Duben 2010

Rodiče umí překvapit. I po osmnácti letech.

26. dubna 2010 v 19:09 | Mary |  Něco jako deníček
Miluju svoji mamku. Bavily jsme se spolu včera o jedné známé, která má poněkud prdlýho tatíka s trochu zvláštními názory. Třeba zrovna nedávno mi říkal, že nechápe, jak se můžu hlásit do autoškoly, když mám naježděný veliký kulový. Myslím, že až si začne dělat řidičák ona, tak si to odtrpí. A až si jednou přivede někoho domů, tak to bude pěknej průser, protože tatíkovi pro ni nebude nikdo dost dobrej.
Zeptala jsem se, jestli mám nějaký omezení já. Bylo mi oficiálně oznámeno, že pokud to nebude alkoholik nebo feťák, můžu si přivést domů kohokoliv, kluka nebo holku, ona že nemá nic proti.
Miluju svoji úžasnou, tolerantní mamku!
Mary

Jak jsme objevovali Ameriku

23. dubna 2010 v 17:25 | Mary |  Něco jako deníček
Jak se to tak někdy stává, člověk občas během krátké doby zjistí, vyzkouší, naučí se nebo jednoduše zažije několik věcí najednou, obvykle poměrně zajímavých. Tak jako před několika týdny, když jsme na latině rozbrečeli profesorku. Ne, nemyslete si o nás nic špatného. Nešikanovali jsme ji, ani kvůli nám neskončila v blázinci, jak tomu bylo v tolik známé Obecné škole. Prostě jenom zjistila, že jsme natolik natvrdlí as neschopní se čemukoli naučit, že nemá cenu se kvůli nám rozčilovat. A když pak poslouchala, jaké kraviny jsme ze sebe při překládání úplně obyčejného latinského dopisu dostat, nevydržela a rozbrečela se smíchy. Přísahám, smíchy.
Ale abych to nenechávala jenom na ní a jejích objevech, řeknu vám, co potkalo v docela nedávné době - zhruba před týdnem - mě. Ulila jsem se ze školy, což je pro mě už samo o sobě zážitek (když jsem se naposledy rozhodla ulejt se z odpoledního vyučování a odešla domů, zjistila jsem na druhý den, že ta hodina, kterou jsem měla zmeškat, nakonec odpadla, takže jsem vlastně nechyběla), ale to, kam jsem místo školy jela, bylo pro mě teprve něco úžasného. Jela jsem darovat krev. Zkoušeli jste to někdy? Není to tak špatný, vážně. Posedíte v čekárně, udělají vám krevní obraz a řeknou vám, pokud je něco špatně, dostanete snídani, takže si rozhodně nemusíte dělat starosti s tím, že byste snad měli držet celodenní hladovku nebo tak něco, vezmou vám čtyři a půl deci krve (pokud se vám z pohledu na krev nedělá blivno, je tím nejhorším, co se vám přitom může stát to, že se vám zatočí hlava) a ještě dostanete vitamíny a omluvenku na celý den. Já byla jednou a určitě půjdu zase. Fakt, úplně v pohodě. Všichni tam byli moc milí, jedna sestřička se tam se mnou začala bavit o tom, co prý chci dělat po střední :D A věřili byste, že se mě všechny sestřičky i doktorka ptaly, jestli jsem tam dobrovolně nebo z donucení? :D:D:D
Dělám autoškolu! Včera jsem mělapoprvé jízdy, instruktor mě vzal na parkoviště, kterému se výštižně říká "U mrtvolky" a já objížděla kanály. Nebylo to tak hrozné, jak jsem čekala. I instruktor byl úplně v klidu, celou dobu se tam se mnou bavil, jako by mě znal odjakživa, jsem si jistá, že kdyby chtěl, dostal by ze mě cokoli, i když ho znám sotva tři týdny. Začínám přemýšlet o tom, jestli třeba jako vedlejšák nedělá psychologa :D Ježdění bylo dobrý, dokonce mě i pochválil, že mi to šlo :D Jo, a vyprávěl mi pár zajímavých historek. Nějaký kluk prý dělal zkoušky v autoškole a (asi na kuráž) dal si před tou jízdou pervitin. No, a přišli mu na to. Řidičák samozřejmě nedostal, propadlo mu těch deset tisíc nebo kolik za ten kurs dal, zaplatil dvacet tisíc pokuty a ještě dostal dvouletý zákaz řízení motorových vozidel. Hádám, že mu to rozhodně nestálo za to. Podobné věci jsme ešili celou dobu, ptal se mě na sourozence a na zvířátka, co mám doma a tak. Rozhodně jsem zvědavá na další jízdy. Už zítra!
Taťka taky objevoval Ameriku. Dívali jsme se spolu včera na zprávy a ukazovali reportáž o jistém muži, který přede dvěma lety utekl z vězení a teď ho zase chytili. Když prohlásili, že mu tehdy z basy pomohl jeho milenec, taťka se zarazil a na pár vteřin vypadal opravdu zamyšleně. Pak prohlásil, že "když se zamyslí nad tím, kolik jich je mezi herci a že jsem ještě i ženské, musí jich být určitě víc než čtyři procenta, prostě musí". Řekla jsem mu, že čtyři procenta jsou údaj, který pochází někdy z osmdesátých let nebo tak nějak. Neptal se mě, jak to vím. Nemusela jsem vysvětlovat. A nemusela jsem mu říkat, že někteří vědci se přiklánějí k mnohem vyšším číslům, než jsou ona známá "čtyři procenta".
Třeba jednou přijde i na tohle vysvětlovaní. To pak ale nejspíš nebude objevení Ameriky jako spíš zjištění, že Země je kulatá.
Mary

Jen ty a já... a spousta kamer

19. dubna 2010 v 0:15 | Mary |  Minifictions
Fandom: I love you, Phillip Morris - zákulisí
Pairing: Jim Carrey/Ewan McGregor


Jen ty a já... a spousta kamer

Jim se v duchu pousmál. Ewanovy paže měl omotané okolo krku, sám ho svíral v pase a tiše si gratuloval k tomu, že tu roli vzal. Bylo tak úžasné ho líbat…
Bylo to, jako by nic jiného neexistovalo. Žádná světla. Žádné mříže. Žádná kamera a žádný štáb, který by sledoval každý jejich pohyb. Je oni dva, nic víc tam nebylo. Jen oni a Ewanův jazyk v jeho puse, jeho chuť a vůně jeho těla, když se k němu tiskl. Pročísl mu rukou vlasy, srdce se mu zběsile rozbušilo.
"Stop! Skvělé, hoši, bylo to skvělé… Hoši?"
Přestože scéna skončila, oni ne.

Pro jeden tanec

19. dubna 2010 v 0:12 | Mary |  Minipovídky (Drabble :D)
Pro jeden tanec

Stála na okraji tanečního parketu, lehce se pohupovala do rytmu hudby a očima klouzala po všech těch objímajících se a tančících párech. Hledala. Jen tu jednu jedinou tvář. Hledala… Zbytečně.
Přešlápla. Nohy už ji začínaly bolet z těch vysokých podpatků. Chtěla jít domů. Jenže…
Z roztančeného davu se vynořila drobná dívka. Tmavé vlasy. Velké smutné oči. Omluvný výraz.
"Ahoj," zašeptala.
Kývla a znovu přešlápla.
"Mrzí mě to," pípla dívka a pohladila ji po tváři. Její hlas byl něžný, tichý a nešťastný. "Zatančíš si?"
V očích ji zaštípaly slzy.
Dívka se na ni jemně pousmála a pokynula jí.
A ona šla.

Svět skončil a my jsme tady

19. dubna 2010 v 0:12 | Mary |  Minifictions
Fandom: Den poté
Pairing: on/Josh (autorské postavy)

Svět skončil a my jsme tady

Seděl u jejich velkého krbu, na sobě měl mnoho vrstev oblečení, přesto se třásl zimou. Strnule zíral do plamenů. Na studených, bledých tvářích mu zamrzaly slzy.
Myslel na Joshe. Jak moc na jih se při té své pracovní cestě dostal? Stihnul tomu všemu utéct?
Zachránil se?
Dveře se se skřípěním otevřely. Ztuhle se otočil. Muž na prahu byl tak navlečený, že vypadal jako medvěd. Tvář nad huňatou šálou znal…
"Joshi!"
Vyskočil na nohy a se vzlykotem se vrhl svému partnerovi do náručí, až se zapotáceli.
Josh se usmál a pohladil ho.
"Přece sis nemyslel, že tě tady nechám samotného?"
Nemyslel.

Lepší pozdě nežli nikdy

19. dubna 2010 v 0:11 | Mary |  Minifictions
Fandom: Jak básníci neztrácejí naději
Pairing: Štěpán/Kendy


Lepší pozdě nežli nikdy

"Kendy…?"
Štěpán Šafránek, už dávno ne tak mladý jako býval, zmateně zalapal po dechu. Srdce mu bušilo jako ještě nikdy (co když dostane infarkt?), rty ho brněly a on se ze všech sil snažil pochopit dvě věci. Že ho Kendy právě líbal. A že se mu to líbilo.
Díval se na Kendyho a přemýšlel, jestli mu snad někdy naznačil… Ano, došlo mu. Mnohokrát. Jen to nikdy nechápal.
Kendy. Kluk, který stál vždy při něm. Kluk, kterého měl rád.
Mohl by Kendyho milovat?
Usmál se.
Proč mu to nedošlo dřív?
Kendy uhodl jeho myšlenky. "Nemusel jsi to pochopit nikdy."
Taky pravda.

Jako každý den

19. dubna 2010 v 0:11 | Mary |  Minipovídky (Drabble :D)
Jako každý den

Pracoval v tom baru už dlouho.
Naléval pití, míchal koktejly, usmíval se a bavil se s hosty - jako každý den.
U pultu seděla blonďatá dívka a hezkýma modrýma očima plnýma naděje sledovala každý jeho pohyb.
Měla snad o něj zájem?
Usmál se na ni a hodil pohledem na Paula. Usmál se i na něj a zvedl obočí. Odpovědí mu byl pobavený úšklebek.
Podal blondýnce další drink a podíval se na hodinky. Padla.
Došel k Paulovi a vzal ho kolem ramen. Jeho paže se mu okamžitě omotala okolo pasu.
Zamávali zklamané dívce a odešli společně, ruku v ruce, jako každý den.

Madman Pierce

19. dubna 2010 v 0:10 | Mary |  Minifictions
Fandom: M.A.S.H.
Pairing: Hawkeye/Frank


Madman Pierce

Nehledě na to, co si mysleli nebo tvrdili jiní, já nikdy neměl pocit, že jsem blázen.
Já si na něj jen hrál.
To, co bylo šílené, byla válka. Generálové, kteří nutili chlapce, skoro ještě školou povinné, aby umírali pro vlast. Kluci, co poslouchali ta nesmyslná pravidla. Všechno okolo mě bylo šílené, kromě Trappa a naší kolony.
Musel jsem pryč.
Bylo to jednoduché. Vždycky jsem tvrdil, že psychiatři jsou větší blázni než kdokoli jiný. Věřil, že jsem se zhroutil, když jsem mu řekl, že miluju Franka. Všichni tomu věřili.
Jen já věděl, že jsem nelhal.
Že bych byl nakonec opravdu blázen?

Někdy nezbývá nic jiného, než se na to vysrat. A pěkně zvysoka.

6. dubna 2010 v 23:36 | Mary |  Něco jako deníček
Taky se vám dneska tak strašně blbě vstávalo do školy? Mně jo, tím spíše, že jsem byla vzhůru do půl jedné v noci a vstávala jsem v půl šestá, abych v sedm seděla v klidu v lavici. Tři hodiny chemie po sobě, to je docela zabíračka. Ale začali jsme dneska probírat jadernou chemii, takže očekávám a pevně věřím, že to bude konečně taky trochu zajímavé.
Psali jsme písemku z dějepisu. Víte, jak se jmenovala vláda po bolševické revoluci v Rusku v roce 1917? Já teda ne.
Vidíte. Dneska se u nás vyčasilo (i když to ráno vypadalo spíše na déšť, popřípadě přeháňky, alespoň místy), tak jsem si řekla, že konečně vyhrabu ze sklepa brusle a půjdu se trochu projet. Nicméně, když jsem přišla domů a naobědvala se, oznámil mi tata, že si nemám nic plánovat, naložil mě do auta a oznámil, že mě naučí startovat a rozjíždět se. Nevím jakou dobu jsme objížděli okolí a hledali nějakou vhodnou cestu nebo polňačku, nakonec jsme skončili za naším barákem.
Přesedli jsme si a začala výuka. Řekněme si to upřímně. Je na mě málo trpělivý, každou chvíli nadával, vrčel a štěkal a nutil mě couvat. Podle mého jsem zase tak špatně nejela. Couvání bylo sice hrozný, ale to jenom proto, že se mi nechtělo spravovat si zrcátka. A přes opěradla s mýma necelýma stošedesáti centimetrama nevidím. Ale dopředu to bylo dobrý, jenom mi to párkrát chcíplo. Jinak jsem byla docela spokojená. Do stromu jsem nevletěla, v příkopě jsem taky neskončila a dokonce jsem nesmetla ani ty dva malý kluky, kteří se mi pořád motali okolo silnice.
Asi se budu muset pochválit, když to za mě nikdo jiný neudělá :D
Mimochodem, taky jste skoro celý velikonoční prázdniny spali a pili alkohol? :D
No nic, dodívám se na Q a půjdu spinkat.
Jen tak mezi námi, nemáte tušení, jak je možný, že člověk večer usne bez košilky a ráno se vzbudí v košilce?? Vážně by mě to zajímalo :D

Mary