Červen 2011

Řetězák

30. června 2011 v 22:45 | Mary |  Jenom já
Tak, lidi, našla jsem takový ten řetězový dotazník, a i když jsem se kdysi zařekla, že to nikdy vyplňovat nebudu, tenhle se mi líbil. Tak ho máte tady.
Mary

Napište svých 12 nejoblíbenějších postav
1) Spencer Reid
2) Gregory House
3) Janis Hawk
4) Aaron Hotchner
5) Maxxie Oliver
6) Emily Prentiss
7) Jennifer Jereau
8) Penelopa Garciová
9) Derek Morgan
10) Draco Malfoy
11) Jack Hotchner
12) James Wilson


Dobrý den

30. června 2011 v 19:48 | Mary |  Něco jako deníček
Znáte takové ty skvělé dny, kdy se vám nic, ale vůbec nic nedaří? Tak přesně to jsem měla dneska. Úžasný den blbec.
Autobus do práce jsem stihla, a protože jsem měla ještě asi hodinu, než mi začne směna, takže jsem se trochu prošla po městě a pak jsem si našla pěknou klidnou lavičku na slunci a četla jsem si. To byl pěkný začátek dne. Pak jsem došla do práce. A všechno se to nějak pokazilo.
Uvařila jsem si kafíčko a pak začali chodit lidičci. Hodně lidiček najednou. Ale to bylo docela v pohodě, protože tam to tak prostě je a já už jsem si na to stačila i zvyknout. Jen mi lezlo na nervy to počasí. Oproti ránu, kdy jsem se na tom slunci málem upekla, co začalo pořádně mračit a mě napadlo, že určitě začne pršet těsně před tím, než půjdu domů.
Pořád vypadávala taková ta čtečka na zboží, ale to by ani tak nevadilo, protože už jsem stihla zjistit, jak se to znovu rozjíždí. Ale stávkovala mi pokladna a taky počítač vzadu a to mi lezlo pořádně na nervy. Pak přišel nějaký týpek, přemluvil mě, abych mu na nářezáku (!) nakrájela dva chleby a pak mu k nim přidala kilo a půl nakrájené vysočiny, rozdělené pěkně do pytlíků po patnácti deka. Krájela jsem ten blbý salám snad půl hodiny a ještě se u toho dobře pořezala (ne na nářezáku, ale nožem, nešla mi ta štangle oloupat) - Ano, opravdu jsem dneska v práci cedila krev. Doslova. - takže jsem to dodělávala s palcem zamotaným do papírového kapesníku, protože mám takové tušení, že vysočina by asi krvavá být neměla.
Mimochodem, s tím počasím jsem měla pravdu. Asi půl hodiny předtím, než jsem zavírala obchod, začalo šíleně pršet. Tma jak někde, hromy, blesky a přívalové deště. Já si v klidu zavřela, spočítala tržbu (zbyly mi v pokladně tři koruny navíc!), uklidila jsem a vyrazila do té hrůzy venku. Během těch pěti minut, než jsem došla na autobus, jsem byla úplně mokrá. A za těch dalších deset, které mi trvala cesta od busu domů, už fakt nemělo cenu se nad tím rozčilovat. Bylo to vážně směšné. Zaplavené chodníky (Opravdu - chodník s pěticentimetrovou vrstvou vody od jednoho kraje ke druhému. Obejděte to.) i cesty, přívaly vody. A protékající deštník. Protože ten zmetek musí být určitě díravý, jinak si nedovedu vysvětlit, jak je možné, že jsem měla mokré vlasy a proč se mi odlepovala náplast, když jsem měla hlavu i ruku strčenou pod tou zatracenou věcí, která vás má udržet v suchu.
Je to přesně tak, jak se říká. Na posraného i hajzl spadne.
Mary

Kytička pro holku, která nemá ráda princezny

28. června 2011 v 22:49 | Mary |  Něco jako deníček
Byla jsem dneska na výletě. No, na výletě… chtěla jsem si koupit boty. Víte, jak dlouho už jsem nikde nenatrefila na boty, které by vypadaly dobře a přitom byly pohodlné? Leze mi to na nervy.
Takže boty jsem nakonec nekoupila. A protože jsem měla ještě asi dvacet minut čas, než mi pojede autobus zpátky domů (nebo spíš do práce), řekla jsem si, že se projdu. A pak mě zastavil nějaký týpek, tak okolo šestadvaceti a prý, jestli mi může koupit kytičku.
Než jsem se zmohla na slovo, nebo mi alespoň došlo, co se děje, stáli jsme v květinářství, v ruce jsem držela růži a v kapse jsem měla papír s jeho číslem. Pak mě onen kluk dovedl na nádraží a počkal se mnou na autobus.
Ta kytka strávila několik hodin v nadvakrát vypláchnuté lahvi od piva, než jsem se dostala domů z práce. Ještě teď nevím, jestli se z toho vzpamatuje.

Takový běžný víkend

26. června 2011 v 20:43 | Mary |  Něco jako deníček
Tak jsem se dneska vrátila ze super rozlučkového víkendu. S děckama ve třídě jsme se totiž domluvili, že by bylo fajn, kdybychom si někdy na začátku prázdnin všichni společně zajeli na místo, kde jsme ve třeťáku strávili týden v rámci sportovního stacionáře (nebudu zmiňovat to, že nám skoro celý propršel, takže jsme toho zase tolik nenasportovali) a udělat si takovou rozlučku, než se rozprchneme do světa.
Bylo to tento víkend. A opět se potvrdila teorie, že máme buď špatnou karmu, anebo si to blbé počasí jednoduše vozíme s sebou, protože 15 stupňů celsia je na konec června trochu podprůměrná teplota. Ale ať nežeru, musím přiznat, že když si odmyslím počasí, byla to fakt dobrá akce.
Přijely jsme tam s Terezkou, jednou mojí spolužačkou, už v pátek a tím jsme zařadily mezi ty, co měli největší výdrž a zůstali tam doopravdy celý víkend a ne jen na jednu noc, jako to udělala většina ostatních. A sotva jsme přijely a zabraly si pro sebe dvě postele, nakýblíkoval se nám do pokojíčku Míra se slovy "mám díru". Přiznávám, že jsem opravdu nevěděla, o čem to mluví, ale on nás stejně nenechal přemýšlet dlouho a místo toho se svalil na postel a hezky roztáhl nohy, abychom se na tu zmiňovanou díru (v džínách, samozřejmě!) mohly podívat samy. To byl úvod. Stejně jako se někdo ptal, která z holek si dovezla žehličku na vlasy a odpovědělo mu na to Adamovo hrdé "Já!". Chápejte, všechny holky byly ochotné na ten víkend oželit šminky a vlastně i sprchu, jenom Adam si s sebou vzal žehličku, aby měl upravenou patku, kdybychom náhodou někam šli.
Všechno, co bylo na stole v hlavní místnosti, byl kolektivní majetek a každý si tam mohl vzít, co chtěl. Chlastu jako na zájezdu alkoholiků. Nikdy by mě nenapadlo, že když si naleju vodku s džusem, dostanu vynadáno, že plýtvám džusem, protože si spolužačka myslela, že v něm není vodka.
První noc byla docela v pohodě. Pilo se, bavilo se, pekly se špekáčky (oheň byl díky té kose vlastně skoro pořád - tedy aspoň dokud tam byl někdo trochu schopný jednou za čas přiložit), já s Ivuš jsme šli v noci do lesa na dřevo. Samy dvě, potmě, jediné světýlko, které jsme měly, bylo takové to světýlko na mobilu, opilé a potácející se tak, že jsme musely jedna druhou přidržovat. Málem jsem se v tom lese přizabila. A když jsem konečně usnula, a to i přes tu šíleně hlasitou hudbu, vzbudila mě okolo půl páté ráno Adam, když k nám, naprosto opilý, vtrhl do pokoje. Podruhé, asi o hodinku později se mu podařilo vzbudit nás, když pobíhal po chatě a křičel, že hoří. Prostě jenom tak, ze srandy.
Adama mám sice ráda, ale v tu chvíli jsem ho měla chuť zabít. Vážně.
Vlastně ani nevím, kam se poděla celá sobota. Uklízeli jsme nepořádek, budili jsme ty, kteří ještě spali (na Adama holky použily stejnou hlášku, jakou on budil nás, totiž "hoří!"), vyrazili jsme si na oběd, po něm jsem asi tři hodiny spala a pak jsme si s holkama vyrazily na procházku (věděli jste, že někteří lidé nechávají nařezaná polena na kraji lesa, hned u cesty?). Přemlouvali jsme Zuzu, ať ještě nikam nejezdí a já jsem se konečně dozvěděla, co se dělo potom, co jsem to já v noci vzdala a šla si lehnout. Třeba taková Veruš se v noci vzbudila a zjistila, že na vedlejší posteli není jenom Terez, ale i Míra, kterého se Terez neúspěšně snaží vyhnat. Viz. "Vypadni!" - "Nechci." - "Proč nespíš u vás?" - "Tam je Adam!". Jako by snad Adam byl nějaká děsivá mořská příšera nebo co.
Dopadlo to jednoduše. Míra zůstal v její posteli. A po otázce "Jak to bude vypadat?!" a Verčině odpovědi "Blbě to bude vypadat!" si Terka sbalila spacák, vyklidila pole a odešla spát na patrovku. (Mimochodem, původně chtěl na tu patrovku Míra, ale nebyl schopný na ni vylézt:D)
A těmihle historkami začal druhý večer a druhé kolo. Opět oheň, opět špekáčky, opět alkohol. Vodka s džusem, druhá vodka s džusem, trocha absinthu (chutnal jak takové ty lékořicové pendreky, fuj), pak něco, v čem byla trocha džusu a hodně, hodně vodky a nakonec zlatý jelzin s džusem. Ten byl nejsladší, ale největší svinstvo. Mám nějaké matné tušení, že jsem skončila bez trička, protože mi bylo u ohně horko, ale nechtělo se mi odtamtud stěhovat.
Na druhou stranu měla tahle moje mírná opilost i jednu výhodu, a sice tu, že když jsem si šla o půlnoci lehnout, tak jsem neusnula, ale asi přímo upadla do bezvědomí, nebo co, protože mě nevzbudily ani holky, ani muzika ani nic, tedy až do té doby, než k nám v půl šesté (!) ráno vtrnul do pokoje a něco hledal. Až ráno jsem zjistila, že to byla bota, kterou mu zákeřně schovala jedna spolužačka, a on ji nenašel, hrozně se na ni naštval, opil se a v průběhu noci postupně "znehodnotil", jak to nazvala Marťa, dvě postele, každou jiným způsobem. (aneb "Snažil ses chcát z okna." - "Jóóó!" - "Ale netrefil ses. Skončilo to na posteli." - "Do píči!")
V chatě byl šílený bordel, Adama se holkách podařilo vzbudit až studenou sprchou (to je to první, co si ze dneška Adam pamatuje, to, že stojí pod sprchou a třese se zimou - nějak mu přitom vypadlo, že ho holky předtím probudily, vytáhly z postele, stáhly z něj oblečení a dovedly do sprchy), a po dlouhém úklidu a diskusi o tom, jestli máme jít správci nahlásit škodu na majetku anebo zničit důkazy buďto utopením oněch dvou postelí v přehradě anebo přímo podpálením celé chaty, jsme se mohli sbalit, rozdělit do skupinek a odjet se domů najíst a vyspat.
Já jsem si konečně mohla dát to kafe, na které jsem se těšila celý víkend.
Celkové hodnocení víkendu? Když si odmyslím pár ošklivých detailů, super akce.
Věřili byste, že někteří už zcela vážně uvažují o tom, že bychom si tu super akci měli někdy ke konci prázdnin ještě jednou zopakovat? Já věřím tomu, že chtějí. Jenom nějak nevěřím, že by si nás tam ten správce znova pustil. Pokud má všech pět pohromadě.
Zatím čau, Mary

Mother knows

21. června 2011 v 20:11 | Mary |  Slash
Nová povídka.
Hotch/Reid, i když, ehm… jak se to vezme
Nejsem si jistá, jestli to vůbec patří do téhle rubriky, ale pro jistotu to do ní dám.
O čem že to dneska bude? Říká se, že matka ví všechno nejlíp. Co když to ale neplatí pokaždé?
Naznačeno Hotch/Reid
Mírný spoiler na epizodu 5x01

Mary



Rituál

19. června 2011 v 18:20 | Mary |  Drabbleses
Reid/Hotch drabble


Rituál

Když mu Hotch poprvé přinesl do kanceláře kávu, Reid byl překvapený.
Hotch nikdy nikomu kávu nenosil.
Ale tahle byla udělaná přesně podle Reidova receptu, sladká přesně tak, jak to měl rád, takže si ji vděčně vzal.
Druhý den mu Hotch donesl kávu znova.
Postupem času se z této ranní kávy stal zvyk a nakonec rituál. Reid si přivykl nevařit si po příchodu do práce kávu a počkat si na tu, co mu přinese Hotch.
Ta byla totiž nesrovnatelně lepší.
A tak když se po jejich první společně strávené noci probudil a celý Hotchův dům voněl čerstvou kávou, jen se usmál.

S Hotchem

19. června 2011 v 18:20 | Mary |  Drabbleses
Reid/Hotch drabble; spoiler 2x15
Ještě ten pairing někoho překvapuje?:D
Mary


S Hotchem

"Dostanu tě odsud," přislíbil mu Hotch tichým, jemným hlasem a bez zaváhání si ho zvedl do náruče.
Reid mu omotal paže kolem krku a hlava mu klesla na jeho rameno.
"Děkuju," vydechl slabě.
A najednou na ničem nezáleželo. Nezáleželo na tom, že byl více než dva dny držen v zajetí. Nezáleželo na tom, že ho všechno bolelo od toho, jak ho Tobias - nebo Charles? - mučil. Nezáleželo na tom, že si ještě před chvílí kopal hrob, že z něj Tobias udělal narkomana, ani na tom, že byl před několika hodinami na pár dlouhých minut opravdu mrtvý.
Protože teď byl s Hotchem.

Dokud nás smrt nerozdělí 3

13. června 2011 v 23:07 | Mary |  *FF - Dokud nás smrt nerozdělí
Tady máte nový díl mojí povídky. Tentokrát se Hotch s Reidem vydají do víru nočního života, aby na sebe trochu upozornili případného útočníka. Reid bude mít menší problémy se s tím vyrovnat.
Mary

Kouzelník

13. června 2011 v 18:59 | Mary |  Minifictions
Crossover CM/Harry Potter
Žádný pairing
Shrnutí: Reid má tajemství, které nesmí prozradit.
Mary


Kouzelník

Kdykoli Reid předváděl některé ze svých pověstných kouzel fyziky, jeho kolegové pobaveně protáčeli oči a shovívavě se usmívali, protože věděli, že nikdy neměl opravdové dětství.
Naproti tomu Jack a Henry vždycky věřili, že je kouzelník. Vždycky věřili, že je stejný kouzelník, jako byli ti v Harrym Potterovi. Věřili, že chodil do čarodějné školy, že mu poštu nosí sovy, že má kouzelnickou hůlku a může se přemisťovat z místa na místo a že se z nějakého důvodu prostě jen rozhodl žít a pracovat mezi mudly.
A kdyby Reid nemusel dodržovat ta hloupá pravidla utajení, řekl by jim, že je to pravda.

Někdo jiný

13. června 2011 v 18:58 | Mary |  Drabbleses
Nové drabble
Shrnutí: Emily je zamilovaná do Hotche. Ale teprve až když se na něj začne dívat pozorněji, zjistí, že už ji někdo předběhl.
Emily/Hotch/Reid
Mary


Někdo jiný

Emily nevěděla, jak dlouho už Hotche miluje.
Věděla, že mu to nemůže říct. Hotch byl přece její šéf. A po tom, co se stalo Haley… Nemohla po něm chtít, aby šel do vztahu.
Pak ho viděla usmát se. Ten úsměv byl tak jemný, a přesto rozzářil celý jeho obličej.
Usmál se, ale ne na ni. A ona pochopila, že si jeho srdce už pro sebe ukradl někdo jiný.
A když se Reid začervenal a sklopil oči, aby se na něj sotva o vteřinu později upřeně zadíval a nesměle mu úsměv oplatil, věděla, že tady už pro ni není žádná naděje.

A teď mi řekněte, co mám sakra dělat

5. června 2011 v 17:19 | Mary |  Něco jako deníček
Jsem v háji. Naprosto nevím, co mám dělat. Víte, je to zvláštní. Nikdy jsem moc nepřemýšlela o tom, co bych chtěla dělat, až budu dospělá a zodpovědná sama za sebe. To byl taky důvod, proč jsem šla na gympl. Protože jsem nevěděla, jaký obor si mám vybrat. A teď je gympl za mnou, já jsem o čtyři roky starší a pořád nevím, co bych chtěla v životě dělat.
Nikdy jsem neměla žádný sen ohledně svého budoucího povolání. Nemám vysněnou práci. A v dobách, kdy ostatní spolužáci a kmoši řešili, co by chtěli dělat po škole, jsem měla víc starostí s tím, abych zjistila, jestli mě víc zajímají kluci nebo holky. A když jsem na to konečně přišla, rozhodla jsem se, že budu doktor. Ani ne tak proto, že by mě medicína tolik zajímala nebo že by mě tak strašně moc bavila biologie nebo chemie, ale spíš proto, že jsem chtěla dokázat sama sobě, že i jako lesba mám na to, něčím se stát.
Jenomže si začínám myslet, že na to jednoduše nemám.
Tak mi řekněte, co mám dělat. Mám se vůbec pokoušet dostat se na vejšku, i když si nejsem jistá, že na ni chci a že se na ní nebudu jenom trápit, pokud se tam vůbec dostanu? Nebo se na to mám vykašlat rovnou?
Asi bych si měla s někým promluvit.
Mary

Just a little drunk

5. června 2011 v 17:14 | Mary |  Slash
Máte tady další CM jednodílovku, pairing Hotch/Reid, preslash, ale pokud chcete, můžete to brát i jako friendship
Shrnutí: Hotch někomu ublížil, a tak se vrací, aby se to pokusil napravit. Ale neublíží nakonec ještě víc?
Spoiler 1x06
Hotch/Reid preslash, prendship, jak chcete

Mary



To jen ty jsi byl vždycky tady a se mnou

2. června 2011 v 19:31 | Mary |  Minifictions
Fandom: Skins
Pairing: Maxxie/Tony


To jen ty jsi byl vždycky tady a se mnou

Byl jsi to ty, Maxxie, vždycky jsi to byl ty.
To ty jsi byl ten, kdo byl tady a cítil výčitky i za mě, když jsem tak hrozně ublížil Michelle. Věřil jsi mi, že jsem to nemyslel zle. Dokonce jsi bral vinu na sebe! Jak tě jen mohlo napadnout, že za to můžeš?!
Vždycky jsi to byl jen ty. Byl jsi to ty a jenom ty, kdo mi pomohl, když jsem na tom byl tak špatně, že jsem nevěděl, kde bydlím. Díky tobě jsem se nezbláznil. Díky tobě jsem pochopil, co chci.
Vždycky jsi to byl ty, koho jsem miloval.

Míjet se

1. června 2011 v 0:10 | Mary |  Drabbleses
Drabble Reid/Morgan
Mary


Míjet se

"Víš, jak se říká, že někdy se ti, co jsou si souzení, prostě minou?"
Morgan se zmateně podíval na Reida a pomalu, zamyšleně přikývl. Reid mu položil dlaň na rameno a mírně stiskl.
"Mohlo se to stát nám? Že bychom se jednoduše… minuli?" zeptal se nejistě, jako by se bál odpovědi.
"Ne," ujistil ho Morgan jemně a pousmál se.
Reid se zamračil. "Mohli jsme se minout," prohlásil. "Míjeli jsme se tak dlouho…"
"Nemíjeli jsme se. Jen jsme čekali na tu správnou dobu," zavtěl Morgan hlavou a pohladil ho po tváři. "Nemohli bychom se minout. Protože já jsem tady byl pořád."