Duben 2008

Na samotě u lesa 9

24. dubna 2008 v 20:12 | Mary |  *FF - Na samotě u lesa
Na samotě u lesa 9
"Hej! Kluci, jste tam? Pusťte nás dovnitř!"
"Ježiši…" Tom ulehčeně vydechl, když zaslechl Georgův sytý hlas. Vymanil se z bratrovy náruče a šel ke dveřím. Bill se svezl na kolena a ztěžka oddechoval. Roztřeseně skryl obličej do dlaní.
Otevřel dveře a okamžitě ho zavalil jak chladný noční vzduch, tak i dva přátelé. Jeden přes druhého se ho vyptávali, jak se tady celou dobu měli, jestli je to tady fajn a kde je vlastně Bill. Tom spěšně odrazil jejich otázky.
"Kde se tady vůbec berete? Mysleli jsme si, že už s dneska neukážete."
Gustav mávl rukou a poslal Georga ven pro jejich věci. "No, vlastně jsme přijeli asi před půl hodinou, kus jsme museli jít pěšky, přes cestu spadl strom. Chtěli jsme vám zavolat, ale ani jeden z nás neměl signál."
Zvědově se rozhlížel na všechny strany. Zřejmě byl spokojený. "Super. A teď - kde máš brášku?"

The lie

22. dubna 2008 v 16:28 | Mary |  Twincest - jednodílné
Jo, jo, co se dá dělat... Nový příběh. Co k němu říct? Vy, co jste četli minulý článek, víte, jakou mám zrovna náladu. A podle toho to taky vypadá...
Nový díl Na samotě u lesa dodám do konce týdne, slibuju.

I don't know

22. dubna 2008 v 16:24 Něco jako deníček
Mám dneska nějakej blbej den. Vůbec se mnou není řeč, od rána smutním na celý svět. Mám neskutečnou potřebu mazlit se, jenže nemám s kým. Takže sedím v křesle, jím jogurt (čokoládovej, na nervy), klofu do klávesnice a tulím se k plyšákovi, kterého jsem dostala kdysi dávno na vánoce.
Slyšeli jste někdy o tom, že všechny vaše problémy zapříčinilo něco ve vašem dětství? Co teda může za to, že se nedokážu rozhodnout a absolutně netuším, co dělat se svým dalším životem? Je to snad kvůli tomu, že jsem se ve čtyřech letech vysekala na kole? Proč se nedokážu zamilovat? Jakto, že se mi naposledy líbil nějaký kluk v sedmé třídě? Může za to kluk, který mi ve školce před všema ostatníma stáhnul tepláky? Ten blonďák, s nímž jsem byla v páté třídě přinucena sedět v lavici a dopadlo to tak, že jsme se pořád jenom mlátili? Nebo ten, se kterým jsem se někdy na prvním stupni pohádala tak brutálně, že jsme spolu celé čtyři roky neprohodili ani slovo? A bude mě to ovlivňovat pořád?
Nevím. A štve mě to.

Na samotě u lesa 8

11. dubna 2008 v 19:18 *FF - Na samotě u lesa
Slibovala jsem ho, máte ho mít. Je tady, ale… má to vůbec cenu?

Alien

11. dubna 2008 v 19:15 | Mary |  Něco jako deníček
Šli jsme do školy až na třetí hodinu, takže jsem měla v plánu se trochu prospat. Jenomže na to nedošlo, vzbudila jsem se v sedm ráno a zaboha už jsem nemohla usnout. Nakonec jsem se vyhrabala z postele s úmyslem využít nečekaného volna k návštěvě zubařky. Stejně jsem tam měla teď někdy skočit. V osm už jsem seděla v čekárně, naštěstí jsem nemusela dlouho čekat, vzala mě hned jako druhou. Strávila jsem pět minut zíráním do stropu a přemýšlením, proč sakra musí mít okno otevřené dokořán, aby každý, kdo půjde kolem, viděl dovnitř, a to prosím zrovna když má na křesle mě, v osm dvacet už jsem byla venku. Tak jsem ráda, mám to za sebou :D Stavila jsem se k babičce. Z pochopitelných důvodů byla tahle návštěva příjemnější než ta předchozí, dokonce jsem dostala svoje milované banánky v čokoládě. Potkala jsem sestřenici a tři bývalé spolužáky, tak jsem s každým z nich hodila na chvilku pokec. Byla jsem v papírnictví, koupit si nový blok, protože ze starého jsem vytrhala listy a ty, co zbyly jsou zase skrz naskrz pokreslené. Byla jsem si koupit snídani, přetrpěla jsem tři nudné hodiny a jednu docela zajímavou, kdy jsme v rámci třídy vymýšleli pohádky, každý jedno slovo (mimochodem z toho vznikaly podobné kraviny jako "malí chlupatí nosorožci se smradlavýma čtyři roky nemytýma nohama a krátkými svalnatými nehty", "důchodci, jejichž dva psi jim pomáhají s nelegálním obchodem s drogami" nebo "Karkulka stopující na E55"). Jo, zřejmě máme pořád ještě dost velkou fantazii. Hnusný oběd a místo abych se flákala, musela jsem jít fandit holkám na volejbal. Já jsem samozřejmě nehrála, ještě to tak, že. Prohráli jsme a mě pustili domů o čtvrt na pět. Sotva jsem stihla zaběhnout do knihovny, půjčit si dvě knížky, ani pořádně nevím co vlastně.
Skvělý den, venku je přes dvacet stupňů, takže by všechno bylo dokonalé, nebýt mě. Sama si to kazím, přes všechno fajn, co mě dneska potkalo, se cítím tak… divně. Smutně. Nešťastně a opuštěně. Sama na celém světě. Je to blbost. Já vím. Ale jsem idiot. Prostě alien.

Konec ve 12:00

4. dubna 2008 v 19:48 | Mary |  Něco jako deníček
Měli jsme málo hodin. Díkybohu. Z nám naprosto neznámých organizačních důvodů jsme celá škola končili ve dvanáct. Skvělé. Co víc si v pátek přát? Krásný konec týdne.
Celou informatiku jsem si nenápadně psala s jedním svým starým kámošem. Probrali jsme naprosto všechno od toho, proč nikoho nemám, přes zvířátka až po jeho přestup na jinou školu. Dokonale strávené dvě hodiny jinak relativně nudného předmětu. Divím se, že si mojí zábavy nevšiml prófa, vzhledem k tomu, jak jsem se nadšeně vrhala po mobilu, kdykoli se jenom malinko rozvibroval :D
Sešla jsem se s kámošku a šli jsme se podívat zpátky na základku, kam jsme chodily. Chtěly jsme se na chvilku vrátit do těch sladkých dob, trochu si zavzpomínat. Bohužel jsme se moc netrefily, škola byla prázdná jak pole po náletu kobylek, a ti, co tam ještě byli, strašně pospíchali ne oběd a domů, takže jsme je spíš jenom tak pozdravily. Nevadí. Příště budeme muset jít v jiný den než v pátek o půl druhé. Snad se to podaří, i když ještě nevím, jak se dohodneme. Možná přes matury. Doufám, že to vyjde, jsem hodně vytížený člověk s přísnou maminkou, která mi odmítá psát omluvenky. Dokonce i do tělocviku. No, nějak to dopadne.
Zkusím se mrknout na svoji Na samotě u lesa, musím s tím něco udělat. Pokud se to podaří, a já pevně věřím, že ano, můžete se brzy těšit (nebo děsit, to nechám na vás) na nový dílek.
Zatím pa, Mary