Dokud nás smrt nerozdělí 1

28. února 2011 v 22:17 | Mary |  *FF - Dokud nás smrt nerozdělí
Ano, já vím, že byste ode mě nejspíš daleko raději viděli úplně jiné povídky. Ale tahle mě prostě opravdu baví. U téhle se při psaní směju. O téhle přemýšlím, i když bych se měla soustředit úplně na jiné věci. Tuhle povídku jsem si zamilovala.
A doufám, že někdo z vás si ji taky zamiluje.
Jedná se o slash, Reid/Hotch, někde mezi komedií a romantikou, i když to občas může jemně sklouzávat až k parodii.
Děj je v podstatě jednoduchý. BAU tým je přizván do Totonta, aby dopadl vraha. A jejich jediná možnost, jak ho najít, je nasadit dva agenty do utajení. Kdo to asi bude a co je potká?
Pokud někoho zajímá o čem to je trochu blíže, TADY je to i s ukázkou.
Mary



Dokud nás smrt nerozdělí 1

"Jo, já tomu rozumím, Rossi," namítl Reid defenzivně. Jeho hlas zněl téměř dotčeně, když pochopil, že starší kolega naznačuje opak. Jak si mohl Rossi myslet, že by nepochopil něco tak banálního? Potřásl nesouhlasně hlavou.
Rossi beze slova povytáhl obočí.
"Vážně!" dodal okamžitě, když zaregistroval nedůvěřivé pohledy ostatních.
Zamračil se a protočil otráveně oči. Nelhal. Chápal, opravdu chápal, proč je toho třeba. Protože celý tenhle případ byl nanic.
Předně, oni by tady vlastně vůbec neměli být. Ne v Torontu. Neměli přece v Kanadě co dělat, neměli tady pravomoci, rozhodně ne dost na to, aby tady mohli vyšetřovat sérii vražd.
Ale byli tady, protože si je vyžádala přímo kanadská jízdní policie.
Měl vědět hned, když jim šéf místní policejní jednotky zavolal s žádostí o pomoc, že tento případ rozhodně nebude tak jednoduchý, jak to zpočátku vypadalo. Ale oni věřili, že to vyřeší, nejpozději za pár dnů, nejlépe ještě předtím, než zemře někdo další. Jenže se jim to vůbec nedařilo.
Popravdě řečeno, v Torontu měli problém, pořádný problém. Už celé týdny nacházeli policisté po celém Torontu mrtvé muže - celkem se už jednalo o pět párů - a ačkoli se neúnavně (a obětavě, pokud uvážil, kolik času kvůli tomu policisté trávili v práci přesčas) snažili pachatele odhalit a najít, nešlo to. Nedařilo se jim zjistit nic, co by je navedlo k podezřelému, dokonce zatím nenašli nic (tedy kromě skutečnosti, že všechny oběti byly gayové) co by je spojovalo. Dva páry byly přímo z Toronta, jeden se sem přistěhoval teprve před pár měsíci, čtvrtý z párů tady byl na výletě. Poslední pár byli Američané, jeden z mužů původem z Nevady, druhý z Ohia. Proto je zavolali.
A oni okamžitě přijeli, připravení udělat to nejlepší, co bylo v jejich silách, aby pomohli. Ovšem ani jejich pomoc, ani profil, který vytvořili, v pátrání nijak nepomohl.
Takže ano, skutečně chápal, proč je potřeba mít u tohoto případu někoho v utajení, dva schopné agenty, kteří by snad vylákali neznámého na povrch, ať už to byl kdokoli a skrýval se kdekoli.
Jediné, co nechápal, bylo, proč to musí ze všech těch agentů a policistů být zrovna on.
"Ale proč já?"
Oči měl rozevřené doširoka, vyplašené a nechápavé, každý, kdo se mu do nich podíval, mohl okamžitě poznat, jak strašně moc je nejistý, jak moc je tím, co by měl udělat - co se očekávalo, že udělá - zmatený.
"To je přece jasné, ne?" prohlásil Morgan s náznaky tlumeného smíchu a chvíli se na něj tiše díval, než pobaveně, se škádlivým zamrkáním dodal: "Jsi z nás nejhezčí!"
Reid se zamračil a rychle uhnul pohledem, aby se nemusel dívat Morganovi do tváře.
"Morgane!" zasyčel Rossi káravě, ale v očích mu svítilo pobavení.
Morgan jeho výtku ignoroval a stále se smál.
"No tak, Spenci, neposlouchej ho," poradila Reidovi JJ, na tváři jemný úsměv. Stejně jemný byl i její hlas, konejšivý, jako by se pokoušela utěšit dítě, které právě propadlo smutku. Jako by se pokoušela utěšit třeba Henryho. "On jenom žárlí. Ví totiž, že jemu by nikdo neuvěřil, že randí s Hotchem."
"Jo, to je přesně to, co mě trápí," zamumlal Morgan se smíchem, ale trochu zvážněl, když po něm Hotch střelil pohledem. Zvedl ruce obranně před sebe. "Nic proti, Hotchi."
Hotch neodpověděl, jen zvedl obočí, pak se soustředěně zahleděl zpátky do jedné ze složek k případu, předstíraje, že další rozhovor v místnosti neposlouchá.
"S Ho-Hotchem?" zakoktal se Reid a kradmo se po nadřízeném podíval. "Ten druhý má být Hotch?" ptal se polohlasem, zpanikařeně. Zbledl.
"Ano," potvrdil Rossi.
"Proč já s Hotchem?" zeptal se důrazně Reid a upřel na JJ velké, hnědé, vyděšené oči. Vypadalo to spíše, jakoby žádal záchranu, ne odpověď.
JJ se pousmála. "Vy dva nejlépe odpovídáte viktimologii," připomněla mu měkce. "Nevíme toho sice o obětech moc, ale vy dva se jim nejvíce podobáte, alespoň pokud můžeme soudit. A taky budete nejvíce uvěřitelní."
Reid zvedl obočí, tvářil se nechápavě. "Co? Jak to myslíš -"
Hotch konečně zvedl hlavu od lejster a podíval se upřeně na svého mladšího kolegu. Tvářil se úplně klidně, skoro chladně. "Reide, je to jen případ," řekl mu pevně a protočil oči. "Nic to přece není. Jen se na pár dní zašijeme v Torontu a občas si vyjdeme na oběd nebo na večeři, aby nás bylo trochu vidět. Toť vše." Vyčkávavě se na něj díval, obličej bez výrazu, jako z kamene.
Reid svěsil ramena a nespokojeně, téměř ublíženě se mračil. Nelíbilo se mu to, vážně se mu to nelíbilo. Nechtělo se mu dělat tajného, nechtělo se mu zůstat v nějakém bytě uprostřed Toronta. Nechtělo se mu zůstávat uvězněný v jednom bytě s Hotchem - s kýmkoli - a přijít o své soukromí. Nechtělo se mu předstírat, že je v jakémkoli romantickém vztahu s Hotchem. Ne, v žádném případě do toho neměl v plánu jít.
Jenže ti muži byli přece v nebezpečí…
"Tak co, uděláš to?" zeptal se ho Hotch, pohled pevně zakotvený na jeho obličeji.
Reid si odhrnul vlasy za ucho, než se konečně odvážil rozechvěle zvednout hlavu a podívat se na něj. "A mám na vybranou?"
Hotch nečekaně nadzvedl jeden koutek úst, vypadalo to skoro jako úsměv. "No…" zaváhal, "vlastně ne," usoudil nakonec.
Morgan se opět rozesmál.

***

Reid s Hotchem stáli na chodbě jednoho z věžáků kousek od centra Toronta, přímo přede dveřmi jejich nového, společného bytu.
Reid nervózně přešlapoval, přes rameno cestovní tašku o něco větší než byla ta, kterou si s sebou obvykle na případy bral, zatímco se Hotch mlčky přehraboval v bočních kapsách své tašky a hledal klíč.
Mladík se cítil nejistě. "Hotchi…"
"Aarone," opravil ho Hotch okamžitě, aniž se na něj jen podíval. Němě zajásal, když konečně našel klíč.
Reid zmateně zamrkal. "Co?"
Hotch se k němu otočil. "Oprav mě, jestli se pletu, ale podle mě nám nikdo neuvěří, že spolu žijeme, když si budeme říkat příjmením, Spencere," prohlásil stejným tónem, jako kdyby mluvil o počasí.
Reid na něj zíral. Opravdu mu Hotch právě teď řekl jménem? Nepřeslechl se jen?
Hotch odemkl a otevřel dveře. "Tak pojď," zamumlal Hotch jemně a galantně o krok ustoupil, aby mohl Reid projít dovnitř první. Reid mírně zaváhal, ale pak se zhluboka nadechl a odhodlaně překročil práh, předem se obávaje, co ho za ním asi čeká.
Hotch vstoupil do bytu hned po něm a zavřel za nimi dveře. "Pak ti dám druhé klíče, někde bych je měl mít," slíbil mu a položil svou tašku na podlahu v předsíni.
"Jasně," přikývl Reid pomalu a zvědavě se rozhlížel okolo sebe.
Chvíli bylo ticho.
"Vypadá to tady docela dobře," ohodnotil Hotch jejich nový byt, když se kolem sebe rozhlédl. "Garciová?"
"To by vysvětlovalo ty růžové polštářky na pohovce," utrousil Reid. "Ale jinak to není špatné," uznal po chvíli neochotně.
Byla to pravda. Byt byl příjemný, plný světla, dobře vybavený a útulný, přestože byl malý, nic víc než předsíň, obývací pokoj, koupelna, kuchyň a ložnice. Jedna ložnice.
Reid svěsil hlavu a zkroušeně si povzdychl.
Hotch se pousmál, v očích mu hrály pobavené, škádlivé ohníčky. "Vítej doma, zlato."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zí | 16. května 2011 v 0:26 | Reagovat

Som hrozne rada, že som konečne narazila na slash poviedky R/H a už sa neviem dočkať pokračovania :o) (čím skôr, tým lepšie :))

2 Mary Mary | E-mail | Web | 17. května 2011 v 12:29 | Reagovat

Zí: Takže se nakonec našel někdo, kdo stejně jako já miluje Hotch/Reid pairing? Už bylo načase, začínala jsem si myslet, že jsem tady jediná, kdo je zbožňuje! :D
Díky za komentář:D Pokud tě tenhle můj výtvor zaujal, můžeš být bez obav, protože slibuju, že asi za týden přidám další díl. Mám ho rozpracovaný, jen se nejdřív musím dostat přes hromadu učení k maturitě.
BTW: Taky jsem strašně dlouho hledala H/R povídky, jestli umíš anglicky, zkus se mrknout na fanfiction.net

3 barbor barbor | 27. června 2013 v 19:53 | Reagovat

už dlhšie som ti chcela napísať komentár, viem, že som s ním aj začala, ale neviem, či som ho poslala. na tvoj blog sem tam zbehnem a prečítam si niečo kratšie. som veľmi rada, že niekto píše slash na myšlienky zločinca a numbers. a baví ma u teba čítať. aj keď tak sekavo a trhavo, ale teraz sa do toho naplno púšťam :)

4 Mary Mary | E-mail | Web | 29. června 2013 v 1:01 | Reagovat

barbor: To jsem ráda, čím víc nás nadšenců je, tím líp :D
Tak snad se ti budou moje povídky líbit

5 Karin Karin | 16. srpna 2017 v 21:40 | Reagovat

Vypadá to na pěkný mazec už se těším. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama