Prosinec 2009

Smutek ve tvých očích

22. prosince 2009 v 14:16 | Mary |  Jednodílné slash
Ahoj lidi.
Předně bych se chtěla omluvit, že pro vás tentokrát nemám připravenou žádnou speciálně vánočně laděnou povídku. Je mi to líto. Místo toho vám sem dám obyčejnou Potter jednodílovku, smutnou, protože veselou právě nemám na skladě. Snad jindy.
Přeju vám všem mnoho štěstí, mnoho zdraví, úspěchů a krásným dárků, nejen o Vánocích, ale i do nového roku. Přeju vám, aby se vám povedlo všechno, na co sáhnete a abyste byli spokojení.
Mimochodem, pokud bych se tady do Silvestra neobjevila, pravděpodobně to znamená, že si užívám volna se svojí rodinou, navštěvuju vzdálené příbuzné, které jsem mnohdy neviděla celé rok, spím, nebo se snažím srovnat si v duchu svůj život.
A teď už povídka.

Shrnutí: Harry už roky někoho miluje. A jeho žena to není.
Pairing: Harry Potter/Teddy Lupin

Veselé Vánoce, Mary



Hodiny mezi psem a vlkem

19. prosince 2009 v 19:48 | Mary |  Jednodílné slashe
Tak, lidi, od včerejška mi oficiálně začaly vánoční prázdniny. Hurááá!
Mám pro vás proto povídku, tentokrát z fandomu, do kterého jsem se poslední dobou skoro zbláznila. Snad se vám bude líbit.

Fandom: Andělé a démoni
Pairing: Robert Langdon/Carlo Ventresca
Upozornění: AU

Mary



Sine anima 14 – Nechci tě zabít

10. prosince 2009 v 20:04 | Mary |  *FF - Sine anima
Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho.
Snad se vám to bude líbit.
Mary



Rodinná podoba

4. prosince 2009 v 21:51 | Mary |  Jednodílné slash
Mám pro vás povídku, opět Harry Potter, opět jednorázovka.
Nedávno se mi dostal do ruky latinsko-český slovník. Víte, co v překladu znamená slovo "severus"? Přísný, vážný, krutý, tvrdý, mrzutý. Můj Severus takový není. Můj Severus se takový jenom snaží být. Alespoň v téhle povídce.
Pairing: SS/HP

Mary



Horor plný mrtvých očí

4. prosince 2009 v 21:34 | Mary |  Něco jako deníček
Chcete radu? Pokud máte v plánu vidět horor, nemusíte chodit do kina. Stačí najít učebnici soudního lékařství.
Měli jsme dneska ve škole den otevřených dveří a já a pár dalších nadšenců jsme se rozhodli (ve skutečnosti jsme byli nevybíravě přinuceni) se toho zúčastnit, konkrétně trčet až do večera v učebně biologie, hrát si s mikroskopem a popřípadě odpovídat na všetečné otázky "zájemců o studium". Zase tak hrozné to ale nebylo, biologie je třída velice zajímavá, takže jsme celé hodiny ťapkali kolem, měřili si navzájem tlak (ten můj je podle Míry naprosto ideální), hráli jsme si se stetoskopem a zkoumali, co v té třídě vlastně všechno je.
Docela nás šokoval pohled na několik kravích očí v krabičce pod stolem. Vážně děsivý. Pod umyvadlem je zase naskládaná kostra. Dost malá kostra. Příliš malá na to, aby mohla patřit dospělému člověku. Mimochodem, údajně pravá. Spolužačka se dozvěděla, že si má sehnat rakev a rychle napsat poslední vůli, protože podle toho, jaký má tep, už by měla být dávno mrtvá. A když jsme se začali nudit, vyhrabal Míra odněkud zmiňovanou učebnici soudního lékařství, sedli jsme si na stůl v rohu a začali si ji prohlížet. Spousta obrázků. Spousta, spousta, opravdu spousta černobílých sado maso obrázků mrtvol. Brr. Jenny za náma přišla, aby se podívala, co to tam máme, a odešla ani ne za vteřinu se znechuceným výrazem. Šíleně mě bolelo za krkem, protože Míra měl tu knížku na klíně a já jsem se k němu musela pořád naklánět, abych viděla.
Ne všechno bylo nutné vidět, to mi věřte.
Pan G. byl překvapivě docela příjemný. Nebo přinejmenším nebyl tak neskutečně protivný jako obvykle. Asi si to vybil ráno, když nám do písemky diktoval otázky typu "ekologický význam žížal" a "charakteristické znaky hlístů, včetně adaptace na parazitický život a pojmů jako je oxyurióza".
Sečteno a podtrženo, nejspíš se začnu bát biologie.

Mary