Červenec 2011

Zpátky na ostrov

31. července 2011 v 22:47 | Mary |  Jednodílné slashe

Tohle jsem právě vyhrabala odněkud za svého počítače. Stará, krátká povídka.
Fandom: Švýcarský Robinson

Pairing: Jakub/Oskar (AUTP)
Mary


Víkendový zájezd pod záštitou FBI

28. července 2011 v 17:47 | Mary |  Slash

BAU tým je na společné dovolené a jeho členové to mírně přeženou s pitím. Jak na ně bude alkohol působit? Upozornění: slash, některé postavy jsou mírně (a některé trochu víc) OOC

Hotch/Reid

Jen tak pro zajímavost, tato povídka je zčásti inspirovaná akcí, kterou jsem na konci června zažila se svými spolužáky, stejně jako některé scény a pár drobných detailů z tohoto skvělého víkendu přímo vychází. Autorství jedné hlášky dokonce původně patří jednomu z mých spolužáků a tímto prohlašuji, že tato povídka není psána za účelem zisku, ale jen pro pobavení (a to jak mé, tak snad i někoho dalšího) a onu hlášku jsem si pouze vypůjčila.

Tak snad to někoho opravdu pobaví :D

Mary



Na oplátku

28. července 2011 v 17:41 | Mary |  Drabbleses

Doubledrabble Reid/Hotch

Shrnutí: Reid byl zvyklý, že v jeho životě je vždycky něco za něco.
Mary



Na oplátku


Reid věděl, že pokud něco chcete, vždycky musíte dát něco na oplátku. Věděl, že by to tak být nemělo.

V jeho životě to tak ale fungovalo.

Bylo to tak vždycky. Pokud něco chtěl, musel se něčeho jiného vzdát. Když chtěl zůstat s matkou, musel nechat otce jít. Když chtěl matce pomoci, musel ji poslat pryč. Když chtěl studovat, zůstal sám, mezi neznámými lidmi, opuštěný, nepochopený a šikanovaný. Když si vybojoval přijetí k FBI, musel se smířit s tím, že denně vídá horší věci, než si většina lidí dokáže představit.

Něco za něco, tak tomu bylo po celý jeho život.

Dokud nepoznal Hotche. Ten nikdy nic nechtěl, a přece mu ukázal, co je to rodina, jaké to je, mít někoho, na koho se může spolehnout. Ukázal mu, že má někoho, kdo je tam za všech okolností pro něj. Ukázal mu, jaké to je, mít někoho, komu může věřit, komu může říct cokoli a přitom vědět, že ho nikdy nebude soudit. Ukázal mu, že má někoho, kdo ho chytí za rameno anebo ho obejme, když bude potřebovat, někoho, kdo ho probudí z noční můry a řekne, že to bude zase dobré, někoho, kdo ho má rád.

A Reid ho za to miloval.

Zbraně

25. července 2011 v 23:33 | Mary |  Drabbleses
Morgan se jako trenér sebeobrany v Quanticu setkal s mladíkem, kterému sice sporty nijak moc nešly, zato však měl spoustu jiných předností. AU.
Morgan/Reid, doubledrabble
Mary


Zbraně

"Hej!"
Morgan se vrhl mezi dva ze svých studentů boje zblízka a odtrhl je od sebe. Toho, který byl větší a asi o pětadvacet kilo těžší, než druhý z mladíků - ten právě teď ležel na zemi a lapal po dechu, zatímco mu z roztrženého rtu tekla krev - hrubě odstrčil a pomohl tomu menšímu na nohy.
"Jsi v pořádku, kluku?" zeptal se starostlivě, dlaň položenou na jeho rameni.
Mladík přikývl a on se tedy otočil na staršího ze studentů. "Máš ho jenom dostat na zem, ne ho zabít!" připomenul mu důrazně, v hlase osten vzteku.
Nemohl uvěřit tomu, že se mu to mohlo natolik vymknout z ruky, aby se jeden z jeho studentů prakticky pokusil vymlátit duši z druhého.
"Nic mi není," řekl mladík - jak jen se ten kluk zatraceně jmenoval? - a palcem si setřel z úst krev. Jeho hlas byl jemný a příjemný na poslech, ale dostatečně pevný na to, aby mu Morgan věřil, že se nechystá zhroutit. "Nejsem moc na boje. Agent Gideon říká, že mám jiné zbraně, než sílu," zamumlal a vzhlédl k němu. Jeho oči byly obrovské a tmavé a hluboké, jeho tvář hebká. Krásná.
A Morgana napadlo, že ano, sakra, ten kluk opravdu jiné zbraně.

I´ll be yours

24. července 2011 v 0:18 | Mary |  Drabbleses
Hotch/Reid drabble
Inspirováno písní I´ll be yours od Placeba.


I´ll be yours

Hotch už od prvního okamžiku - od chvíle, kdy se podíval do těch velkých hnědých očí - věděl, že bude Reida milovat.
A tak byl ochotný být pro něj čímkoli, čím ho mladík potřeboval anebo chtěl mít. Byl jeho nadřízeným, byl jeho přítelem, byl jeho rádcem. Byl někým, na koho se Reid mohl kdykoli spolehnout, komu mohl věřit. Byl jeho důvěrníkem, starším bratrem, otcem i matkou. Byl někým, na koho se Reid mohl kdykoli bez obav obrátit, kdo se ho snažil chránit.
A přitom si celou dobu přál, aby ho Reid chtěl mít tím, čím pro něj on sám toužil být. Partnerem.

Jsem

22. července 2011 v 23:33 | Mary |  Něco jako deníček
Čau lidi. Taky máte tak rádi víkendy? Já je miluju. Znamená to, že jsem skončila v práci (ve skutečnosti to není práce, ale jenom brigáda, od září jdu zase do školy) a že mám dva dny klidu, dva dny nemusím vstávat. V neděli budeme mít rodinný oběd. U babičky. Má narozeniny. A svátek.
Ah, díkybohu, že word podtrhává chyby. Protože jsem.
Jsem. Jsem několik věcí.
Jsem unavená, protože i když jsem toho dneska v práci neměla zase tolik, celý zbytek týdne jsem toho měla hodně a mám spánkový deficit.
Jsem zmatená, protože mám na noc celý pokojík pro sebe a přitom vlastně ani nevím, kde spí můj mladší bratr.
Jsem smutná, protože jsem už nějakou dobu neviděla moje nejlepší kamarádky.
Jsem nostalgická, protože mi tady právě teď hraje písnička, kterou jsme si jednou zpívaly s Lucy. Jedna druhé.
Jsem nejistá, protože moje kolegyně v práci - mimochodem velice dobrá kamarádka mojí mamky - mě v práci (už měla padla a měla být dávno doma!, nechápu, proč se vracela do práce!) viděla s románem Tipping the Velvet, což je jeden z nejznámějších lesbických románů poslední doby.
Jsem otrávená, protože naprosto nevím, jak mám pokračovat s jednou mojí rozepsanou povídkou.
Jsem "ohromně nadšená", protože na té nedělní rodinné slavnosti budu zase předstírat, že jsem jiná, než jaká doopravdy jsem, a zase budu muset odpovídat na dotazy typu "poslouchej, jak to, že vlastně ještě nemáš kluka?".
Jsem veselá, protože i když jsem dneska svojí kamarádce a jejímu příteli (o kterém jsem mimochodem psala maturitní slohovku - charakteristika zajímavé osoby - a dostala za to sto procent) řekla, že se mi líbí holky, nejen, že se se mnou bavili stejně jako předtím, ale vlastně se nad tím nijak nepozastavili.
Jsem nešťastná, protože - upřímně - dovedete si představit svatbu se dvěma nevěstama? Kočárek? Prsten mi na levém prsteníčku nějak překáží.
Jsem překvapená, protože i když to v práci není kdovíjaká zábava, skoro se tam těším.
Jsem naštvaná, protože i když já chodím až na odpolední, bratr v tu dobu, kdy chodím na autobus, ještě spí.
Jak jinak to říct? Prostě jsem.
Ale především jsem právě teď dost, opravdu dost opilá, takže i když všechno, co jsem zatím napsala, je pravda pravdoucí, neberte mě moc vážně.
Mary

Úkol

19. července 2011 v 22:47 | Mary |  Slash
Mám tady pro vás jednu malinko starší povídku. Mimochodem, opravdu neím, jak to funguje ve skutečnosti, v životě jsem žádné dítě ze školy nevyzvedávala:D Ale takhle se mi to prostě líbilo.
Shrnutí: Reid má před sebou jednoduchý úkol. Vyzvednout Jacka ze školy. Proč ho ale nikdo nevaroval, že to bude tak zatraceně složité?
Reid/Hotch pairing
Mary


Mám rád

13. července 2011 v 23:58 | Mary |  Drabbleses
Garciová se rozhodne vynadat Morganovi za něco, co řekl. A něco přitom zjistí.
Doubledrabble Morgan/Reid
Mary


Mám rád

"Proč jsi byl na mého zázračného chlapce tak hnusný, když mluvil o té dívce? Ty nechceš, aby byl šťastný?"
Garciová se na Morgana nevěřícně dívala, v očích se jí zablesklo cosi jako vztek.
Morgan potřásl hlavou a rozhodil ruce. "Samozřejmě, že chci! Mám Reida rád!" ohradil se.
Její výraz zjihl. "Dereku…"
"Mám rád, když je někde blízko a vím, že je v bezpečí -"
"Dereku," přerušila ho jemně.
"- rád mu cuchám vlasy, mám rád, když se směje, když mi v letadle usne na rameni -"
"Dereku," zopakovala o něco výrazněji.
"- když stojí u té tabule a drmolí ty svoje statistiky a -"
"Dereku!" přerušila ho Garciová hlasitě a pár vteřin na něj beze slova, zato ale s mírně pootevřenými ústy, zírala. "Ty ho miluješ!"
"Cože?" Morgan se zarazil. "Ne!"
Garciová pohodila hlavou. "Ale ano, zlatíčko," zavrkala a široce, ďábelsky se usmála. "Miluješ ho."
"Co to povídáš? Samozřejmě, že ho nemiluju. Jak jsi na to vůbec přišla?"
"Ach, zlato," oslovila ho měkce a položila mu dlaň konejšivě na paži.
"Já…" Morgan se odmlčel a oči se mu rozšířily. "Oh můj bože…" vydechl šokovaně. "Miluju ho." Chvíli slepě koukal před sebe. "Miluju Reida," zopakoval. "Oh můj bože…"
Garciová se usmála.

Overprotective

12. července 2011 v 18:43 | Mary |  Drabbleses
Dneska to bude doubledrabble. Ty jsou mimochodem fakt bezva. Nemusíte vymýšlet celou povídku, ale máte víc místa než u běžných drabble.
Hledejte si v tom slash nebo nehledejte, vaše věc.
Mary


Overprotective

"Je metodický, ale jinak je to idiot," prohlásil Rossi přesvědčeně, jak se společně s Hotchem skrze jednosměrné zrcadlo díval na neznámého, zatímco Morgan s Reidem muže vyslýchali.
Hotch potřásl hlavou. "Není idiot. Chce Morgana vyprovokovat, získat nad ním moc."
"Pro mě idiot." Rossi pokrčil rameny. "V životě bych se neodvážil Reida urážet. Rozhodně ne před Morganem. Ten chlápek neví, co dělá, nevidí následky. Ještě jednou Reida urazí a neskončí to pro něj dobře," řekl s jistotou odborníka.
Hotch neodpověděl, jen se zdviženým obočím pozoroval Morganova ramena. To napětí v nich.
Právě tu chvíli si podezřelý - nebo lépe řečeno "pachatel", protože oni si byli zatraceně jistí, že je to jejich muž - vybral k tomu, aby řekl, že agent Reid vypadá jako jeden z těch kluků, které odkrouhl (proto se taky Reid účastnil výslechu) a že by bylo zábavné, kdyby je tam nechali chvíli samotné.
Než stačil kdokoli cokoli říct, stál Morgan na nohou, držel muže pod krkem a s tváří sotva pět centimetrů od té jeho na něj křičel.
Reid vyskočil ze židle. "Morgane!"
"Už zase," zaklel Rossi a Hotch otráveně protočil oči, načež oba vrazili do výslechové místnosti, aby je od sebe odtrhli.
"Tak tohle byl váš poslední společný výslech."

Víckrát ne

12. července 2011 v 0:01 | Mary |  Drabbleses
A dneska do třetice
Hotch/Reid
Mary


Víckrát ne

Reid si sedl na okraj postele a pár vteřin zíral na čistě bílou stěnu hotelového pokoje.
Za ním se ozvalo zašustění přikrývek a Hotchův tichý hlas. "Reide, já… mám rodinu."
Reid si povzdychl a otočil se k němu. Pohledem vyhledal jeho oči a upřeně se do nich zadíval. "Já vím," souhlasil šeptem.
Hotch se zhluboka nadechl a posadil se. Položil Reidovi dlaň na rameno, palcem přejel po hebké, horké kůži. "Bez ohledu na to, jak moc bych to chtěl…" Odmlčel se a kousl se do rtu. "Tohle už se nemůže opakovat."
"Máš pravdu," přikývl Reid, vstal a bez ohlédnutí odešel.

Malá nevinná lež

12. července 2011 v 0:01 | Mary |  Drabbleses
Reid si vždycky najde způsob, jak se dostat za šéfem
Navazuje na epizodu Nameless, Faceless
Hotch/Reid, no, ehm, tedy… jako
Mary


Malá nevinná lež

"Jak ti je?"
Hotch otevřel oči a překvapeně se zadíval na Reida, který stál vedle jeho postele a opíral se o berle.
"Pustili tě z postele?" zeptal se.
Reid zvedl obočí, jako by pochyboval o jeho duševním zdraví. Reid přece uměl být přesvědčivý, když potřeboval.
"Jak to, že tě sem ten polda, co mi dělá ochranku, pustil?"
"Řekl jsem mu, že spolu chodíme," pokrčil Reid rameny.
Hotch se nechápavě zamračil. "Nechodíme spolu," připomněl.
"To on neví," Reid se slabě pousmál. "Nějak jsem věděl, že na to zabere."
Hotch se na něj pár vteřin beze slova díval, a pak se rozesmál.

Not a blinker

12. července 2011 v 0:00 | Mary |  Drabbleses
O Hotchovi se šíří zvěsti a Reid se rozhodne přesvědčit se o tom, jestli jsou pravdivé.
Drabble, chybí pairing
Spoiler 5x02
Mary


Not a blinker

Po celém oddělení se už roky - mezi některými tiše, mezi těmi odvážnějšími i otevřeně - vykládalo, že zvláštní agent Aaron Hotchner nemrká.
Nikdo ho totiž nikdy mrknout neviděl.
Když se tato… pomluva… rozšířila i mezi členy Hotchova týmu, uvědomil si Reid, že jakkoli to bylo nemožné, doopravdy Hotche nikdy neviděl zamrkat.
A tak se rozhodl, že se na to podívá, protože zkrátka nebylo možné, aby Hotch nemrkal.
Od té chvíle Hotche sledoval. Díval se na něj, kdykoli byli spolu v jedné místnosti. Díval se na něj, když Hotch procházel okolo. Díval se pořád. A jeho závěr byl nezvratný.
Hotch prostě nemrkal.

Dokud nás smrt nerozdělí 4

11. července 2011 v 12:03 | Mary |  *FF - Dokud nás smrt nerozdělí
Mám tady pro vás další díl mojí milované povídky. O čem to bude tentokrát? Reid se vzpamatovává z včerejší akce a pak společně s Hotchem konečně zjišťuje, co všechno bude jejich úkol obnášet.
Mary



Mayhem

9. července 2011 v 22:24 | Mary |  Slash
Tady je nová povídka. Tentokrát to navazuje na první díl čtvrté řady (to je ten případ v New Yorku, kde teroristi vyhodí do vzduchu Hotchovo auto a kde se Morgan řítí ulicemi v sanitce, ve které je nastražená bomba). Musím říct, že nějaká podobná scéna mi v seriálu chyběla, protože i když se Morgan vždycky vrhal do všelijakých šíleností, nikdy - a to je pro mě naprosto nepochopitelné - se nad tím nikdo nějak moc nepozastavoval.
Tak v téhle povídce to bude jinak.
Shrnutí: Během případu v New Yorku Morgan málem zemřel. Jak na to bude Reid reagovat?
Morgan/Reid
Spoiler 4x01

Objektivně? Prostě jenom další Morgan/Reid povídka, jakých už jsou kvanta. Subjektivně? Ne zrovna moje oblíbená povídka, ale poté, co jsem nad ní strávila moře času a nedokázala ji naprosto vůbec vylepšit, protože každý jeden (že by ta zatracená povídka snad byla prokletá?:D) zásah vedl spíš k horšímu než k lepšímu, jsem se ji rozhodla zveřejnit. Ale pokud mám být upřímná, zařadila bych ji spíš k těm slabším z mých výtvorů. I když tam je jeden moment, který miluju. Vlastně dva.
Schválně, jestli někdo přijde na to které?
Mary
Mimochodem, mám na skladě ještě jednu povídku, o vztahu Morgana a Reida z pohledu Fran, přidám ji okamžitě, jak mi blog přestane zlomyslně hlásit, že je článek příliš dlouhý pro uveřejnění.


Plížit se, čepýřit se

9. července 2011 v 21:49 | Mary |  Něco jako deníček
Tak jsem si včera odpracovala poslední den nejen před víkendem, ale vlastně i před prázdninami, protože mám teď celých devět dní volno, než zase nastoupím do práce. Hm, devět dní v kuse jsem byla doma naposledy o svaťáku. Vlastně ne, to bylo deset.
Ale nemyslete si, že jsem včera jenom tak dorazila do práce, pár hodin tam trčela a pak jela domů. V žádném případě. Teda, ty poslední dvě části jo, ale ta první absolutně ne. Ještě než jsem vyrazila do práce, stihla jsem ještě skočit na poštu. Pro složenku. Pak jsem se asi na půl hodiny zašila v knihovně a napůjčovala si hromadu knížek (Napadá mě, kdy to vlastně všechno přečtu? Asi v práci, to se mi zatím docela osvědčuje.). Pak jsem šla navštívit tetu do práce (maskovala jsem to tím, že sháním černou gelovku - dobře se s nimi píše! - ale popravdě řečeno, jsem ji prostě už dlouho neviděla). A když jsem konečně vyrazila přes město na autobus, zahlédla jsem pár metrů ode mě moji matikářku ze základky, a tak jsem honem sklopila hlavu a snažila se nenápadně ztratit v davu, aby si mě pokud možno nevšimla. Protože zatímco některé učitele potkávám ráda - zrovna nedávno jsem potkala svoji němčinářku z gymplu, moc fajn paní -, něco mi říká, že zrovna ona matikářka by mě asi moc ráda neviděla. Alespoň když jsme se potkaly naposledy, moc nadšeně se netvářila. Hádám, že to bylo pod vlivem okolností, protože to bylo na plese a já zrovna tančila s přítelkyní jejího syna.
Tak jak tak, jsem se okolo ní včera proplížila skoro po špičkách, jen aby si mě nevšimla. Nemám náladu potkávat protivné učitelky. Kazí to den. Takže jsem obešla náměstí jinudy, než jsem původně chtěla, a vydala se mírnou oklikou na bus.
Ale stihla jsem ho.
Zlepšila jsem se totiž, víte? Už na ty autobusy nedobíhám. Už na ně chodím tak akorát.

Překročit hranice

7. července 2011 v 0:28 | Mary |  Twincest - jednodílné
Hej lidi, mát tady pro vás tu speciální povídku.
Konečně jsem se donutila ji přepsat, i když už je to minimálně rok, co jsem ji pěkně hnusným písmem načmárala na papír. Napadá mě, jestli tady ještě vůbec někdo čte twincest? Nemám tušení, ale čím jsem si docela jistá, je to, že tohle je velice pravděpodobně úplně poslední twincest povídka, kterou si ode mě kdy budete moci přečíst. Berte to jako takové moje rozloučení s tímto fandomem. Touto povídkou se pro mě uzavírá jedna kapitola mého života.
Sbohem, dvojčátka.
No, o čem to je? To vám snad ani nebudu říkat. Jenom jedno upozornění: kapesníky jsou povinná výbava.
Mary


Sedm vteřin

5. července 2011 v 22:43 | Mary |  Jednodílné slashe
Slibovala jsem ji, tak ji máte tady. Snad někoho zaujme.
Fandom: Moonlight
Pairing: Josef/Mick
Shrnutí: Na co Josef myslel během těch sedmi vteřin, kdy se rozhodoval, jestli z Micka udělá znovu upíra.
Mary



Co zůstalo nevyřčeno

3. července 2011 v 23:34 | Mary |  Jednodílné slashe
Tohle jsem našla v hromadě papírů na dně šuplíku, a tak jsem to přepsala do počítače a tady to máte. Třeba to někoho zaujme.
Mimochodem, v nejbližší době můžete čekat ještě jednu povídku k tomuto fandomu možná ještě jednu starou věc, pokud se donutím k tomu, abych to přepsala.
Fandom: Moonlight
Pairing: Mick/Josef
Shrnutí: Když zemře starý přítel a vy pochopíte, co všechno jste mu zapomněli říct.
Mary