Březen 2010

Happy birthday!

22. března 2010 v 19:50 | Mary |  Něco jako deníček
Dneska ráno jsem se probudila. Byl to úplně normální den, teda aspoň do chvíle, kdy jsem si uvědomila, že mám narozeniny. A to ne jen tak ledajaké narozeniny, ale že je mi osmnáct! Ne že by se mi to povedlo využít jako zdůvodnění toho, že se můžu vyhnout svým povinnostem, nicméně jsem šla do školy s lehkou hlavou a vědomím, že ode dneška můžu alkohol nejen pít ale také si ho oficiálně kupovat, dívat se na filmy s hvězdičkou a navštěvovat internetové stránky pro dospělé, aniž bych musela mít výčitky svědomí.
Holky mi popřály, dostala jsem jednu pusu od Lenny a druhou od Lucy, popřát mi přišel dokonce i náš třídní profesor. Jinak to byl den jako každý jiný, čtyři písemky, z toho dvě naprosto nečekané. :D
Tak jak tak, tímto dnem počínaje, je ze mě plnoletý občan České republiky!! :D:D:D
Mary

Budeme mít dítě, Hawkeye!

11. března 2010 v 18:47 | Mary |  Minifictions
Fandom: M*A*S*H
Pairing neprozradím


Budeme mít dítě, Hawkeye!
aneb co člověk vydrží, než začne doopravdy šílet

Hawkeye vklouzl do plukovníkovy kanceláře.
"Henry? Co potřebuješ?"
Plukovník Blake ukázal prstem do rohu. Někdo tam stál. Někdo -
Rozrušený pohled. Chabý úsměv. Ruce složené na břiše.
"Co já s tím? Vy jste na fakultě nebrali těhotenství?"
"Proto jsem tě nevolal. Chci vědět, jestli přijmeš za to dítě odpovědnost."
"Odpovědnost?" Nechápal.
Henry se odvrátil. "Kdo je otec?"
Tělo s těhotensky vypouklým břichem se narovnalo do pozoru. "Pane! Kapitán Piers, pane!"
Šok. Nesouhlas.
"Hloupost! Stalo se to jenom jednou a dával jsem si pozor!" Otočil se a odešel.
Osaměli.
"Neboj, zlatíčko, on si tě zamiluje," zavrkal Klinger a pohladil se po břiše…

Sine anima 17 - Proč to děláš?

11. března 2010 v 18:46 | Mary |  *FF - Sine anima
Nový díl staré povídky
Mary

Opakování je matkou moudrosti

11. března 2010 v 18:45 | Mary |  Minifictions

Fandom: Sherlock Holmes

Pairing: Holmes/Watson


Opakování je matkou moudrosti

"Holmes, měl byste vstávat."
Watson roztáhl závěsy a pokoj zalilo světlo. Za jeho zády se ozvalo zavrčení. Otočil se a povzdychl si.
Holmes ležel v rozházené posteli, hlavu měl strčenou pod polštářem.
"Chci spát."
"Jsou čtyři odpoledne."
"To vím."
Watson ho chytil za paži a vytáhl z postele.
"Naopak by to bylo lepší," poznamenal Holmes věcně.
"Vy jste šílenec, Holmes," prohlásil Watson přesvědčeně.
Holmes se ušklíbl, objal ho pevně pažemi a rty se přitiskl k jeho tvrdošíjně sevřeným ústům.
Watson mu položil ruce na ramena a odstrčil ho.
"Holmesi!" pohoršeně se zamračil, zatímco Holmes se tvářil naprosto lhostejně. "Už zase?!"

Hlášky 6

11. března 2010 v 18:39 | Mary |  Hlášky
(seděli jsme u oběda a mamka s bratrem řešili, jak se vaří bramborový knedlíky)
Mamka - … No a když jsou hotový, tak vyplavou.
Bratr - A kde se v nich vezme ten vzduch?
Mamka - Vzduch? Ony vyplavou, protože jsou lehčí.
Bratr (zamyšleně) - Jo? Takže kdybys mě uvařila, tak bych byl lehčí?

***

(o bratrovi)
Mamka - Na holky má ještě dost času.
Taťka - Co víš. Třeba bude leštit píšťalky.

***

Pan G. - Teoreticky už byste měli vědět, z čeho budete maturovat. I když vám v podstatě zbývají ještě dva roky… některým i tři…

***

Jon - Naučíte se psát dopisy svému příteli z Ameriky… nebo přítelkyni… (podívá se na spolužáka) nebo příteli…

***

Pan G. (na spolužačku) - Donesla jste mapu?
Spolužačka (zmateně) - Mapu?
Pan G. - Ano, mapu!
Spolužačka - To nebyl vtip?!

***

Pan G. (na spolužačku) - Kde je sousedka?
Zezadu (tiše) - Pryč.
Pan G. (ironicky) - Děkuji za vyčerpávající odpověď.

***

Spolužačka (na pana G.) - Dobrý den.
Pan G. - To se teprve uvidí…

***

Jon (anglicky) - V Anglii jsou dva druhy počasí. Když jsou vidět hory, bude pršet. Když nejsou vidět hory, už prší.

***

Jon (anglicky) - My Angličané nikdy neřekneme, že je žena ošklivá. Můžeme říct, že je ošklivý nějaký chlap. Můžeme říct, že ta ženská měla radši zůstat doma. Ale nikdy neřekneme, že je ošklivá. Jsme diplomati.

***

Pan G. - Některé látky mohou ovlivňovat DNA. Nemáte někdo sušenky? (otevře šuplík a vytáhne margotku, rozhlédne se po nás, otevře druhý šuplík, vytáhne banány v čokoládě a čte si složení) To přečtu sám. Vy už byste mi to nevrátili…

***

Pan G. (na spolužačku) - Smažila jste někdy játra?
Spolužačka - Já?!
Pan G. - Ne, Komenský.

***

Pan G. - Geny získáváme od svých rodičů. Není to tak, že byste leželi v kolíbce, nad vámi tři sudičky, první řekla: "Ty budeš mít plochý nohy.", druhá: "Ty budeš mít křivý nohy." A třetí: "Ty nebudeš slyšet."… no, budiž.

***

Pan G. - Pračlověk ulovil mamuta, ale asi těžko mohl ženě říct "uvař mi polívku". Nebylo v čem. Možná si dělali špízy. A aby to nebylo pořád to samý, prokládali to. Mamut, veverka, mamut, veverka…

***

Spolužák - A těch 400 kg, co slon za den sežere, to je minimum?
Pan G. - Já nevím, zeptejte se slona.

***

Kámoška (na mě) - Ty jsi opilá.
Já - Nejsem opilá. Jsem milá.

***

Pan G. - Slimáci… jsou všude. V sezóně je vidíte furt. Rozšlapané, rozježděné… A nic to nežere. Jenom kačeny a těm je z toho blbě…

***

(dívám se do učebnice na obrázek ošklivé blonďaté holky)
Já (beru tužku) - Udělám z ní Marilyna Mansona!

***

Pan G. - Každý pelichá. … Líná. …
Spolužák (radí) - Hárá?

***

Pan G. - Hroznová šťáva začne kvasit. Ty kvasinky žerou cukr a když ho sežerou, tak umřou. Co se s nima stane pak?
Spolužák - Začnou se rozkládat?
Pan G. - Ne. Klesnou ke dnu.

***

Pan G. (na spolužačku) - Viděla jste někdy nějaký slušný sýr? Třeba ementál?
Spolužačka - Jo.
Pan G. - Co v něm bylo?
Spolužačka - Díry.
Pan G. - A co ty díry dělá?
Spolužačka - Myši.

***

Pan G. - Nikdy jste neslyšeli výraz "žinčica"? Doporučuji těm, kteří máte problém se zácpou. Půl litru a uvidíte biologické zázraky. Pokud budete typický český člověk a vypijete litr, váš turistický výlet je u konce, neboť se staženýma kalhotama se jde špatně do kopce…

***

(biologie, holky se baví)
Pan G. - Co je, děvčata? (chytí spolužačku za ruku) Má studené ručky! Vy byste mohla chladit lahve s pivem!

***

Pan G. - Když je zima, tak se krev stahuje do těch životně důležitých orgánů. To jsou játra -
Spolužák (skočí mu do řeči) - Mozek.
Pan G. - Jak u koho!

***

Taťka - Jak je možný, že mám šedivý fousy, když jsou o dvacet let mladší než vlasy?

***

Spolužačka - Úvaha je slohový útvar, ve kterém si můžete klást otázky a sami si na ně odpovídat, aniž by si někdo myslel, že jste blázni.

***

Angličtinář - Moje maminka vždycky říkala, že jsem byl to nejošklivější mimino, jaké kdy viděla…

***

Pan G. - Vemte si, že škola platí i za vodu, která steče po střeše. To je, jako byste platili daň za to, že máte větší plíce a vydýcháte víc kyslíku!

***

(Pan G. vysvětluje porcování prasete a dívá se přitom na obrázek na tabuli)
Pan G. - To si můžete představit na tomhle zeleném tančícím praseti s ústní dutinou zdeformovanou po pravostranném zánětu lícního svalu…

***

(seminář z chemie)
Profesorka - Co se stane, když do 100 gramů NaOH nalijete 1 mililitr HCl?
Míra - Ví Bůh…

***

(chemie, profesorka nás přemlouvá, abychom šli k tabuli)
Profesorka - Notak, pojďte někdo. Já nerada vyvolávám. (prosebně) Děcka… Mimochodem, co říkáte na to, kdo vypadl ze Superstar?

***

(na výletě v Krakově jsme dostali rozchod)
Net (na Míru) - Kde máš Kubise?
Míra - Nevím. Někam utekl s Janisem.
Já - Kubis a Janis spolu utekli? Taková romantika…

***

(v autobuse)
Kubis (na Míru) - Nebij mě!
Já - On tě bije?
Kubis - Jo, pořád. Moje ledviny nejsou moje ledviny. Je z nich sekaná.

***

(pořád v autobuse, přesednu si k Mírovi, Kubis je donucen sedět s Lenny)
Kubis (zoufale) - No tak, Mary, pojď se se mnou vyměnit…
Míra - Nechoď. Nech ho, ať se škvaří ve vlastní šťávě…

***

Spolužačka (v písemce) - Hmyzomorka včelí je včela, která při třiceti stupních vletí do úlu a způsobí, že ostatní včely mají průjem.

***

(Pan G. zapisuje třídnici)
Pan G. - Včera vás chybělo čtyři a dneska deset?
Spolužačka - Šak oni chybí kvůli vám…

***

(seminář z chemie)
Profesorka - Kdo bude další zkoušený? Míra nebo Oděs? Vy jste měli teď nedávno svátek, ne? Co jste dostali?
Míra - Čokoládu.
Profesorka - A proč jste nám nějakou nedonesli?
Míra - Tady se stejně nesmí jíst…
Profesorka - Míra se umí dobře vymlouvat… Takže k tabuli půjde Mary.

***

Angličtinář - Kterého učitele bys pozvala na sraz třídy po dvaceti letech?
Já - Kteréhokoli, který ještě bude naživu.

***

(stály jsme s holkama ve frontě na oběd, za námi byl náš angličtinář, přišla jedna spolužačka a chytila Jenny zezadu za rameno, Jenny vyděšeně vyskočila a zařvala)
Angličtinář (couvne o dva kroky dozadu) - Já to nebyl, já to nebyl!

***

Teta - My jsme měli firemní večírek, ale nebylo to nic moc. Máme tam jenom tři chlapy. Jeden je úplný blbec, druhému je čtyřiapadesát a třetí je na kluky.

***

Pan G. - Má tady někdo víc než osmnáct a půl?
(spolužačka se přihlásí)
Pan G. - Kolik vám je?
Spolužačka - Devatenáct.
Pan G. - Vy jste stará jak černé uhlí!

***

(dějepis, Velká francouzská revoluce)
Profesorka - Na čí straně byste byli?
Spolužák - Já bych chtěl být král.
Profesorka - Král? Tak to byste skončil - (přejede si prstem po krku)

***

Bratranec - Když jsme naposledy slavili Silvestra, tak jsme to přehnali. Nepustili nás domů, dokud jsme nekoupili nové umyvadlo a záchodové prkýnko a nevymalovali zničenou zeď.
Teta - Tys rozbil umyvadlo?
Bratranec - Kámoš. Měl tři promile a šel si do něj umýt nohy.

***

Spolužák - Kolik vám je?
Angličtinář (zamyslí se) - Kolik myslíš, že mi je?
Spolužák (váhá) - 38?
Angličtinář - Asi se do tebe zamiluju.

***

Pan G. (na spolužačku) - Četla jste Ebolu?
Spolužačka - Ne.
Pan G. - Viděla jste film?
Spolužačka - Ne.
Pan G. - Doporučuji přečíst.
Spolužačka - Kdo to napsal?
Pan G. - No… Je to biologická sci-fi.

***

Janey - Ty máš nového Adama… teda kabát!?

***

Teta - Seděla jsem v autě a dívala se ven, ale měla jsem to nějak zamlžené. Protřela jsem si oči, ale ta mlha tam byla pořád. Protřela jsem si je podruhé, ale pořád to bylo stejné. Až pak mě napadlo otřít okýnko…

***

(chemie)
Profesorka - Vodíkové kationty jsou nejagresivnější. Jsou malé, nic na nich není a do všeho rýpou. U lidí to bývá taky tak.

***

Matikářka (nadiktuje příklad) - Tak, co k tomu použijeme, co jsme dneska ještě nepoužili?
Já - Mozek.

***

Angličtinář (vysvětluje mentalitu Britů) - Máme tabu, o kterých nikdy nemluvíme. (odpočítává na prstech) Money. Age. Sex. Nemluvíme o něm, neděláme to. Moje babička to nikdy nedělala! Dying. Having children.
Spolužák (zamyšleně) - A o čem mluvíte?
Angličtinář - Weather!

***

(po angličtinářově vyprávění)
Spolužák - Četl jsem, že Britky jsou po třicítce frigidní.
Já - A ty se divíš? S tímhle přístupem?

***

(němčina, profesorka diktuje věty na překlad)
Profesorka - Obě moje přítelkyně jsou nemocné.
Já - Najdu si třetí!

***

(němčina, po rozdání vysvědčení)
Profesorka - Co jste dneska dostali?
Já - Nicneříkající úřední lejstro s razítkem školy.

***

Katy - Mně se…
Já, Ew, Lucy (společně) - Líbí Bob!

***

(dějepis, profesorka komentuje, co jsme napsali do písemek)
Profesorka - Někdo mi napsal, že funkci ministerstev vykonávala v Rusku Kateřina. Pravda, byla to výjimečná žena, ale tohle už je trochu moc…

***

Angličtinář - To moje manželka sekala dřevo a to polínko si nahoře hezky podržela. Jenomže zapomněla tu ruku oddělat, takže si usekla špičku ukazováčku. Mně pak volali kámoši, ať jedu do nemocnice. Prý: "Máš tam manželku. Nebo alespoň většinu manželky…"

***

(biologie, měřili jsme si tep)
Lucy (drží si prsty na krku a mračí se) - Já jsem mrtvá!

Trocha smíchu neublíží

11. března 2010 v 18:39 | Mary |  Něco jako deníček
Jo, já vím, že jsem se dlouho pořádně neozvala. A omlouvám se za to. Mimochodem, nemluvím tady jen tak sama se sebou, že ne?
Nějak mám pocit, že stárnu. Přestávám chápat mladší ročníky. Ty starší jsem ještě chápat nezačala.
Dneska jsem vstala, foukalo tu a sněžilo (už by taky konečně mohlo začít jaro, že?) a mně bylo tak blbě, že jsem myslela, že ani nepůjdu do školy a budu mít za posledního dva a půl roku mé přítomnosti v našem ústavu konečně poprvé taky nějakou absenci. (Teď si budete určitě všichni myslet, jaká jsem hrozná šrotna, cvok, a jak tu školu zbožňuju, ale ujišťuju vás, že to není pravda. Jen mám holt dobrou imunitu.) Nicméně, než jsem snědla jogurt a vyčistila si zuby, udělalo se mi líp, takže jsem do té školy nakonec přece jenom vyrazila. A možná by se dalo říct, že jsem toho zase až tolik nelitovala, když teda vynechám to, že jsem na biole málem usnula. Jednou má tam vážně usnu a třísknu hlavou o lavici! :D
Vážně to nebylo tak špatný. Pan G. mluvil o nějakém květáku a já jsem si vzpomněla, jak jsem se nedávno dívala na sestřih ze seriálu Raw. Byla tam scéna, kde se Geoff, kuchař pohádá s šéfem restaurace, hodí po něm květák a vyrazí mu zub. Málem jsem umřela smíchy, když jsem si na to vzpomněla.
Jinak jsem se docela pobavila na anglině, náš milý rodilý mluvčí měl dneska nějakou povídavou náladu - něco najdete v dnešních hláškách. On je vážně cvok. :D
Byly jsme nedávno s holkama na zábavě. Moc pěkná procházka to byla. Šest kilometrů pěšky tam, celou noc tancovat, a ve tři ráno šest kilometrů pěšky zpátky. V botách na podpatku. Nějak jsem si, když jsem si je brala, neuvědomila, jaká štreka mě čeká. Na zpáteční cestě jsem dokonce zapadla po kolena do sněhu. V příkopě. Uskakovala jsem před autem. Ale byla to sranda. Byl tam jeden kluk, seděl u vedlejšího stolu, hlavu opřenou o zeď a spal. Skoro celou dobu. Teda kromě chvilky, kdy jsme si šly s holkama sednout. V jeden moment otevřel oči, zvednul se, udělal tři vrávoravý kroky, šlápnul mi na nohu, udělal tři kroky zpět, sedl si a znovu usnul! Takový individua se tady u nás vyskytují! :D:D:D

No, pokusím se vám trochu vynahradit, že jsem sem dlouho nic nepřidala. Za chvilku sem přiletí nová várka hlášek a možná ještě něco. Nechte se překvapit :D

Mary