Květen 2011

Catched

31. května 2011 v 23:12 | Mary |  Jednodílné povídky
Vím, že je to dneska už druhá povídka, ale nedalo mi to. Byl to nejdřív jen takový nápad, ale já se ho nemohla zbavit, a tak jsem ho napsala.
Btw: Miluju Dextera. Ale protože je to sériový vrah, musel se objevit někdo, kdo ho chytí a zatkne. Já dala tu čest Hotchovi a jeho týmu. Proč? Jednoduše proto, že je miluju ještě o něco víc než Dextera.
Shrnutí: Když se Miamské kriminálce nedaří vyřešit případ Řezníka ze zálivu, zavolají si na pomoc Hotchův tým.
Crossover Dexter/Criminal minds
Žádný pairing
Mary



Proč se Hotch zdržel cestou na místo činu

31. května 2011 v 15:11 | Mary |  Jednodílné
Ahoj, lidi, tak jsem zase tady, opět s novým výtvorem, jehož psaní jsem si tedy doopravdy užila. Tahle povídka by mohla mít podtitul "I muži mají své dny". A to tedy rozhodně mají. Zjistíte sami.
Shrnutí: Toho dne Hotch prostě jen pospíchal na další místo činu. Cestou však potkal někoho, koho nečekal. A nebylo to v žádném případě příjemné setkání.
Žádný pairing
Snad vás to trochu pobaví.
Mary



Dokud nás smrt nerozdělí 2

24. května 2011 v 20:56 | Mary |  *FF - Dokud nás smrt nerozdělí
Slibovala jsem ho, tak je tady.
Mary
To Lowiska: Díky moc za povzbuzení, i když jsem si ho přečetla, až když už bylo po všem. I tak moc děkuju. Btw: Já měla depky jenom dvě. Ale zato jsem večer brečela mamce na rameni a tvrdila, že to určitě nedám, protože nic neumím:D

Mám to!

24. května 2011 v 20:52 | Mary |  Něco jako deníček
Bylo to hrozné. Dvě noci jsem skoro nespala, včera jsem šílela, že nic neumím, dostala jsem panáka a pak jsem brečela mamce na rameni. A nakonec jsem si řekla, že je to úplně jedno, a že to nejhorší, co se mi může stát, je to, že to prostě nedám a že si to v září zopakuju.
Nicméně. Není to potřeba! Není to potřeba, protože jsem to dala a dala jsem to daleko líp, než jsem měla odvahu doufat, že to dopadne.
Takže jsem na sebe hrdá.
Teď si dám chvíli pauzičku, abych si odpočinula a vzpamatovala se předtím, než budu příští týden psát písemky. A pak abych se začala znova učit. A hurá na přijímačky na všechny LF na Moravě.
Mary

Končím

23. května 2011 v 22:30 | Mary |  Něco jako deníček
Balím to. Co jsem se nenaučila za poslední čtyři roky, to už dneska nedoženu. Navíc se mi chce šíleně spát, protože včera jsem spala dohromady asi tři hodiny.
Dneska to snad bude lepší. Dala jsem si panáka, brečela jsem a pak jsem uznala, že víc už se toho prostě nemám šanci naučit a že mi nezbývá nic jiného než doufat, že budu mít štěstí na otázky.
Tak mi přejte štěstí, lidi.
Díky. Mary

Už ať je to za mnou

22. května 2011 v 18:01 | Mary |  Něco jako deníček
Tak a teď jsem v opravdové krizi. Je neděle večer, bolí mě hlava a pořád ještě mi chybí naučit se celou angličtinu a zhruba polovinu chemie. Maturuju v úterý.
Vím, že jsem v háji, nemusíte mi to říkat.
Včera (nebo to bylo předevčírem? Nevím, začínají mi splývat dny) mi psala kamarádka, že už to má za sebou a prý, jestli to s ní půjdu oslavit.
Ti lidi jsou vážně cvoci. Já se totiž půjdu opít až v úterý odpoledne. Až to budu mít za sebou. Do té doby mě nikdo nikam nedostane. Ani násilím.
Už to chci mít za sebou.
Mary

Přátelé

19. května 2011 v 22:02 | Mary |  Drabbleses
A ještě jedno drabble, už poslední. Slibuju.
Něco, co Morgan řekl, Reida zrovna nepotěšilo. Žádný pairing.
Spoiler 4x12
Btw: druhý díl povídky Dokud nás smrt nerozdělí bude v úterý nebo ve středu. Určitě ano. Rozhodně.
Pokud přežiju úterní ráno ve zdraví.
A pokud přežiju tu velkou zapíječku úterního rána, co holky plánují na úterní odpoledne.
Tak jak tak, povídka bude, protože už se nemůžu dočkat, až budu zase dělat i něco jiného, než koukat do učebnice a okusovat si ze stresu nehty.
Mary
Btw2: Já si nehty rozhodně nekoušu! Aspoň zatím ne. Ale už k tomu mám zatraceně blízko.


Přátelé

"Myslel jsi to vážně?" Zeptal se ho Reid nejistým hlasem. Ublíženě.
Byl zmatený. "Co?"
"Myslel jsi to vážně, když jsi mu řekl, že není… že není opravdový chlap, když miluje jiného muže?"
Oči se mu rozšířily překvapením. Pochopením. "Reide…"
Tak takhle to bylo?
Reidův pohled mírně ztvrdl a jeho hlas zesílil. "Tak myslel jsi to vážně?" zopakoval hrubým tónem, aby skryl svůj strach a zranitelnost.
Morgan potřásl hlavou. "Ne," řekl mu pevně. "Jemu jsem to řekl, abych ho vyprovokoval. Reide…" Položil mu dlaň na rameno. "Jsi přítel. Nikdy bych si nemyslel, že jsi míň chlap, jen proto, že miluješ muže."

Nikdy a nikomu

19. května 2011 v 21:57 | Mary |  Drabbleses
A ještě jedno drabble.
Reid má tajemství, které nikomu neřekl. A nikomu neřekne.
Náznaky mučení, sexuálního obtěžování, sebevražedných myšlenek a negativních emocí. Žádný pairing.
Bože, jak jsem tohle všechno dokázala narvat do sto slov?
Spoiler 2x15
Mary


Nikdy a nikomu

Reid se naučil věřit lidem, když vstoupil do útvaru. Naučil se svěřovat. A přece zůstávaly věci, které nikomu neřekl…
Nikdy nikomu neřekl, že svého otce nenávidí za to, že ho opustil.
Nikdy nikomu neřekl, že skončil s drogami jen proto, že už nedokázal snést ty jejich starostlivé pohledy.
Nikdy nikomu neřekl, jak moc závidí Hotchovi a JJ jejich rodiny, protože sám nemá nikoho.
Nikdy nikomu neřekl, jak ho ničí vídat ve snech všechny ty mrtvé.
Nikdy nikomu neřekl, že ho Tobias znásilnil, když byla vypnutá kamera.
A nikdy nikomu neřekl, že si přeje, aby tehdy na tom hřbitově skutečně zemřel.

Rozhodnutí

19. května 2011 v 21:53 | Mary |  Drabbleses
Ano, já vím, že bych se měla učit. A taky se učím, jsem už skoro na prášky, s nervama v kýblu a tohle - psaní nesmyslných kraťoučkých příběhů - mě zasraně uklidňuje. Tak mi to prosím nevyčítejte.
Drabble, Haley/Hotch/Reid
Mary


Rozhodnutí

Hotch věděl, že musí něco udělat, že to nemůže pokračovat tak, jako dosud, protože to, jak to bylo teď… to bolelo. Zraňovalo je to všechny, ubližovalo jim to, všem - jemu, Haley, Jackovi i Reidovi - nevědět, na čem jsou. Bolelo to, a to on nechtěl.
"Tak už něco řekni, Aarone!" utrhla se na něj Haley a on věděl, že už nemůže dál dělat, že je všechno v pořádku.
Věděl, že se musí rozhodnout - Reid, Haley? - že si už musí konečně vybrat. A on dobře věděl, bez koho nemůže žít.
A tak si sbalil věci a opustil Haley.
A odešel za Reidem.

Naposledy ve škole

12. května 2011 v 20:45 | Mary |  Něco jako deníček
Věděla jsem to. Věděla jsem už včera, že budu brečet.
Včerejší noc byla fakt sranda. Pařili jsme asi do tří, a pak jsme vyrazili na snídani k třídnímu. Ten se překonal, byl vážně úžasnej. Nachystal nám skvělou snídani, povídal si s náma a celkově se choval jako matka kvočna. Ale moc fajn matka kvočna.
Kubis se málem rozbrečel štěstím, když dostal kafe.
Pak jsme se u spolužačky převlékli do kostýmů a vyrazili přes město ke škole, kde jsme ve skupinkách otravovali mladší studenty i úplně cizí lidi, aby nám přispěli na pomaturitní mejdan. A pak jsme se loučili. Pouštěli jsme děckám prezentačku a dávali profesorům dárky a ta písnička v té prezentace byla tak smutná a děcka nám tak tleskali a učitelé nám přáli hodně štěstí k matuře a na mě to najednou tka nějak dolehlo, že se se svými milovanými spolužáky loučím a že už se nikdy spolu všichni nesejdeme, že jsem se prostě rozbrečela. Míra se mi smál, že prý bych se měla spíš radovat, že se ho konečně zbavím, takže pokud brečím, mělo by to být jedině radostí.
Jenže co když se jich zbavit nechci?
Mary

To, co mají jenom ženy

11. května 2011 v 23:21 | Mary |  Slash
Za chvilku letím oslavovat. Tradiční předmaturitní mejdan. Nevím sice, kdo vymyslel sraz až o půl dvanácté, ale snad to bude fajn.
Ale než vyrazím pařit, mám tady pro vás povídku.
Shrnutí: Někteří lidé - ženy obzvlášť - o vás vědí víc, než o sobě víte vy sám. A někdy… to ví prostě jenom dřív.
Hotch/Reid
Mary


Hlášky 9

11. května 2011 v 22:33 | Mary |  Hlášky
Tak, tohle je poslední várka mých gympláckých hlášek. Víc už jich nebude. Pokud ano, už nebudou gymplácké.
Mary



Tata - Já nic nemám, já su ženaté chlap.

***

(biologie, spolužačka něco mazala rukou z tabule)
Pan G. - A co houba? To k vám ještě nedorazilo? Vy ještě píšete na břidličnaté tabulky…? Nebo autobusové zastávky…

***

(biologie, šla jsem napsat na tabuli osnovu maturitního okruhu, ale tabule byla popsaná)
Pan G. (na spolužáka) - Kolego, běžte to olízat.

***

(biologie, řešili jsme, v jaké vodě se rozpouští mýdlo)
Pan G. - Vezměte si dva extrémy. Dešťová voda a mořská voda. Co ta dešťová?
(Janny na něj zírá)
Pan G. - Byla jste někdy u moře?
Janny - Ta bude obsahovat hodně soli, ne?

***

Pan G. - A když zaprší?
Janny - Tak třešeň popraská, kvůli rozdílu prostře… - nee…

***

Profesor - Jak se vyrábí máslo?
Spolužák - No, to se zabije kráva…

***

(bavili jsme se o sopkách)
Pan G. (na Janny) - Byla jste někdy na Islandu?
Janny - Ne.
Pan G. - Málo cestujete.
(po chvíli)
Pan G. - Četli jsme teď něco o zemětřesení?
Janny - Ne.
Pan G. - Málo čteme.

***

Pan G. - Pokud má někdo nějaký komerční nápad, tady kolegyně je ideální typ. Tu přibijte na vrata, na nohy jí připojte dráty a začne produkovat energii.

***

Pan G. - Co je tadyhle kolegyně?
Janny - Autotrofní.
(pro neznalé - autotrofní organismy jsou ty, které se vyživují fotosyntézou)

***

Pan G. - Máte pupík?
Janny - Ano.
Pan G. - Kolik?

***

Pan G. - Kdy jste se poprvé nadechla? A neříkejte mi, že si to nepamatujete, to by bylo rafinované…

***

Pan G. - Pijete mléko?
Janny - Ano.
Pan G. - Kdo dává mléko?
Janny - Kráva.
Pan G. - Kravička! Další zvířátko?
Janny - Ovce.
Pan G. - Ovečka!
Janny - Kůň, buvol…
Pan G. - Vy byste podojila i hřebce!

***
Pan G. - Pila jste někdy čistý líh?
Janny - Ježiši, ne!
Pan G. - Málo cestujete.
***

Pan G. - Máme doma kvítka?
Janny - No.
Pan G. - Živý?
Janny - Jo.
Pan G. - Kdo je zalívá?
Janny - Taťka.
Pan G. - Děláme vůbec něco doma? Mimo ostudy?

***

Pan G. - Byla jste někdy v Kojetíně?
Janny - Ano.
Pan G. - Naproti nádraží je…?
Janny - Lihovar.
Pan G. - Ten už je zničený. Proto tam bojovali tak dlouho. Nejdřív obsadili lihovar a vypili všechno, co tam bylo. Kde ještě?
(Janny mlčí)
Pan G. - Proto se opozdilo osvobození Zlína. Protože narazili na…
Janny - Vizovice?
Pan G. - Vizovice. Na tři dny se fronta zastavila.

***

Pan G. - Pila jste někdy rýžové víno?
Janny - Ne.
Pan G. - Málo cestujete.

***

(biologie, o referátu z minulé hodiny)
Pan G. (na Janny) - Ještě vám tam chybí dodělat dráždivost a pohyby rostlin -
Nell - To už je hrozná nuda.
Pan G. - Kolegyně, vy děláte všechno pro to, abyste maturovala až v září…

***

Pan G. - Připomeňte mi to, napište to na lístek a já to stejně zapomenu.

***

Pan G. - Když nalijete vodu do horkého oleje, tak vám to bude prskat. Co uděláte, aby to neprskalo?
Já - Dám na to pokličku.

***

Pan G. - Kolegyně, kde jste plavala?
Janny - V Baltu. Někde… u pobřeží…

***

(o nějaké místní propagátorce zdravé stravy)
Pan G. - Na to, že je propagátorka zdravé výživy, vypadá strašně. Jak tělocvikářka. Taková… vyskákaná… přepálená blondýna…

***

Pan G. - Černé řasy se dají normálně koupit, ale vypadá to… jako když vám ustřelí pneumatika a zůstane ležet u dálnice.

***

Pan G. (mluví o nějakém koření) - Lidi neví, co to je, ale vidí to v obchodě za patnáct korun se slevou, tak to koupí, dají si toho doma na špičku nože a omdlí…

***

Pan G. - Dělá se to tak, že těm mumiím odebírají z nosu -
Spolužák - Šušně.
Pan G. - Ne šušně! (po chvíli) Prosím vás, tady kolega vystoupí za pár let v televizi jako odborník na odebírání šušňů z nosu - šušňolog!

***

Pan G. - Chobotnice vytvářejí dlouhodobé partnerské vztahy. To byl i nějaký film, zastřelili jednu chobotnici a druhá se pak mstila.
Janny - To byl jako horor?
Pan G. - Romantický film.

***

(jedna holka odchází ze třídy)
Ona - Nashledanou.
Pan G. - Nashledanou. Sbohem… a šáteček…

***

Pan G. (na spolužačku) - Kolegyně, nezapomněla jste doufám, že jste si měla na dnešek vypracovat několik pojmů?
Spolužačka (překvapeně) - Jaký?
Pan G. - Ty, co jsem vám zadal minule.
Spolužačka - Vy jste mi nic nezadal!
Pan G. - Jak ne?! A jak vás mám hodnotit?
Spolužačka - To je váš problém…

***

(spolužák píše na tabuli)
Pan G. - To je A? to je P nad propastí!

***

Pan G. - Takoví byli taky. Strčili žabě do… druhého otvoru… brčko, nafoukli ji, hodili do vody a měli hroznou radost, že se nemůže potopit…

***

Pan G. - Kdo byl v Třeboni?
(spolužačka se hlásí)
Pan G. - Kdy?
Spolužačka - Asi před deseti lety.
Pan G. - Tak to si pamatujete akorát to, kde se prodávala zmrzlina.

***

Pan G. - Z čeho se dělají Štramberské uši?
Spolužačka - Mouka, med…
Pan G. - Tak se dělají i kynutý knedlíky…

***

Pan G. - Co se stane, když vytáhnete hlubinnou rybu? To byl problém u latimérie.
Pár lidí - Praskne.
Pan G. - Praskne. Bum bác a ryba je na maděru.

***

Pan G. - Má kapr zuby? (po chvíli) Kapr nekouše.
Janny - On cucá.
Pan G. - Kapr žužlá! Nezkoušet se štikou.

***

(pan G. si sedal na židli a praštil se přitom o stůl)
Pan G. - Au!
(Terez vybuchla smíchy)
Pan G. - Kolegyně, to vám spočítám. U matury.

***

(biologie)
Pan G. - Vogel.
Janny - Co to je?
Pan G. - Pták. Německy.

***

(biologie, probírali jsme oxid uhličitý)
Pan G. - Psí jeskyně. Jdete se psem, projdete jeskyni a už nejdete se psem…

***

(biologie, bavili jsme se o lamě)
Pan G. - Nic tomu nedávat, nepřibližovat se. Nebo by vám taky mohla vystřelit oko. Má hutnou slinu.

***

(pan G. mluví o léčebných metodách jednoho místního veterináře)
Pan G. - Léčba. Hluboký pohled ležící krávě do očí. Pak vyskočil, rozhodil ruky a nohy. Kráva se lekla a vstala.

***

Pan G. - Tak co měla mít tady kolegyně nachystané?
Ew - Nic.
Pan G. - To chcete říct, že lžu? Odvážné tvrzení…

***

(pan G. mluví o čokoládových lázních)
Pan G. - Podívejte tady na kolegyni, ta už se tam vidí! Ty protočené oči, to bělmo! Jaká - hořká nebo mléčná?
Terez - Hořká.
Pan G. - Tak to jdem spolu!

Naměkko

11. května 2011 v 13:29 | Mary |  Něco jako deníček
Tak a je to úplně v pytli.
Jo, ještě k tomu, jak jsem si vylívala srdíčko minule. Myslím tu praktickou zkoušku z chemie, co jsem dělala někdy minulý týden. Vlastně to bylo přesně před týdnem, ne? Tuším. To byla ta zkouška, co jsme museli udělat, aby nás vůbec pustili k maturitě, takže jsme z toho byli úplně posraní strachy. Nakonec to nebylo tak hrozné. Prostě jsme se naučili, kde je který prvek v tabulce, naučili jsme se kreslit vzorce dvaceti kódovaných aminokyselin, napsali seminárku a připravili se psychicky na to, že budeme muset předvést některý (náhodně vylosovaný) z třinácti pokusů. Kdybych věděla, že to bude úplně v pohodě, nijak bych se kvůli tomu nestresovala. Jednoduše jsme se ráno sešli v učebně chemie a jeden po druhém v bílých pláštích chodili do laboratoře. Jak u doktora. Věřili byste, že tam byl jeden pokus - titrace - který si nikdo nechtěl vylosovat? Já jo. Ale čemu bych nevěřila, kdybych u toho nebyla, je fakt, že si ten pokus nakonec opravdu nikdo nevylosoval. Nikdo z těch jedenácti, kolik nás tam bylo. To teda dopadlo dobře, nikdo neproletěl, škola taky vydržela, takže fajn.
A navíc jsme zjistili, že snad nejsme tak blbí, jak jsme si mysleli. To se hodí vědět. Zvlášť, když za čtrnáct dní maturujete.
Sakra, omyl! Za čtrnáct dní touhle dobou už budu mít maturitu za sebou. Už ji budu mít i zapitou (záměrně neupřesňuju, jestli budu pít, abych ji oslavila, anebo abych utišila žal), možná stihnu i vystřízlivět.
Dneska jsem byla naposledy ve škole, tedy naposledy v tom smyslu, že jsme se učili (i když ani my ani učitelé se dneska zrovna nepřetrhli). Zítra nás čeká už jenom loučení s maturanty (to jako s námi) a majáles a v pátek už si půjdu už jenom pro vysvědčení.
A pak mám svaťák.
Ale ještě předtím máme, právě dneska, naši tradiční předmaturitní chlastačku. Dneska večer do hospody, a pak nonstop až do rána, kdy půjdeme rovnou do školy. Teda až po snídani u našeho třídního. Jsem zvědavá, jak to přežiju. Celou noc jsem jela jenom jednou a byl to docela mazec. I když, dám si dneska místo jednoho kafe dvě a budu v pohodě.
Ne, nebudu a dobře to vím. Bude to síla. Budu mluvit a mluvit a objímat všechny svoje spolužáky, přesně tak, jak jsem to dělala i na rozlučku z devítky, protože znám ty lidi už dlouho a zvykla jsem si na ně a protože byli celé čtyři roky hrozně důležitou součástí mého života a protože se mi je nechce opouštět a protože mi budou strašně moc chybět.
Protože mi bude chybět Janik a to, jak spolu skoro každou druhou přestávku stojíme u školní kopírky a snažíme se nakopírovat to, co jsme zameškaly, zatímco svorně nadáváme na učitele. Bude mi chybět nadávání, když se díváme na suply, protože nám už zase nic neodpadá. Bude mi chybět nadávání na to, že už nám zase odpadá chemie a že biologie je spíš samostudium než normální hodina. Bude mi chybět Terik a její hlas, který je tak dokonale monotónní, když má mluvit o něčem, co ji nebaví. Bude mi chybět Kubis a to, jak se vždycky v polovině hodiny omlouvá a odchází na záchod. Bude mi chybět Ady a ten jeho klobouk, který je úplně stejný jak ten můj, až na to, že je proužkovaný. Bude mi chybět pan G., jehož oblíbenou větou se zřejmě stalo "zůčtujeme spolu" (což jsme mu dokonce dali napsat i na dort), a jeho ulítlý komentáře. Bude mi chybět Lucik a její výbuchy smíchu, přesně ty, které přicházejí vždycky, když je nikdo nečeká. Bude mi chybět Míra, přesně ten Míra, kterého bych chtěla, kdyby byl můj zájem o kluky jenom o trochu větší než nulový, a ty blbiny, co věčně vyvádí. Bude mi chybět naše hrozná, napůl se rozpadající budova, věčně ztracená třídní kniha a debilní hlášení místního rozhlasu. Bude mi chybět i naše češtinářka, a to jsem ji původně nesnášela!
Kurva drát, budou mi chybět úplně všichni!
Chce se mi brečet.
Zítra budu brečet.
A vůbec bych se nedivila, kdybych brečela už dneska v noci.
Mary

Nervy na pochodu

3. května 2011 v 23:10 | Mary |  Něco jako deníček
Seminárka hotova!!!:D

A zítra dělám praktickou zkoušku z chemie. Musím odevzdat tu zatracenou seminárku, umět zpaměti periodickou soustavu prvků a vzorce aminokyselin. Teda jen dvaceti. A k tomu si ještě budu muset vylosovat jeden z pokusů, který budu muset předvést a vysvětlit. To bude fakt prča, protože já do laboratoře zrovna moc nepatřím. Nemám chemické myšlení. Dneska jsem našla na stole v laborce kádinku a nevěděla jsem, od čeho je, tak jsem ji aktivně vzala do ruky. Vážně, byla jsem v laboratoři asi hodinu a opálila jsem se dva prstíčky něčím, o čem se odůvodněně domnívám, že to byla kyselina chlorovodíková.
Doufám, že si zítra nevylosuju nic, kde se pracuje s hořlavýma látkama. Nějak si nemyslím, že mě pustí k matuře, pokud jim vyhodím školu do vzduchu.
Btw, myslete na mě zítra, lidi.
Mary