Utéct

11. února 2008 v 15:15 | Mary |  Twincest - jednodílné
Utéct

Something has been taken
From deep inside of me
A secret I've kept locked away

***

Něco bylo vzato
Hluboko se mne
Tajemství, co sem držel zamknuté

Nevydržím to. Ty masy lidí, které si na nás ukazují. Pokřikují na nás. Znechuceně se na nás dívají. Obkličují nás ze všech stran a nedopřejí nám ani vteřinu oddechu. Nechtějí nás ani vidět, a přesto nás pronásledují na každém kroku. Pořád doráží, jsou jak psi, nepřestanou, dokud nás úplně nezničí.

A proč to všechno? Kvůli lásce. Kvůli té nekonečně silné a hlavně zakázané lásce, kterou k tobě cítím. Copak je láska špatná?
Ničí mě to. Trhá na kusy. Jak jsem si kdy mohl myslet, že to nikdy nevyjde najevo, že to nikdy nikdo nezjistí? Jak jsem jen mohl být tak naivní?
Teď za to platíme, oba dva. Platíme za to, že jsme nedokázali odolat. Na televizních obrazovkách se řeší náš vztah. Před naším domem postávají lidé a skandují hesla jako "smrt hříšníkům". Vlastní matka se nás zřekla.
Kdysi jsme měli písničku. O tom, že naše sny jsou zničeny, protože jsme se smrtelně zamilovali. Tehdy to byla naše nejhorší noční můra. Dnes je to realita.
Se sklopenými hlavami procházíme nekonečnými davy lidí. Ze všech stran se na nás snášejí nadávky.
"… nechutné…"
"Jak odporní…"
"Zrůdy!"
Nenávidí nás. Všichni nás nenávidí.

If I could
Stand up and take the blame I would
If I could take all the shame to the grave
I would

***

Kdybych mohl
Postavil bych se a čelil té hanbě
Kdybych si mohl vzít všechen ten stud do hrobu
Udělal bych to

Nedokážu to. Nevydržím to, nejsem tak silný jako ty. Vždycky jsi byl silnější osobnost. I teď. Nepřipouštíš si nic z toho, co se děje. Tvrdíš, že je to jen dočasné, že to časem přejde a všechno bude zase jako dřív. Nebude. Víme to oba, jen ty umíš odolával zoufalství a beznaději. Já ne.
Jsem z nás ten slabší, ale před tebou se za to nestydím. Víš o mně všechno. Jenom ty mě doopravdy znáš.
Zůstali jsme jen my dva, sami na celém světě. Dva, a přesto jsme každý sám. Nebo se o to ti venku alespoň snaží. Ale zatímco ty hrdinně odoláváš, v mém případě se jim to daří. Odtrhávají mě od tebe, stále dál a dál od tvé hřejivé náruče, přestože se tomu snažím ze všech svým zbývajících sil bránit. Nejde to.
Cítím se sám, přestože vím, že nejsem. Ještě pořád mám přece tebe. Ale někdy… když mě všichni odsuzují… když mě nikdo nechápe… když jsou všichni proti mně… Je to málo.

It's easier to run
Replacing this pain with something numb
It's so much easier to go

***

Je to snadnější utíkat
Přeplácat tu bolest něčím unavujícím
Je o tolik snadnější odejít

Stále tě miluju. A vždycky budu. Je to příliš silné, než aby to jenom tak přešlo nebo zmizelo. Je to moc hluboko ve mně, moc hluboko v nás, než aby to mohl někdo vyrvat. Můžou nás oddělit jednoho od druhého, můžou nás roztrhnout. Ale naši lásku nezničí, pokud my sami nebudeme chtít.
Nevěřím, že je to špatné, ale… nemůžu, promiň… nemůžu už tady dýl zůstat.
Nemůžu už být v tomhle světě. Každý tady má masku, aby se nijak neodlišoval, protože ten, kdo je jiný, se stane kořistí. Obětí. Přežije jen nejsilnější…
Dřív nás milovali. Jezdili za námi i stovky kilometrů, jen proto, aby nás mohli vidět. Říkali, že nám přejí lásku. A teď? Všichni do jednoho se od nás odvrátili, otočili se k nám zády. Copak to všechno předtím byla jenom přetvářka? To všechno předtím bylo jenom předstírané? Vážně se nenajde vůbec nikdo, kdo by nás pochopil? Jsme snad opravdu tak špatní, jenom proto, že milujeme?
Zrůdy…
Ne, už nemůžu dál. Neunesu už všechny ty pohledy. Musím to nějak skončit, musím pryč!
Zrůdy.
"Pamatuj si, že tě budu vždycky milovat, ano?"
"Ano, ale… Co chceš dělat, Tome?" Pláčeš. Já taky.
Zrůdy!
"Mrzí mě to… promiň."
"Ne, Tome!"
Odcházím se sklopenou hlavou, na tvoje volání nijak nereaguju. Prohrál jsem.
Musím jít.

Sometimes I remember
The darkness of my past
Bringing back these memories
I wish I didn't have

***

Občas si upamatuju
Temnotu mé minulosti
Přináším zpět tyhle vzpomínky
Které si přeju abych nikdy neměl

Sám ještě nevím, co vlastně udělám. Jestli někam odejdu, někam, kde nás nikdo nezná, nebo to skončím definitivně. Nevím.
Stydím se za sebe. Nedokážeš si ani představit, jak moc se stydím za to, že jsem tak zbaběle utekl a nechal tě v tom samotného. Jsem slabý a moc dobře to o sobě vím. Opustil jsem tě, abych zachránil sám sebe. Nic nemůže moje chování omluvit, nikdy.
Odpustíš mi to někdy? Vím, že pokud mě někdo dokáže pochopit, budeš to ty. Pochopíš mě znovu? Dokážeš přijmout další a snad nejhorší ze všech mých chyb? Budeš opět trpělivě čekat, až se vrátím?
Ne, tentokrát ne. Možná mi odpustíš, ale čekat nebudeš. Nemělo by to cenu. Oba to víme. Utekl jsem jednou a už nikdy to nebude jiné. Navždy už budu jenom utíkat. Před naší láskou a bolestí, i když si tím způsobím utrpení ještě horší. Ale nemůžu jinak. Nedokážu se tomu postavit.
Ty ano. Jsi silný, jsem si jistý, že to vydržíš a jednou budeš znovu šťastný, třebaže s někým jiným.
Ty to zvládneš. Přestože já to nedokázal…

It's easier to run
Replacing this pain with something numb
It's so much easier to go

***

Je to snadnější utíkat
Přeplácat tu bolest něčím unavujícím
Je o tolik snadnější odejít

(Linkin Park - Easier to run)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cera Cera | Web | 17. února 2008 v 16:41 | Reagovat

Dokonalé...nemám slov.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama