Červen 2008

Hříšný tanec

27. června 2008 v 15:20 | Mary |  Twincest - jednodílné
Huh, wow, tuhle povídku jsem psala dlouho. Hodně, HODNĚ dlouho. Nemohla jsem se do ní pořádně vžít. Ale pak jsem si vzpomněla na naše loňské taneční a šlo to samo…
Berte to jako dáreček k vysvědčení :D
Mary

Pro a proti loňského roku

27. června 2008 v 15:18 | Mary |  Jenom já
Pro a proti loňského roku
Heh, přiznám se, že poslední dobou jsem celkem zanedbávala rubriku My life. A i když jsem do ní během roku docela pilně přispívala (aspoň doufám), není tam samozřejmě úplně všechno. Takže se snažím sepsat seznam toho, co školní rok 2007/2008 dal a vzal. Včetně minulých prázdnin :D
Zde je výčet mých úspěchů a neúspěchů, ať už ve škole nebo osobním životě

Forever and ever

25. června 2008 v 18:46 | Mary |  Twincest - jednodílné
Tentokrát to bude trochu smutně, doufám, že to někomu nevadí. Občas si prostě ráda vezmu tužku a sesmolím něco twincestního a smutnýho… Je to osobní. Ne doslova. Ale něco jsem do toho dala. Kousek sebe. Snad to tam bude trochu poznat.
Mary

Hráč se smrtí - epilog

22. června 2008 v 11:13 | Mary |  *FF - Hráč se smrtí
Tady máte poslední, tentokrát už opravdu úplně poslední díl povídky Hráč se smrtí. Doufám, že se tento můj výtvor aspoň někomu líbil, protože jestli ne, bude mě to mrzet a asi se pohádám s Maruškou, abych si to na ní trochu vybila. Tak snad ji nenecháte ve štychu :D
Mary

Silent talk

20. června 2008 v 20:10 | Mary |  Twincest - jednodílné
I když tenhle výtvor by kvůli rozsahu měl patřit spíš do jiné kategorie. Ale, jak všichni víte (a ti, co neví, se to teď dozví), protože si zakládám na tom, že drabble u mě mají přesně 100 slov, přidávám ho do jednodílovek. Tak jak tak, tady ho máte.

Čekání

20. června 2008 v 20:06 | Mary |  BÁSNIČKY?
Co k tomu říct? Psáno ve slabé chvilce.

Jména

18. června 2008 v 15:32 | Mary |  BÁSNIČKY?
Takhle si připadám... hodně často. Jsem takovej exot, nebo se v tom najde ještě někdo? Mary

Na samotě u lesa 12

17. června 2008 v 18:18 | Mary |  *FF - Na samotě u lesa
Tady máte nový dílek, tak doufám, že si to někdo přečte a okomentuje, než začnu mít pocit, že si to tady píšu sama pro sebe.
Ps: Za Georga se omlouvám, jinak to nešlo. Vážně :D

Šoking především

17. června 2008 v 16:51 | Mary |  Něco jako deníček
Nemyslete si, že nesnáším školu. Není to pravda. já jsem na gymplu spokojená, líbí se mi tady. Jenom mě nebaví jisté předměty. Které, zlato? Všechny…
Taky tak rádi navozujete lidem infarkt? Uzavíráme známky, což (radši) nebudu nijak komentovat. Snad jen anglina. Mám nerozhodně, mezi jedničkou a dvojkou (to neznamená, že umím anglicky, mám prostě kliku při písemkách) a moje poslední šance byla esej na téma filmová recenze. Film podle vlastního výběru, naštěstí. A protože se zuby nehty držím své zásady, že "být normální je nuda a chovat se normálně je ještě větší nuda", rozhodla jsem se svého mladého angličtináře šokovat a vybrala si Zkrocenou horu. Popsala jsem ji samými superlativy a papír jsem odevzdala se širokým úsměvem. Teď čekám, co mi na to zítra řekne. Myslím, že už to četl, přešlapoval dneska o přestávce před naší třídou, ale protože se zcela evidentně neodvážil dovnitř, musím to vydržet až do zítřka. Jsem zvědavá, jak to dopadne, jedničku bych brala. :D
V češtině mi bylo oznámeno, že bych měla odevzdat čtenářský deník, který si samozřejmě nevedu. Tak nevím, jak to udělám.
Měli jsme supla na děják. Ovšem místo slibované a všemi očekávané matikářky, vešla asi pět minut po zvonění do třídy němčinářka. Šoking…
Profesorka si sedla ke stolu, rozhlédla se po překvapených obličejích třiceti studentů a usmála se. Kdesi zezadu se ozvalo zašeptání: "Co tady dělá?"
Všichni to považovali za ne zrovna povedený vtip od vedení školy. Nebo se obávaná matikářka přizabila pádem ze schodů, který jí polovina třídy potají přála už od začátku prváku?
Profesorka se postavila, aby svojí výškou zastínila všechny ostatní přítomné, a osvětlila nám tuto poněkud zvláštní situaci: "Jak někteří z vás možná ví, šíří se po škole fámy, že se budou rušit exkurze…"
Studenti napětím ani nedýchali. Že by…?
"… Tak to potvrzuji. V pondělí a v úterý budete mít ředitelské volno…"
Zbytek věty se ztratil, protože ve třídě vypukla bouře. Gymnazisti při představě dvou dnů, kdy můžou nasávat už od samotného rána, zaryčeli nadšením. Od stěn se odrážel obrovský aplaus, vzduchem létaly učebnice a mladí lidé, kteří obvykle školní dopoledne trávili spánkem pod dozorem profesorského sboru, vstávali ze židlí a vrhali se jeden druhému do náruče.
"A Radek půjde k tabuli, já si ho vyzkouším."
Všichni zmlkli. "Ehm, paní profesorko? Jste ve špatné třídě…"
Tak jako tak, ona informace o dvou dnech volna platila pro celou školu, takže jsme profesorku, našeho posla dobrých zpráv, mile vypoklonkovali ze třídy, načež zamířila poctít svojí návštěvou sextány. Přemýšlím, co budu během onoho prodlouženého víkendu dělat, jenže mi v téhle rovnici zatím vychází jenom velká neznámá. Ale to nevadí, ono se zase něco najde. Třeba bych se mohla jít podívat na základku, uvidíme. Mohla bych se jim tam trochu vysmát… Jsem škodolibá, já vím! A baví mě to :D
Teď se těším, až přijde domů bratr. Tomu se vysměju zcela určitě :D:D:D
Mary

Hráč se smrtí 3

15. června 2008 v 11:55 | Mary |  *FF - Hráč se smrtí
Takže tady máte díl, který by se prakticky dal označit za poslední. Předposlední, pokud za rovnocenný dílek berete i epilog. Tak jak tak, máte ho tady, jak jsem kdysi slíbila.
Mimochodem, omlouvám se za kratší nečinnost tohoto blogu, měla jsem toho tento týden ve škole moc, nic jinýho jsem nestíhala. Ale už je to za mnou (a já doufám, že úspěšně) a já se pořádně vrhnu na psaní. Určitě.
Hezký počtení :D Mary

Hráč se smrtí 2

8. června 2008 v 12:28 | Mary |  *FF - Hráč se smrtí
Tady máte ten slíbený druhý dílek. Dala jsem si s tím docela práci, když jsem to psala, tak doufám, že se vám to bude líbit. Jestli ne, budu zlá :D Mary

Jízda čistě dámská

7. června 2008 v 19:26 | Mary |  Něco jako deníček
Přemýšlím, jak bych měla popsat naši včerejší akci, aniž bych vypadala jako úplný mamlas. Uf, to bude těžké…
Fajn. Hlavním cílem bylo oslavit narozky Lucika, což je naše drahá spolužačka, a zároveň se pobavit, vedlejší úmysly veškeré žádné. Všechno bylo domluvené předem, dárky vybrané a koupené. Takže… Bylo nás pět a v šest večer jsme se sešly na nádraží. Teda mezi šestou a čtvrt na sedm, podle toho, jak holkám přijížděly autobusy a vlaky, jediná místní jsem já. Za velmi rušného hovoru jsme vyrazily přes půlku města do hospody, kde jsme měly na sedmou zamluvený stůl, každá jsme si objednala kofolu a po krátké výměně názorů i dvě pizzy. Na jedné byly olivy, na druhé kukuřice a protože nemám ráda ani jedno, jedla jsem zákonitě obojí. To byla ta jednoduchá část, která probíhala ve vší počestnosti.
Z hospody jsme vypadly něco před osmou a protože jsme měli víc než hodinu čas, vydaly jsme se do nedaleké zámecké zahrady (ano, vážně tu máme zámek!), objevily jsme tiché klidné místečko a bouchly šampus, samozřejmě dětský, jelikož žádné z nás ještě není osmnáct, aby mohla koupit normální. Připily jsme Lucikovi na zdraví a po gratulacích, při kterých mě málem přejel kůň (nekecám, fakt) a předání prezentů jsme zuřivě a za pomoci mých klíčů servaly z flašky etiketu se zvířátky. Všechny jsme se nalokaly bublinek, ovšem ani tím den neskončil. A noc už vůbec ne.
Kolem totiž šel jeden spolužák. V ruce cigáro, v hlavě něco málo alkoholu. Ale ne natolik, aby si nevšiml, že tam nesedíme jenom tak. Když jsme mu prozradily, že má Lucik narozky, chytil ji za ruku a začal jí nadšeně třepat se slovy "já ti přeju hodně sexu…". Šly jsme do kolen. Hlavně když nás pozval ke svojí partii, která vysedávala kousek od nás a čítala jeho, jeho holku (řekněme třeba Ála) a nějakou její kamarádku.
Byly jsme představeny a Ála se k Lucikovi ochotně hrnula, aby jí taky popřála chlapa a sex. Připila si s ní a začala nás systematicky obcházet všechny. Když došla ke mně a popřála mi všechno, co ji pod vlivem alkoholu napadlo (to, že žádný narozeniny nemám jí nijak nevadilo), zatahala mě za vlasy a oznámila mi, že si mě všimla hned první den ve škole, protože se jí zrzky líbí. Dostala jsem pusu a loknout martini, pak se vytratila popřát dalším zájemcům.
Její kamarádka byla taky třída. Totálně pod parou vykřikovala, že lesby a bisexuálové jsou the best a že rychle potřebuje nějakou holku, protože má chuť se líbat. Třeba zrovna já proti tomu nic nemám a vzhledem k náladě, jakou jsem měla, bych si klidně dala říct, ale ona byla vážně nadraná jak peří, což mi došlo, když bez jakékoli návaznosti začala mluvit o tom, ať nikdy nepijeme absint, protože ten by nás úplně zničil. Jiný alkohol jí evidentně problémy nedělal, pila na všechno a když připíjeli na levou kolenní jamku, rozhodly jsme se s holkama popojít zase o dům dál.
Rezervaci na bowlingu jsme stihly tak tak, přišly jsme úplně přesně. Zabraly jsme jednu dráhu, sousedům ukradly pár koulí (samozřejmě těch lehčích, přece jenom jsme křehká děvčata) a začaly hrát. Nešlo mi to. Vymlouvala jsem se sice na to, že mám křivou kouli nebo že tam fouká vítr a zanáší to, ale ve skutečnosti jsem na takové věci levá, přesnost a odhad vzdálenosti není zrovna moje parketa. Trochu se to zlepšilo, když jsem si místo kuželek představila náš profesorský sbor v čele s ředitelkou. Jednou jsem je shodila dokonce všechny! I když mám podezření, že ta desátá si lehla sama.
Zahrály jsme si stolní fotbal, byla jsem v bráně a nejenom, že jsem pustila tolik gólů, že to svět neviděl, ale dala jsem i vlastníka.
S dobrou náladou jsme vyrazily domů. Bylo jedenáct, tma jako v pytli a protože mě holky nechtěly pustit přes celý město samotnou, jako smečka věrných bodyguardů mě doprovodily až před náš panelák a asi dvacet minut jsme trčely venku a kecaly. Sousedka dokonce kvůli nám vylezla z bytu, slezla devět schodů a otevřela okno na chodbě, aby nám nadala, že ji rušíme, přestože má okna z druhé strany domu a ve čtvrtém patře. Rozpustily jsme slezinu, já se vydala domů a holky ke škole, kde na ně měl čekat odvoz.
Přestože jsme všechny vzorné a slušně vychované dívky (jenom já se jednou vloupala na zahradu školky, zpívala jsem učitelce pod okny serenádu a špehovala přes zeď souseda - ale to jsem byla malá), tolik narážek se silně erotickým podtextem za jediný večer jsem ještě nezažila. Jsem zvědavá na příště :D
Myslete si co chcete, ale já nejsem zkažená. No, možná trošku.
Mary

Já tu pusu nezavřu

6. června 2008 v 16:00 | Mary |  Něco jako deníček
Je vidět, že už brzo začnou prázdniny. Profesorům hrabe a nám taky. Psali jsme písemku z biologie (hned první hodinu - jak krásný začátek dne!), protože prófu napadlo, že tři známky za pololetí jsou trochu málo. Nebo ho jenom baví dávat pětky, nevím. Každopádně jsem vyplnila papír způsobem "co vím, napíšu, co nevím, vymyslím" a snažila se posunout tak, aby mi přes okno nepařilo na hlavu. Jinak, znáte tu reklamu, jak jde ten chlap ze záchodu a druhý mu tam zapíná zip a fouká mu na ruce se slovy "starám se o všechno, na co by mohl zapomenout"? myslím, že takový pomocník by se hodil jednomu našemu profesorovi. Chodil po třídě, ťukal do zdí (to dělá často) a zcela vážně nám povídal cosi o eukaryotických buňkách (neptejte se mě, co to je, protože nemám ani to nejmenší tušení). A přitom měl celou hodinu rozepnutý poklopec. Myslela jsem, že se udusím, jak jsem zadržovala smích. Fakt zážitek :D
Z chemie se nám stal málem kabaret, když dva vyvolaní spolužáci odmítli vstát z lavice a jít k tabuli, protože prý nic neumí. Po asi pěti minutách přesvědčování, že si to určitě jenom namlouvaj, byli donuceni hodit si korunou, kdo půjde k tabuli. Raďa prohrál, byl vyzkoušeném a jelikož nekecal, že nic neví, a opravdu nevěděl, odnesl si čtyři minus a doporučení, aby se nestaral tolik a děvčata z nižších ročníků. Všichni jsme odpadávali smíchy.
Končili jsme o hodinu dřív, protože profesor psychologie zřejmě nepovažoval za nutné přijít v pátek do školy, ale vzhledem k tomu, že jsme se spolužačkou musely napsat úkol do angliny, vlastně jsem tam byla tak dlouho, jako vždycky. V pondělí nás čeká přednáška o státních maturách. Nebudu pomlouvat naše politiky, ale tohle se mi zdá jako naprostá kravina.
Nevím, jak budu příští týden stíhat psát články, máme něco jako zkouškové období, čeká mě milion písemek, musím si spravit zeměpis, napsat závěrečnou slohovku, doučit se všechno za poslední dva měsíce, které jsem více méně proflákala a napsat recenzi k filmu. Anglicky. Myslím, že popíšu Zkrocenou horu, to by neměl být až takový problém. Akorát nevím, jak se na to bude tvářit náš mladý angličtinář :D Jo, v neděli přidám Hráče se smrtí a možná se něco objeví i během příštího týdne. Ale nic neslibuju.
Dneska mě čeká dámská jízda, letím!
Pa, Mary

Milý deníčku...

2. června 2008 v 15:52 | Mary |  Něco jako deníček
Taky je u vás tak příšerný horko? U nás hrůza, pobíhám po bytě v kraťasech a tričku na ramínka a stejně mám pocit, že se za chvíli upeču. Nahá tu bohužel být nemůžu, mám doma rodiče a ti by měli nejspíš infarkt. Nevadí. Jak budu vypadat, až budu spečená na škvarek? Ještě hůř než teď? :D
Bože, už jenom měsíc školy. Nakonec to uběhlo docela rychle, jak řekla jedna profesorka od nás ze školy, "školní rok není celý rok, je to od velkých prázdnin do dalších velkých prázdnin, pro efekt si to můžeme rozdělit na menší úseky, jako podzimní prázdniny, zimní prázdniny, pololetní prázdniny, jarní prázdniny, velikonoční prázdniny, no a to mezi tím je jen takový mezičas, kdy se chodí do školy". Blázinec, no. Ale dalo se to přežít. Už jenom tři roky… pokud mě teda nevyrazí, že.
Dnešek byl původně velkým zklamáním. Do školy jsem přišla omylem o hodinu dřív, než bylo nutné. To mi ale vadilo jen do té doby, než jsem si vzpomněla, že máme psát písemku z češtiny a já nic neumím. Rozhodla jsem se to doučit. Bohužel toho bylo šestnáct wordových stran, nadpisy zvýrazněné jen na prvních čtyřech, protože pak mi přestala psát pixa. Mezitím jsem se samozřejmě stíhala bavit se všema okolo a na Danteho a Shakespeara už mi moc času nezbylo. Písemku jsem nějak napsala, myslím, že jsem úplně pozměnila historii literatury. Když vynechám fakt, že jsem z dona Quiota udělala prohnaného rytíře a Falstaffa zařadila do Kupce benátského místo do Jindřicha IV., vlastně jsem to docela dala. (Kámoška si vymyslela fungl novou hru od Shakespeara, Alžbětu II. Na druhou stranu je to dobrý nápad. Proč pracně vzpomínat, co někdo napsal, když si to můžu vymyslet?)
Kdyby to tím aspoň skončilo… Byla jsem naprosto nečekaně a podle vyvolána z fyziky, což není zrovna moje parketa. Ale já to tušila už od chvíle, co jsem vešla do třídy a rozbolelo mě bříško. Takže jsem pět minut tupě zírala do sešitu a dostala jsem jedničku, sama jsem se tomu divila :D V angličtině jsem četla z učebnice. A zrovna takovou krásnou větu, prý: "Nejsem tak hloupá, jak si myslíš…" Fakt nejsem. Protože víc :D:D:D
Po škole jsme si skočily s holkama na zmrzku, myslela jsem, že zhebnu na horko. Spolužačka se nám svěřovala, že má novýho zetě. Pak se opravila na tchána a po chvíli přemýšlení z ní vylezlo, že myslela švagra. Tomu říkám složitý rodinný vztahy! Na nádru jsme potkaly jednoho kluka. Tak duchaplný rozhovor jste nezažili. Řeči typu "Víš, že máš díru na kalhotách?" - "Jo, vím. Nemáš izolepu?" … To mě vážně dostalo, co si budem povídat.
Byli jsme v sobotu u babičky, koupila si novej koberec a potřebovala, aby jí ho někdo položil. Sešlo se nás tam osm, z toho pět chlapů. K mému překvapení se z toho vyklubala docela zajímavá akce. Naštěstí jsem jenom koukala, s mojí tělesnou konstitucí by mě ta rule asi umačkala, ale i tak… Nejdřív vynesli smotanej koberec k babičce. Do druhýho patra. Dali ho do obýváku, kde ovšem s hrůzou zjistili, že takhle se jim to nepovede rozmotat a natáhnout do všech koutů. Takže to zase vynesli ven, na zahradě to rozmotali, smotali naopak a znovu se s tím tahali nahoru. Položit, rozmotat, natáhnout a ořezat ty části, co přečnívaj… napodruhé se jim to povedlo. Borci. Jsme to ale rodina, co? :D
Jo, chtěla bych jen říct, že si nejsem jistá, jak budu stíhat přidávat povídky (respektive přidávat je by neměl být problém, horší je napsat), vypadá to, že mě čeká hromada písemek a učení. Nějak to zkusím zmáknout.
Mějte se krásně a skládejte básně :D
Mary

Fear

1. června 2008 v 12:06 | Mary |  Twincest - jednodílné
Tohle je už nejakou dobu staré, ale teprve teď se mi to podařilo vyhrabat z nekonečných hlubin mého počítače :D Tak ať se vám to líbí. Mary
Fear
Strach je energie, která poškozuje, uzavírá, skrývá, hromadí a omezuje…

Hráč se smrtí 1

1. června 2008 v 11:33 | Mary |  *FF - Hráč se smrtí
Tak tady vám přidávám první dílek svojí nové povídky. Jak už jsem říkala, bude krátká, dokonce hodně, má jen tři díly plus prolog a epilog. Na pochopení mi to nepřijde nijak složité, je tam jednoduchý děj a především (!) povídka je vymyšlená, napsaná i přecvakaná do PC, takže každou neděli kolem poledne se můžete těšit na další díl :D Doufám, že se vám bude líbit. Mary