Prosinec 2008

Hlášky 4 - Silvestrovský speciál

31. prosince 2008 v 23:59 | Mary |  Hlášky
Pozn.: tento článek je přednastavený
Myslím, že je teď půlnoc. Kdyby vás zajímalo, co zrovna dělám, tak nejspíš ležím v posteli a doháním svůj celoroční spánkový deficit nebo jsem usnula u televize. Dneska nepařím. Nechce se mi. Ale tenhle článek, respektive další várku hlášek jsem prostě přidat musela. Jak jinak by se mělo vstupovat do nového roku než s úsměvem na rtech? I kdyby jenom ze spánku…
Mary


(školní rozhlas)
Zástupce - Upozorňuji, že se přes prázdniny přejmenovávaly třídy. Takže ti, co byli loni 1.A, jsou letos už 2.A…

***

(úvodní hodina biologie)
Pan G. - Sešit je váš majetek, ale měl by být v odpovídajícím psychickém, fyzickém i duševním stavu. To znamená, že z nich nebudou vypadávat kolečka salámu, blechy, vši ani jiný společenský hmyz. A čuňata si to obalí…

***

(probírali jsme bonsaje)
Lenny (na mě) - Ty jsi takový náš malinký stromeček…

***

Pan G. (dívá se na spolužačku) - Copak vy nevydržíte tři vteřiny ne to…? Nevibrovat?

***

(biola)
Ajka (hlásí se) - Pane profesore, to je dření nebo dřevní? (ukazuje na tabuli)
Pan G. - Copak vy tam nevidíte to v?! Sundejte si brýle!
Ajka (sundá brýle) - Ale teď už neuvidím tuplem nic!
Pan G. - Tak se podívejte na tabuli… a omluvte se.
Ajka - Ne.
Pan G. - A ještě je vzpurná! Odvážná školačka…

***

Já (na bratra) - Bacha, mamka tě chce nakopnout.
Mamka - Ale, on ví, že nemocnou nohu nezvednu a když zvednu tu druhou, tak to neustojím…

***

Pan G. - Pěstování bonsají je týrání. Ti lidi celý léta mrzačí stromky až jim z toho zbyde takový zakrslík…

***

Pan G. - Holky, co přes prázdniny měly na starosti kytky, je donesou do školy a budou hodnoceny podle toho, v jakém jsou stavu.
Ajka (tiše) - Mně to zdechlo…

***

(zeměpis)
Profesor - Země obíhá kolem Země a ještě se přitom točí dokola…

***

Pan G. - Len má krásně modré květy a proto se někdy říká, že má někdo oči modré jako -
Ivča - Pomněnky!

***

(výtvarka, holky dělaly nějaký 3D obrázek)
Profesorka - Ale oko by mělo být pod víčky.
Spolužačka - Ono tam bylo.
Profesorka - A proč už tam není?
Spolužačka - Uteklo!

***

Pan G. - Masožravky se krmí samy, nemusíte jim denně dávat pinzetou kousky svíčkové nebo tak něco. Jedna to udělala. Zdechlo jí to…

***

(stáli jsme na chodbě a okolo prošel profesor)
Lenny - Napravo je nebezpečný objekt, jehož trajektorie je příliš blízko naší.

***

(fyzika, úvodní hodina)
Profesorka - Bacha, protože zabavuju věci. Všechno - včetně jídla - vracím na konci školního roku.

***

Profesor - Co dělají lidi v poušti Gobi?
Já - Přesívají písek.

***

Lenny - Co budem dělat?
Já - Jak říkal Lenin. Se nudit, se nudit, se nudit…

***

Pan G. - Správně je gravitace. Ne jak mi nějaká inteligentní studentka napsala, že gravidita je reakcí na zemskou tíži…

***

Já (na mamku) - Nalij mi ještě do třetí nohy.
Mamka - Třetí nohu nemáš.
Já - Tatínek říkal, že jsem stonožka!

***

Profesorka - Kdo ve středověku z hlediska náboženství ovládal celé české země?
Já - Bůh.

***

Pan G. - Okopírujte si z učebnice stranu 31 a 32. všichni si to dají do eurosložky, abyste si to nerozmočili, až se nad tím rozpláčete…

***

(šli jsme na fyziku, do druhého patra)
Lenny - Nekonečný výstup vzhůru, kde nás stejně nic nečeká…

***

(úvodní hodina fyziky)
Profesorka (na spolužáka) - Co byste udělal, kdyby některá z vašich sličných spolužaček upadla do mdlob?
Já - Já bych zavolala vyučujícího.
Profesorka (varovně) - Na mě se nespoléhejte. (zpátky na spolužáka) Takže?
Spolužák - Zjistil bych, jestli dýchá a dal bych jí umělé dýchání. Než se probere, protože pak by mě už nenechala…

***

Bratr (na mě) - Nečum na mě!
Kámoška - No vidíš. Kdyby měla místo očí tvarůžky, tak by na tebe smrděla…

***

Spolužák - Na mě musíš jemně, já jsem jak italskej koberec…

***

(chemie)
Profesorka (na mě) - Jak se těží zlato?
Já - Nevím.
Profesorka (překvapeně) - Copak vy jste nikdy nebyla na Aljašce?
Já - Ne.
Profesorka - Tak to vás omlouvá…

***

(probírali jsme využití rostlin na výrobu textilu)
Profesor - Cotton je bavlna. (na spolužačku) Kde máte cedulku?
Spolužačka (hledá) - Nevím. Nemám!
Profesor (na Míru) - S dovolením… (hrábne mu za krk a podívá se na cedulku) XXL?

***

Já - Kdy bude v pátek státní svátek?
Kdosi - V pondělí.

***

Taťka (na mě) - Běž do skříně pro vodu.
Teta (nechápavě) - Do skříně?
Taťka - To víš, někdo má vodu v koleně, někdo má vodu v autě, někdo má auto ve vodě a my máme vodu ve skříni…

***

Mamka - Já si vůbec nic nepamatuju.
Taťka - Skleróza nebolí.
Mamka - Ale jsem za blbce!

***

Profesor - Párky z Alberta. 80% sójová mouka, 3% masa, barvivo, aby to bylo hezky růžové, a velká sleva!

***

Profesor (při zkoušení, posadí se a utře si čelo) - Jsem naprosto znaven. (na spolužačku) To byl porod!

***

Spolužák (na mě) - Máš pravdu. Sice nevím, co jsi řekla, ale určitě máš pravdu.
Já - Tomu říkám důvěra…

***

Profesorka (na spolužáka) - Ha, tady jste! (ke třídě) On se mi ráno smál! Jsem šla s deštníkem a on se mi zasekl v brance. Nakonec se obrátil… (zpátky na spolužáka) A vy jste se smíchy popadal za břicho. No počkejte, vás zítra vyzkouším z učiva za celý prvák…

***

Profesor - Kluci, přestaňte se chovat nevhodně!
Já - Nechte si to na doma.
Profesor - Správně. Nechte si to na doma. (po chvíli) Ale až rodiče odejdou, aby neměli šok.

***

Já - Jsem magor. Ale mám to buď v genech, nebo za to může výchova. Tak jako tak to není moje vina…

***

Profesor (na kluky) - Nechte toho rasismu. Normálně se jich zeptejte, jestli jsou gayové…

***

(bratranec si udělal kurs na rozhodčího)
Teta - Bereš úplatky?
Bratranec - Ještě nikdo nenabízel…

***

(spolužačka byla po úraze a měla obvázanou ruku)
Pan G. - Jaké to je, mít jednu ručičku?

***

(chemie, profesorka vchází do třídy, na tabuli je nakreslené prase)
Profesorka - Kdo se to tady zvěčnil?

***

Já - Všichni se učí. To je hrozný!
Bratr - Tak se neuč, budeš originální.

***

Pan G. (na spolužačku) - Jaké máslo jíte?
Spolužačka - Ramu.
Pan G. - Rama je rostlinný tuk a máslo je z mléka. Takže Rama není máslo ale podvod…

***

Mamka (ukazuje na objektiv) - Když jsem fotila já, tak to taky vyjelo?
Já - Jo. Akorát tys byla na opačný straně foťáku…

***

Pan G. - Služba neví, že je služba? Další týden! Kde jsou křídy?
Matty - Nejsou.
Pan G. (na Lucu) - Jděte pro křídy. (zpátky na Matty) Proč není datum?
Matty - Nejsou křídy!

***

(dějepis)
Profesorka - Co jste loni probírali jako první?
Kdosi - Hm… Středověk.
Profesorka - To budeme probírat letos. Já myslela, co bylo úplně na začátku.
Spolužák (zamyšleně) - Velký třesk…

***

(tělák, hráli jsme takovou divnou hru)
Profesor - Tak si představte, že ten kramlík je váš život. A když vám ho někdo sebere, co uděláte?
Já - Umřu.

***

(řešili jsme Ordinaci v růžový zahradě)
Strýc - Mě nejvíc dojímá ten chromej američan, co chodí o holi.
Teta (vysvětluje) - House.
Strýc - Kdyby mi něco bylo, jedu do Ameriky a on mě vyléčí.
Taťka (nechápavě) - Když vyléčí každého, proč si nevyléčí tu svoji nohu???

***

Spolužačka - Pane profesore, opravil jste nám písemky?
Profesor (zatváří se nešťastně) - Já jsem to nestihl…

***

(biologie)
Pan G. - Jaká je koncentrace CO2 ve vzduchu?
Spolužačka - 33%
Pan G. - 33 hm… viděla jste někdy hasící přístroj? Tak možná tam. To zkuste zapnout a strčit tam hlavu. Zcepeníte. Aspoň bude pokoj.
Spolužačka - Můžu pokračovat?
Pan G. - Ne, protože šíříte bludy!

***

(koukaly jsme s holkama na úkol do angliny)
Lucik - Girlfriend, boyfriend, clothes… Tak to je jasný, já budu kupovat trenky pro přítele a ty (kývne na spolužačku) podprsenku pro přítelkyni…

***

(ve frontě na oběd za mnou stáli dva kluci)
Brunet - Plněný knedlíky? Kdysi jsem v nich našel hřebík.
Blonďák - Vidíš. A mně vždycky tvrdili, že nejvíc železa je ve špenátu…

***

Školní rozhlas - 1, 2, 3, 4, 5… zkouška rozhlasu… 1, 2, 3, 4, 5…
Já - Co trochu originality? Třeba: "všichni jste idioti, zkouška rozhlasu,"…

***

Pan G. - Podívejte se na svrchní stranu toho listu. Jaký je?
Spolužačka - Zelený.
Pan G. - Zelený! Támhle kolega je taky zelený a není list. Možná kdyby ho přejeli parním válcem… by byl trochu plošší…

***

(biola, referát)
Ajka (zamává nad hlavou zelenou koulí) - Tak tohle je jmelí…
Pan G. - A co nějaký citový úvod?
Ajka - Co?
Pan G. - Třeba: milí spolužáci, dovolila jsem si pro vás připravit referát o jmelí…
Ajka - (zopakuje)
Pan G. - A teď sama.
Ajka - Tak tohle je jmelí…

***

Strýc - Já jsem jednou usnul v lese a přímo před obličejem mi přes noc vyrostl deseticentimetrovej hřib!
Teta (pochybovačně) - A nebylo to ten rok, co vybuchl Černobyl?

***

Pan G. (na spolužačku) - Příště si donesete ukázky rostlinných orgánů. Budou omyté a v poživatelném stavu. Pište si: mrkev 1 kus… jablko 1 kus… Jíte ředkvičky?
Spolužačka - Ne.
Pan G. - Ale já ano. Takže to taky…

***

Lucik - Tohle je list.
Pan G. - Z čeho?
Lucik - Nevím.
Pan G. Nevíte? Budete vědět… napříště…

***

Bratr (na tetu) - Já tě vyfotím. Ale musím s bleskem, protože bez blesku by tě nebylo vidět.
Teta - A s bleskem budu vypadat jako myxomatózní králík…

***

Pan G. (diktuje spolužačce jakési šílené slovo) - V jako vykastrovaný býk… E jako… jako E! třeba eunuch…

***

Pan G. (o známkování písemek) - Nedivte se, když dostanete dvě známky. To je jako krasobruslení. První známka je za znalosti a druhá za technické provedení a estetický dojem. Pokud používáte obojetné i, nebo zavádíte písmena, která zatím nejsou v češtině známá, musíte si to obhájit. Je to ovšem takové to obhajování neobhajitelného…

***

Pan G. - Napište si do sešitu: "opakování rostlinných pojmů" - katastrofa! Titanik byl proti tomu vyhlídková loď!

***

Strýc (na tetu) - Náhodou, já po tobě v noci kolikrát šahám a nemůžu tě najít.
Teta - Jestli to nebude tím, že dělám noční?

***

Strýc - U nás na dědině, kdybys někomu vykal, tak tě propleská tak, že ti zapleská uši do hlavy…

***

Pan G. - Při zívání bývá zvykem strčit si před pusu obvykle horní končetinu, aby nebyly vidět vaše žaludeční vředy, chybějící osmičky, zaplombované sedmičky a kaz na šestce…

***

Školní rozhlas - Vaše škola byla zajata naší mimozemskou armádou. Vám všem proto budou vysáty mozky. Odpočítávám. 30… 29… 28…

Something wicked

31. prosince 2008 v 15:42 | Mary |  Twincest - jednodílné
Tohle je prosím speciální (všimli jste si toho, že letos je všechno speciální? :D) silvestrovská povídka. Odehrává se jak jinak než při oslavě na počest konce roku a myslím, že kapesníčky tentokrát nebudou potřeba. Číst na vlastní nebezpečí a ideálně až od osmnácti let. I když to vás asi podceňuju, že? Vy si to přečtete určitě i tak :D Prosím komentáře, je to teprve moje druhá erotická scéna.


Díky, Mary




Rok 2008

31. prosince 2008 v 14:44 | Mary |  Jenom já
Asi bych to měla nějak shrnout, co? 2008, hm… Rozhodně to byl zajímavý rok. Václav Klaus se podruhé stal prezidentem České republiky, Markéta Irglová získala Oscara za píseň Falling Slowly, ve státech byl poprvé v historii zvolen prezident černé pleti, Gott nazpíval písničku s Bushidem a dostal dalšího slavíka, Číňani letěli do vesmíru… Ale dost tohohle.


Co znamenal rok 2008 pro mě? Především to byl rok plný nezapomenutelných zážitků. Ať už naprosto bombastický lyžák, kde jsme přes den několikrát zmokli a jezdili mezi kalužemi vody, zatímco v noci za námi pravidelně chodil na návštěvy jistý tercián, se kterým jsme potom do půlnoci hrávaly karty. Návštěva snad jediné učitelky za základky, která mě učila a která mi chybí. Dvě úžasné slohovky, jejichž psaní jsem si doopravdy užila, protože první byla recenze Zkrocené hory a druhá charakteristika mého idolu. Popisovala jsem Edwarda, někdy vám to sem možná přidám, pokud to najdu v nekonečných hloubkách mého počítače. Dámská jízda, jejímž cílem bylo oslavit šestnáctiny jedné z našich kamarádek. První čtverka na vysvědčení, jakou jsem kdy dostala, bože, byla jsem na sebe tak hrdá! Tři dny ředitelského volna během posledního školního týdne. V září to byla skoro rvačka, když se lidi hádali o to, kdo si kam sedne, protože polovina třídy nesouhlasila s tím, že si někteří zamluvili fleka dopředu na spolužáci.cz. Překlad pohádky O kůzlátkách, z němčiny. Slepování rozbitého květináče tak, aby si toho pokud možno nikdo nevšiml. Izolepou, protože nic lepšího jsme po ruce neměli. A úžasných pět minut ve kvartě, kde jsme s holkama nadšeně tančily na L.A.G. song.

Během tohoto roku jsme ztratili našeho oblíbeného profesora, odešel pracovat jinam, ale předtím nám věnoval jednu hodinu, kdy jsme se prostě jenom bavili, loučili se s ním a fotili se… Naproti tomu odchod třídní profesorky nás nijak nezaujal, spíš by se dalo říct, že jsme si oddechli. Začala jsem psát kroniku naší třídy. Pořídila jsem si deníček na sny. A zavedla jsem si čtenářský deník! Tolik změn během jednoho roku…



Ukázalo se, že zatímco s některými lidmi se dá mluvit prakticky o všem, s jinými se nedá mluvit vůbec. Jmenovat nebudu, ještě by přišli a až by se mnou skončili, odjela bych na vozejčku :D Během roku jsem se ujistila o některých věcech a taky o tom, že bych si je měla asi zatím nechat pro sebe… ale třeba to jednou povím, uvidíme. Zjistila jsem, že twincest je pro mě pořád stejně důležitý a že to není něco, na co bych mohla jenom tak zapomenout. Zamilovala jsem se do Stmívání a znovu si přečetla některé knihy Harryho Pottera… Rozhodně to byl zajímavý rok, pro mě samotnou by se snad i dalo říct, že to byla "osudová osmička".



Ale měla bych to přestat rozebírat. Děkuju všem, kteří mě celý rok (nebo třeba jenom jednou) četli a svými komentáři mi vyjadřovali podporu, díky které mám pocit, že nepíšu zbytečně. Přeju vám do toho příštího roku mnoho úspěchů, jak na poli pracovním tak i osobním. Hodně štěstí, zdraví a lásky, ať je rok 2009 minimálně stejně dobrý, jako ten, co právě končí.



Mary






Coward

27. prosince 2008 v 23:19 | Mary |  Jednodílné slashe
Doufám, že jste měli hezké Vánoce a že vás čeká minimálně stejně hezkej Silvestr. Nezapomeňte, že pořádná chlastačka sice může být super, ale je k ničemu, když si ji potom nepamatujete :D


Ehm… Takže tentokrát opět něco z fandomu dr. House, pairing House/Chase. Coward neboli Zbabělec. Tak snad se vám to bude líbit.


Mary





Forgive me

24. prosince 2008 v 11:58 | Mary |  Twincest - jednodílné
Tady je můj dárek pro vás čtenáře. Vánoční povídka, snad se vám bude líbit. Trochu se mi to zvrhlo, ale tak… jsou přece Vánoce, že. A abyste si nemysleli, že trávím celé Vánoce u kompu, přiznávám se, že tenhle článek je přednastavený :D

Přeju krásné Vánoce v kruhu rodinném, spoustu dárků, hromady cukroví a kapra bez kostí všem twincestním i netwincestním duším. Hodně štěstí a zdraví do nového roku, pevné nervy, ať se dožijeme příštích Vánoc. A samozřejmě hlavně lásku, vždyť co bychom byli bez ní? :D

Mary



Na samotě u lesa 16

23. prosince 2008 v 9:49 | Mary |  *FF - Na samotě u lesa
Ua, po dlouhé době tady máte nový díl staré a přesto ještě nedokončené povídky. Tak pokud si někdo ještě pamatuje, o co šlo v předchozích dílech, budu ráda, když si přečtete i tenhle.
Zítra kolem poledne by se tu měla objevit i moje speciální vánoční povídka.
Mary


Druhá šance

16. prosince 2008 v 20:14 | Mary |  Slashe
Takže, jenom taková kraťoučká povídečka na téma Stmívání. Sama to snad ani nepovažuju za slash, ale tak, chápat by se to tak dalo, proto tahle rubrika. Jinak přeju hezký počteníčko, a to bude zatím asi vše, citový výlevy si nechám na jindy a do jiného článku. Stejně teď nemám čas, vyhazujou mě od počítače.
Snad se to někomu zalíbí. Mary


Apollo a Marsyas

11. prosince 2008 v 17:57 | Mary |  Něco jako deníček
Byli jsme včera se školou v Olomouci. Docela se divím, že nám vedení tuhle jednodenní flákárnu povolilo, když nás loni nepustili ani na školní výlet. Možná to bude tím, že to bylo bráno jako exkurze. Pro výtvarníky. Bylo to vtipné. Z naší třídy zůstalo ve škole jenom jedenáct lidí (dneska jsem se dozvěděla, že na vyučování se jich dostavilo sedm), my ostatní jsme se ráno sešli s batůžkama, čepicema a šálami, protože byla zima, na nádraží a když jsme zjistili, že nejspíš nikdo, kdo původně neměl, nezůstal doma, jsme nastoupili do vlaku, směr tam kdesi daleko. Vyjet jsme ale mohli až potom, co nás naštvaná průvodčí hrubě vyrazila z posledního vagónu a donutila nás nacpat se do těch ostatních. Což šlo v počtu asi čtyřiceti žáků, kteří si všichni chtěj někam sednout, docela těžko.
Každopádně jsme se vydali na cestu. A po přestupu do jiného vlaku, tentokrát rychlíku, se nám s holkama dokonce povedlo najít jedno skoro prázdné kupé, kde jsme se usadily a zatvrzele se snažily z výletu, na který se nikomu z nás nechtělo, vytlouct aspoň něco pozitivního v podobě dospávání.
Vystoupili jsme na nádraží v Olomouci. Ano, skutečně jsme se trefili do správného města, nevylezli jsme z vlaku ani moc brzo ani moc pozdě, ale přesně tam, kde jsme chtěli. Překvapivě. A jelikož jsme byli skoro na místě určení, seřadili jsme se do dlouhatánského zástupu a vyrazili do ulic. Já s Leňou jsme šly na konci a po chvíli se k nám přidal náš drahý angličtinář. Buď se bál, že bysme mohly vzít roha (já bych teda daleko nedoběhla, s mým neexistujícím orientačním smyslem) nebo si chtěl prostě jenom popovídat a vybral si k této činnosti nás. Tak jako tak nás zahrnul vyčerpávajícími informacemi o olomoucké zpívající fontáně a to tom, jak romantické musí být chodit po neznámém městě, úplně sám a bez mapy. Řekla jsem mu, že na pobíhání a zoufalém bloudění po cizím nepřátelském městě nic romantického nevidím. Odmlčel se a potom, co zamumlal, že už to bude trvat asi jenom deset minut, se vypařil.
Bylo to dýl než deset minut. Obešli jsme kus města, podívali jsme se na nějakej kostel a dostali přednášku o nějakým baráku, který byl po roce 1948 předělán na sanatorium. Zajímavé. Pak jsme se rozdělili napůl, tu větší polovinu, kde jsem nebyla já, si vzal anglinář a vydali jsme se každý svou cestou.
Doplahočili jsme se k Arcidiecéznímu muzeu (doufám, že to mám správně napsaný), kde jsme dostali pár minut přestávku. Nekonečná fronta na záchod, kliky, který se nedaly zmáčknout a naprosto neefektivní pokus najíst se. Pak velká prohlídka muzea. Podzemí. Katakomby hadr. Zbořený zdi. Nacisti ať se jdou zahrabat.
Stačilo přetrpět devadesátiminutový monolog (ok, bylo to i zajímavý), přehadování spolužaček, které řešily, koho jim naše mladá průvodkyně připomíná, aby nakonec dospěly k názoru, že je hrozně podobná někomu ze Soukromých pastí a mohli jsme se vypařit. Teda až po tom, co jsme se pracně spočítali (viz. Jste všichni? - Nevíme. - Kolik vás má být? - Sedmnáct. - Tak je to v pořádku, je vás devatenáct.). co kdyby se někdo náhodou v těch chodbách ztratil, že.
Hladoví, protože jsme se opět nestihli najíst, oběd jsme zajištěný neměli a rozchod na to, abychom si něco šli koupit sami, jsme nedostali, jsme se minuli s druhou skupinou a nacpali se místo nich na výstavu Luk&lyra.
Teda já na výstavy zase tolik nejsem, ale v každém případě, když se řekne výstava, představím si výstavu. Víte, jako ťapkání po galerii nebo muzeu a pokukování po stovce obrazů, který vám nic neříkaj. Tak nic takovýho to nebylo. Vyfásli jsme tužky, pracovní listy a polštáře, usadili jsme se před Tizianovým obrazem Apollo a Marsyas (pro ty, co neví, je to obraz, na kterém Marsyas visí za nohy ze stromu a je mu stahována kůže) a snad hodinu jsme na něj koukali. Museli jsme s pomocí nápověd identifikovat a pojmenovat postavy na obraze. Museli jsme říct, co si podle nás ty postavy myslí. A museli jsme říct, jestli je podle nás něco takového pořád aktuální a co nám to připomíná. Rozhodně to bylo nejvíc duševně namáhavá výstava, na jaké jsem kdy byla. I když jsem viděla jenom jeden jediný obraz.
Byli jsme skoro rádi, když jsme vypadli. Svorně jsme se vydali na nádraží, kde jsme potkali druhou půlku výletníků. Byla sranda sledovat, jak na sebe profesoři hulákaj přes dvoje koleje :D Každá skupina jsme nasedli do jiného vlaku a potkali jsme se, až při přestupování. Které jsme málem nestihli. Ale protože máme kliku, povedlo se nám nacpat se tam. Co na tom, že jsme si nesedli.
Domů jsem dorazila zmrzlá a hladová. V Olomouci nebylo kde jíst a ve vlaku to nešlo, protože cestou tam jsem ještě neměla hlad a cestou zpátky jsem si netroufla z obavy, že by to můj celodenním hladověním scvrklý žaludek nemusel vydržet. Ale jinak to šlo. Lepší než trčet ve škole :D
Ha. Já tady podávám takové namáhavé info o tom, jak jsem se měla, místo abych dělala referát do zemplu. Na zítra, samozřejmě. Ten profesor mě evidentně nemá rád. Jinak by mi přece nedal téma "ekonomické kontakty České republiky se zeměmi jihovýchodní Asie". Nevíte o tom někdo něco??
No nic, valím prohledávat internet a doufám, že něco objevím. Zatím se tu mějte.
Mary

Brána

4. prosince 2008 v 19:41 | Mary |  Jenom já
m si nemohla nechat ujít. Nedávno jsem se vydala s jednou kámoškou na procházku. Tak si to takhle hasíme, povídáme si a najednou - kde se vzala, tu se vzala - brána, jako vystřižená z Hráče se smrtí. Dobře, není to sice brána pekel, ale přesto jsem v tu chvíli prostě věděla, že je to ona. Brána z mé povídky. Takže jsem ji vyfotila. Tady ji máte: