Srpen 2010

Co mě naučila škola

31. srpna 2010 v 23:07 | Mary |  Jenom já
Co mě naučila škola

Nevěřte těm, kteří tvrdí, že jim škola nic nedala. Není to pravda.
Chodím na gympl. Podle někoho je to škola pro nudný šprty (není pravda), pro někoho je to záchranné lano, protože ještě nemají jasno v tom, co by chtěli vlastně v budoucnu dělat (je pravda). Pro mě je to místo, které se mě snaží soustavně připravit pro další život. Je to místo, kde mě naučili spoustu věcí, vštípili mi hromadu dovedností, které bych jinak asi těžko získávala a bez kterých bych možná byla v praktickém životě nadobro ztracená.
A teď nemluvím o vědomostech.
Co mě moje škola tedy naučila? Hrát.
Nemyslím hraní, za které bych mohla dostat Oscara. Myslím hraní, které je běžně daleko použitelnější.
Nekonečné hodiny zeměpisu, na který jsme měli profesora, na kterého se stačilo podívat a člověk mu chtěl omlátit o hlavu atlas, a roky a roky nesmyslné matiky, při které se mi pravidelně dělalo fyzicky špatně (neklám, většinu hodin jsem strávila odpočítáváním minut do začátku přestávky a přemáháním nevolnosti), mě naučily tvářit se, že jsem v pohodě, i když jsem se ve skutečnosti modlila, aby už byl konec. Latina, ten dokonale mrtvý jazyk, mě naučila vypadat vzhůru, i když jsem se nudila k smrti a od třísknutí hlavou o lavici v důsledku spánku mě dělilo sotva pár vteřin. Nesrozumitelná němčina mi ukázala, že někdy je lepší předstírat, že všemu rozumím, přestože nechápu ani slovo. Domácí úkoly mi daly onu neocenitelnou schopnost lhát lidem do očí, aniž bych se u toho červenala ("Proč nemáš úkol?" - "Nerozumím tomu."). Nečekaná zkoušení mě poučila o tom, že svět umí být velice nespravedlivý. Písemky formou testových otázek mi dokázaly, že nikdy nemůžete vědět všechno, dokonce ani když máte celé učivo nadrcené zpaměti (jistě, chemie, aneb: ostřelujeme uran proudem pomalu nebo rychle letících neutronů?). Biologie a pan G. mi zase dali najevo, že to, že jste něčí oblíbenec, nemusí ještě nutně znamenat, že vás má ten člověk rád. Angličtina a Jonathan mi dokázali, že se nesmí dát na první dojem.
Ale především mě škola naučila, že kamarády, dokonce hodně dobré kamarády můžete často najít v lidech, od kterých byste to nečekali (že, Kači, Vlasiku, Míro, Danny, Jane, Ew, Luciku…?).
Tak co, ještě mi někdo řekne, že nás ve škole nepřipravují do života?

PS: A stejně se mi tam zítra nechce… :D

Mary

Učit se zkušeností

31. srpna 2010 v 23:06 | Mary |  Drabbleses
Učit se zkušeností

Obecně vzato byl doktor Spencer Reid geniální.
Jakkoli byl mladý, měl za sebou spoustu škol a znalosti v nich získané dokázal s naprostou jistotou nejen vytáhnout z hloubi své paměti, ale také spolehlivě použít právě v okamžiku, kdy jich bylo třeba. Byl poctivý, pečlivý a soustředěný na cíl. Vždycky se dokázal ovládat. I když byl spíše introvert a s lidmi si nerozuměl, uměl být přesvědčivý. Uměl se vcítit do mysli jiných. Uměl se vcítit do mysli vrahů, pochopit je, odhadovat jejich další kroky. Uměl je odhalit a najít. Rozuměl jim.
A důvod pro to byl jednoduchý.
I on kdysi zabil.

Já tobě útěchou, ty pro mě snem

19. srpna 2010 v 17:23 | Mary |  Slashe
Shrnutí: Někdy jsou lidé, které milujeme, daleko. Někdy jsou tak daleko, že nám nezbývá, než se spokojit s někým jiným. S někým, kdo nám rozumí.
Edward/Jasper