Červenec 2008

Promiň

30. července 2008 v 19:45 | Mary |  BÁSNIČKY?
Vzpomínková básnička. Pro něj. Už je to dávno, ale…

David

30. července 2008 v 17:35 | Mary |  Twincest - jednodílné
Tohle je výplod mojí dočasné depky, takže nečekejte nic Veselého, žádný mejdany a žádný Georg, který se chová jako dítě z mateřský školy. Snad se vám to bude aspoň trochu líbit i tak. Mary

Na samotě u lesa 14

28. července 2008 v 10:28 | Mary |  *FF - Na samotě u lesa
Další díl je tady, volejte sláva a pět dní se radujte! … A tři dny se radujte…
No nic, nebudu moc kecat, nebo si to čtení každý rozmyslí :D
Mary

Killer

22. července 2008 v 18:51 | Mary |  Jednodílovky
Uznávám, že tohle už může někomu připadat trochu přehnané, ale co už. Když tak to neberte moc vážně… Mary

Bez názvu

18. července 2008 v 10:28 | Mary |  BÁSNIČKY?
Jej, tak tohle jsem tuším psala kdysi ve fyzice (taky to podle toho vypadá :D). Pěkný počtení, snad to někoho zaujme.
Mary

Na dobrou noc

15. července 2008 v 11:52 | Mary |  Něco jako deníček
Byla jsem včera na výletě s tetou a kamarádkou. Chtěly jsme se projít po obchodech a měly jsme se stavit i na kontrolu k mému očnímu. Milý mladý doktor, který mi vždycky říká "slečno", což mě někdy trochu štve, protože si tak připadám divně. Přemýšlela jsem, jak zdůvodním, že sice opět nemám žádné problémy, ale opět nejsem schopná přečíst bez chyby pět mrňavoučkých číslíček. Napadlo mě, že bych mohla tvrdit, že jsem dyslektik a mám potíže se čtením, za které ovšem nemůžou moje krásné modré oči, ale mozek. Nevím, jestli by mi to uvěřil, a k mému zklamání jsem ani nedostala možnost to zjistit, protože jak se ukázalo, když jsme došly až k tomu baráku, kde má ordinaci, nebyl tam. Měl zavřeno, na dveřích cedule, že měli nějakou havárii, prasklé potrubí nebo co. Takže moje návštěva byla odložena na neurčito a já tak získala další čas na vymýšlení výmluv, proč jsem slepá jak patrona.
Zmokly jsme. Vylovila jsem svůj milovanej fosforově žlutej deštník. Nikdo se tomu nedivil, i když jsem pod ním vypadala jako oběť hepatitidy. Nekoupily jsme nic a domů jsme si to namířily něco před polednem.
Do našeho podivného městečka jsem dorazila v docela dobré náladě. Skočila jsem do obchodu, koupila si margotku a valila domů zkontrolovat bratra.
Přemluvila jsem bratra k tomu, aby mi pomohl upéct koláč. Taťka nám sice zakázal vařit, ale o troubě nepadlo ani slovo, což jsem si vyložila tak, že péct klidně můžu. Namíchali jsme těsto, vyškrabali ho na plech a strčili do trouby. K našemu překvapení se výsledek nejen podobal tomu, co z toho vyjít mělo, ale poté, co jsme ho polili rozpuštěnou čokoládou, se dal i jíst, aniž by si někdo ztěžoval, že je mu z toho špatně.
Najedli jsme se a vydali se na návštěvu za mamkou. Snad nikdy v životě jsem ji neviděla v županu, natož modrém, nemocničním. Dovezli jsme jí knížky a desetikoruny, aby si mohla večer pustit televizi, která funguje jako kopírka u nás ve škole. Dokud do ní nenacpete peníze, nerozjede se. Taťka se zřejmě trochu nudil a tak nám začal povídat pohádku, kterou prý v noci viděl v televizi.
Víte, kdo jsou jezinky? To jsou ženské, které unášejí chlapečky a dělají z nich ohnivé mužíčky.
Šla jezinka lesem a potkala jelena se zlatými parohy, který měl na hřbetu Smolíčka. Jezince se chlapec zalíbil, a tak požádala jelena: "Jelene, prodej mi chlapečka! Udělám ti z něj ohnivého mužíčka!"
Ale jelen odpověděl, že se mají se Smolíčkem rádi a že ho nikomu nedá. A šel pryč.
Za chvíli je obklíčila spousta jezinek se samopaly. Jelen se Smolíčkem utíkali, schovali se do domečku, kde měli na půdě kulomet. Jelen střílel, Smolíček mu podával patrony. Všechny jezinky byly mrtvé, jenom jediné se povedlo přežít a v okamžiku, kdy jelen vyšel ze dveří, střelila ho přímo do srdce.
Smolíček přiběhl ke zraněnému jelenovi, plakal, bál se, že mu umře. Ale jelen řekl: "Neplač, Smolíčku, a sežeň mi toho doktora ze Švýcarska, ať mi přišije umělé srdce."
Smolíček pospíchal na poštu, poslat spěšný telegram do Švýcarska. Vrátil se domů a pečoval o kamaráda.
Doktor přijel druhý den. Prohlédl jelena a oznámil Smolíčkovi, že by mu mohl přišít umělé srdce, ale zadarmo ani kuře nehrabe a pokud má on jelena zachránit, tak za to něco chce.
"Ale já nic nemám, žádné peníze!" bránil se Smolíček.
"A co ty zlaté parohy?" odporoval doktor.
Smolíček vzal tedy pilku a upiloval zlaté parohy jelenovi těsně u hlavy. Dal je doktorovi, ten přišil jelenovi umělé srdce a odjel.
Jelen se probudil a uviděl se v zrcadle. "Jak teď budu vypadat, když nemám parohy?" …
Konec neznám. Buď ho taťka neslyšel, nepamatuje si ho, anebo mi ho nechtěl říct, protože se mu na mě zdál moc drsný, nevím.
Bratr si sbalil věci a odfrčel kamsi na noc, taťka šel spát. Takový božský klid jsem u nás ještě nezažila…

Slova skrytá v písních

12. července 2008 v 16:23 | Mary |  Twincest - jednodílné
Tady máte jednu takovou oddechovou, abyste viděli, že nepíšu jenom samý tragédie. Tahle povídka je založena na písničkách TH, něco je tam přímo napsaný. To, co jsem si vypůjčila, je zvýrazněno kurzívou, pro ty, kteří neznají texty nazpaměť. Mary

I'm sorry

11. července 2008 v 20:34 | Mary |  Něco jako deníček
Omlouvám se. Všem. Omlouvám se za to, co jsem udělala a za to, co jsem udělat měla, ale nějak na to nedošlo. Omlouvám se za to, jaká jsem.
Myslím, že by vás nikdy nenapadlo, co ze mě vyroste. Asi jste mě chtěli mít jinou. Cílevědomou sportovně založenou holku, která si půjde za svým a bude hrdě hájit svoje názory. A je mi líto, že taková nejsem. Vím, že se mnou máte starosti, protože jsem uzavřená do sebe, náladová, nespolečenská a nerada mluvím o sobě. Jsem věčně zasněný pisálek. A když se mě zeptáte, co si to tam smolím, tvrdím, že jenom takovou blbost. Nepřiznám, že mám slabost pro twincest, protože se bojím, že byste to nepochopili. Bojím se, že byste nepochopili mě.
Moc mě mrzí, že nejsem taková, jakou byste mě chtěli mít. Ale neumím to. Nedokážu předstírat, že jsem někdo jiný. Moc bych si přála být skvělá dcera. Ale, jek se zpívá v jedné písničce, promiňte, nemůžu být dokonalá…
Nevím, proč to tak je. Nemůžete za to, já taky ne. Prostě jsem taková a nic s tím neudělám. Jasně, můžu se přemáhat, chodit pařit, učit se jazyky, tahat se s lidma a dělat, že je to přesně to, po čem toužím. Ale k čemu by to bylo dobré? Není to pravda! a já nechci takhle sprostě lhát. Nezasloužím si to. A vy taky ne.
Mám vás ráda. Ale někdy potřebuju trochu volnost, svobodu. Potřebuju mít pocit, že dělám to, co sama chci a ne to, co po mně chtějí ostatní. Někdy se potřebuju rozhodovat sama za sebe. Potřebuju vědět, že záleží i na tom, co si myslím já…
Jednou jsme měli ve škole napsat slohovku na téma "jaký bych nechtěl být". A já si uvědomila, že přesně taková jsem. Taková, jaká jsem nikdy být nechtěla. Ale nevzdám se toho, s tím se musím jedině smířit. A jestli se mi to někdy povede, snad najdu odvahu za vámi jít a říct: jsem jaká jsem a už se nezměním, tak promiňte, že nejsem dokonalá…

Bez tebe umřu

9. července 2008 v 19:32 | Mary |  Twincest - jednodílné
Nevím, cobych vám k tomu měla napsat. Tak snad jen: ať se to někomu líbí. Mary

Angel of the death

6. července 2008 v 14:20 | Mary |  BÁSNIČKY?
Tohle jsem našla v krabici s asi milionem svých básniček a říkala jsem si, že vám to dám přečíst. Psala jsem to hodně, hodně dávno (taky to podle toho vypadá :D), ale snad se to někomu zalíbí. Mary

Nápisy

6. července 2008 v 14:15 | Mary |  Twincest - jednodílné
Krátké, smutné. V jistém smyslu dosti osobní, z mé strany hodně pocitové. Doufám, že se v tom nikdo nenajde.
Mary

Vidím...

5. července 2008 v 19:07 | Mary |  BÁSNIČKY?
Tak schválně, kdo v tom objeví twincest? :D

Na samotě u lesa 13

3. července 2008 v 17:30 | Mary |  *FF - Na samotě u lesa
Další dílek máte na skladě, tak snad…
Ps: Za Georga se doopravdy omlouvám!
Mary

Prokletý

1. července 2008 v 8:58 | Mary |  Slashe
Další fanfikce, opět ke Stmívání. Doufám, že se bude trochu líbit.