Srpen 2008

Tři do páru

29. srpna 2008 v 19:58 | Mary |  Twincest - jednodílné
Tak tohle jsem psala ve své slabá chvilce, takže nečekejte nic moc světoborného. Přiznám se, že to původně mělo být legrační, ovšem jaksi se mi to vymklo z rukou a dopadlo to naprosto jinak... Pěkný počtení. Mary

Něco za něco

28. srpna 2008 v 16:58 | Mary |  Povídky
Další tak trochu zločinecká povídka, heh, jo, tohle prostředí vrahů a zlodějů mě svým způsobem fascinuje… Možná o tom někdy napíšu i něco delšího, uvidíme. Zatím tady ale mám tohle, takže koho to zajímá, čtěte dál…
Mary



Vracím se...

16. srpna 2008 v 19:36 | Mary |  Jednodílovky
Každý z nás občas utíká. Před strachem, před bolestí, před nepochopením. Utíkáme od lidí, které milujeme a před lidmi, kteří milují nás. A někdy přijde čas na návrat…
Mary
Vracím se…
Stará lokomotiva vjela na nádraží v jednom malém městečku a se supěním zastavila. Z útrob vlaku vystupovali lidé, normální lidé s běžnými problémy a sny. Děti se vracely ze školy a dospělí z práce, všichni mířili domů, na všechny tam někdo čekal…
Na něj ne. Vystoupil mezi posledními, na rozdíl on ostatních nikam nepospíchal. Nikdo nevěděl, že přijede, nikdo tu nebyl, aby ho přivítal nebo aby mu pomohl s těžkým kufrem, pod jehož vahou se téměř prohýbal… Skrz prameny černých vlasů se rozhlížel kolem sebe. Nikdo si ho nevšímal, všichni ho míjeli a jen občas někdo střelil pohledem k němu a v očích se mu objevilo zaváhání, jestli je to skutečně on. Nakonec se ale každý vydal svou cestou a víc mu nevěnoval pozornost, protože co by tady přece dělal, zrovna on
Na tváři se mu usadil melancholický úsměv, když se vydal známou cestou k domu, kde se narodil a kde strávil celé dětství. A odkud tak bláhově utekl. Hodně se tady změnilo. A jemu přitom připadalo všechno stejné, jako by tady byl naposledy včera a ne před dlouhými třemi lety… jako by nikdy neodešel…
Times have changed and times are strange
Here I come, But I ain't the same
Mama, I'm Coming Home
Vždycky byli jiní než ostatní. Nesnášeli jakákoli pravidla a omezování, šli si svou cestou, aniž by se ohlíželi na ostatní, bylo jim jedno, co si o nich kdo myslí. V nich se skrývalo charisma a neskutečný potenciál. A to je dovedlo na vrchol. Najednou už nebyli jen nějací chlapci z maloměsta, byli hvězdy. Oblíbení a obletovaní, se zástupy oddaných fanynek. Ale nic netrvá věčně.
Když se v žebříčku popularity propadli na dno, měl v podstatě jen dvě možnosti. Ustoupit a smířit se s tím, že už o ně není zájem, což od něj ostatně očekávala rodina, těch několik blízkých přátel i zbylí členové rozpadající se kapely. Nebo mohl dál bojovat o svou čest, nevzdat se, zkusit to znovu, sám… Nechal se unést slávou, byl příliš zaslepený vidinou možného úspěchu, chtěl být někdo, tolik toužil po troše uznání…
Vybral si. Až pozdě zjistil, že špatně…
Mama, I'm Coming Home
I could be right, I could be wrong
Hurts so bad, it's been so long
Mama, I'm Coming Home
Zničilo ho to. Sláva, ta chladná děvka, která ho bez výčitek svedla, aby ho pak mohla odkopnout, až bude na dně, zlomený.
Tolikrát si přál na všechno se vykašlat a vrátit se domů. Cítil se tak sám, nikdo nemohl tušit, jaké to pro něj bylo, být opuštěný, odtržený vlastní vinou od všech, které miloval. Jen on moc dobře věděl, jaké to je usínat každou noc v slzách… a nemoci to změnit. Nemohl se vrátit. Nejdříve si myslel, že ty pocity osamění jsou jen dočasné, že to přejde a všechno bude zase v pořádku. Potom se za ně začal stydět, snažil se je skrýt sám před sebou… A nakonec ztratil odvahu. Přestože už měl mnohokrát za ty tři roky sbaleno, vždycky si to rozmyslel, až příliš se bál, že by ho doma nemuseli přijmout, že by ho mohli odmítnout stejně, jako on tenkrát odmítl je.
Zatímco na fotografy se stále usmíval, uvnitř sváděl urputný boj. A sám nevěděl, jak ten boj skončí, kdo vyhraje a kdo bude poražený.
I've seen your face a thousand times
Everyday we've been apart
I don't care about the sunshine, yeah
'Cause Mama, Mama, I'm Coming Home
I'm Coming Home
A teď byl zpátky. Překonal sám sebe a vrátil se do svého rodného města, nejistě stál přede dveřmi, od kterých už dávno neměl klíč, a nemohl se přinutit k tomu, aby natáhl ruku a dotkl se zvonku.
Otočil se a skousl si ret. Ne, tentokrát už to nesmí vzdát. Nesmí zase utéct a zbaběle se schovat na druhém konci Německa. Musí to dotáhnout do konce, udělat to, po čem touží každou noc, kdy leží sám ve studené a prázdné hotelové posteli.
Stiskl zvonek a jeho srdce téměř vynechalo jeden úder, když za mléčným sklem dveří zahlédl známou postavu.
"Bille…" vydechla pohledná blondýnka nevěřícně a v očích doširoka rozevřených překvapením se zaleskly slzy štěstí z návratu ztraceného syna. Objala ho silně kolem krku a nechala ho, aby se jí vyplakal na rameni, jako když byl malý.
Mladík ustoupil a stiskl její ruce ve svých dlaních.
"Vracím se domů, mami…"
(Ozzy Osbourne - Mama, I'm coming home)

Nevím

8. srpna 2008 v 17:23 | Mary |  BÁSNIČKY?
Berte to jako slash, ok? Chtěla jsem sice původně napsat nějakou povídku, ale vypadá to, že bude šílená bouřka, takže vypínám počítač ze zásuvky a jdu se strachy klepat pod peřinu. Mary

True love

7. srpna 2008 v 14:35 | Mary |  Twincest - jednodílné
Speciální povídečka k jedné starší české písničce od Karla Kryla. Tak doufám, že se vám to bude líbit… Mary