost, chvilku na všechny kolem sebe huláká, ale jelikož to nemyslí doopravdy, za pět minut už ji všechno, co řekla, mrzí. Ta Mary, která je natolik šikovná, že má problémy sednout si na židli, aniž by místo toho spadla na zem. Mary, která po večerech místo učení se do školy sepisuje slash povídky o dvojčatech.
Takže, miláčci, jsem zpátky!