Nevím

19. února 2008 v 15:52 | Mary |  Něco jako deníček
Včera u nás byla teta. Trochu opožděně jsem byla pochválena za vysvědčení a upozorněna na to, ať si nic nedělám z trojky ze zemplu, protože onen profesor byl debil už před dvaceti lety, když učil ji. Takže mě, dejme tomu, uklidnila.
Dneska mi nikdo nenadal! Nevím, co proti mně profesoři na naší milé školičce mají, ale až moc často mě upozorňují, že bych měla víc dávat pozor a míň se bavit, a když už se bavit prostě musím, měla bych potichu, aby mě nebylo slyšet. Pokouším se o to znova a znova už od nějakých deseti let, ale nějak mi to nejde. Asi to mám v genech. A co je v genech, s tím nic neuděláme.
Holky po pětačtyřiceti minutách strávených nesmyslným pobíháním po tělocvičně s hokejkama v ruce řešily, kdo víc dluží za telefon a komu chodí lepší výhružné dopisy. Raději jsem nepřispěla svým zážitkem, kdy mi přišla docela drsná esemeska od nějaké ženské, že prý jestli se okamžitě nepřestanu tahat s jejím manželem, tak uvidím. Jen tak mimochodem, bylo mi tehdy asi dvanáct, s nikým jsem se netahala a jejímu manžílkovi (chudák, takovou stíhačku mít doma) jsem napsala úplně omylem, protože jsem si spletla číslo na kámošku. A ještě bych z toho měla průser. Tan svět je fakt nespravedlivej.
Před chvilkou přišla mamka z nákupu a celá nadšená nám začala vyprávět, že koupila květák. Respektive, květák se koupil sám, údajně jí skočil do košíku, když šla kolem a koukala na druhou stranu, a plakal, ať si ho vezme s sebou, že už se na ni těšil. No jo, máme to prostě v rodině. Takže to vidím na zdravou výživu.
Taťka se mě ptal, jak je možné, že neumím stojku. "Já ji uměl, dělali jsme to ve škole. A možná ji ještě umím, ale nevím, už jsem to dlouho nezkoušel…" To bych ho chtěla vidět. Docela by mě to zajímalo. Jelikož nám chce tělocvikářka stojky známkovat, vidím to tak, že se to budu muset naučit, pokud nechci propadnout z těláku. Ach jo. No nic.
Je mi divně. Mám rýmu, to mi vždycky dokáže zničit náladu (svoji poslední rýmu jsem naprosto celou probrečela, nekecám), nechce se mi nic dělat, mám náladu akorát na to, vlézt si pod deku a pokusit se sesmolit další dílek Na samotě u lesa. Jenže si nejsem jistá, jestli mi to vyjde, máme zítra menší změnu v rozvrhu, místo abych trpěla u fyziky, budu trpět v chemii, do které mám navíc dlouhatánskej úkol, jelikož ten na minule jsem neměla. K tomu písemka z psychologie, kde mi připadá všechno stejné a neskutečně se mi to plete, a zkoušení z angličtiny, které určitě potká zrovna MĚ (ne, nefandím si, jenom mám prostě pocit, že ten někdo vyvolaný, kdo nic nebude umět, budu já). Možná se k tomu psaní dostanu někdy k večeru, uvidíme.
Zdar a sílu, Sokoláci!
Mary
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 20. února 2008 v 16:30 | Reagovat

jee ahoj , mas moc pekny blog x))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama