Leden 2012

Aftermath

31. ledna 2012 v 22:13 | Mary |  *FF - Aftermath

Mám tady pro vás novou jednodílovku. Poněkud depresivní, alespoň z mého pohledu.

Časem bude mít sequel.

Shrnutí: Někdy se věci nedozvíme nikdy. Někdy se je dozvíme prostě jenom příliš pozdě. Reid/Hotch

5x01 spoiler, AU, inspirováno písní Tears of an angel

Mary


Klopýtám

31. ledna 2012 v 22:10 | Mary |  Něco jako deníček

Znáte takový ten pocit, kdy nevíte, co si počnout se svým životem, kdy nevíte, co máte dělat s tím, co máte nebo nemáte, kdy nevíte, jak pokračovat a dát svému životu alespoň trochu smysl?

Nesnáším ten pocit. Je tak… studený. Zalézá za nehty. Třesou se z něj prsty a na rukách se dělá husí kůže.

Beznaděj.

Je to… Ani nevím, jak to říct. Špatné období. U mě se totiž střídají období. Vždycky to tak bylo. Mám období, kdy jsem v pohodě, období dobré nálady nebo období špatné nálady, mám období, kdy bych nejraději pořád někde lítala s kamarády a do toho mám období, kdy nechci nic jiného než zalézt doma do postele a s nikým se nevídat. Nebo chci někoho vidět, ale nějak na to nemám doopravdy sílu.

To je trochu ujeté, že? Já vím, ale je to tak.

Teď nemám ani dobrou náladu, ani tu špatnou. Nejsem hádavá. Spíš je to, jako bych byla… prázdná. Studená. Jako když se vám chce plakat, ale nemůžete, protože už to neumíte. Je možné, aby člověk zapomněl, jak plakat?

Cítím se prázdně. Jako bych neměla žádnou motivaci pokračovat, protože nemám žádný cíl, nic konkrétního, k čemu bych v životě směřovala. Chybí mi něco, co by mi dalo smysl. Cítím se trochu jako Chýlková v Perfect days. "Je mi čtyřiačtyřicet a nevím, co chci v životě dělat." Tak nějak se cítím, jako by můj život nebyl nic víc než slepenec náhodných událostí, které nevedou k ničemu, co by mohlo být pro mě důležité. Co by mohlo být vůbec pro někoho důležité.

Tak co mám dělat, abych měla důvod dál prožívat jeden den za druhým?

Možná je to jenom tím počasím venku. Jo.

Mary

Dokud nás smrt nerozdělí 14

29. ledna 2012 v 19:27 | Mary |  *FF - Dokud nás smrt nerozdělí

Ahoj lidi.

Vím, že jsem vám slibovala nový díl Dokud nás smrt nerozdělí, takže je tady.

Znáte ten pocit, když víte, že úplně všechno je na nic? Že nikdy nebudete mít nikoho, kdo vás bude milovat, že vám nikdy nikdo nebude rozumět a že zůstanete sami?

Přemýšlím, jestli si pořídím kočku nebo psa, až budu žít sama.

No nic.

Shrnutí: Reid je zmatený a snaží se sám sobě dokázat, že v žádném případě nepotřebuje Hotchovu blízkost.

Mary



Chci, abys byl šťastný

29. ledna 2012 v 19:26 | Mary |  Drabbleses

Hotch/Rossi, drabble

Rossi povzbuzuje Hotche, aby zase začal randit.

Spoiler 7x10



Chci, abys byl šťastný


Jako by úplně nestačilo, že mu Rossi každých pár týdnů nenápadně naznačoval, že by měl znovu začít randit, když mu řekl, že si není jistý, jestli si má vyjít s Beth, začal mu promlouvat do duše. Ty řeči o tom, jak by si Haley nepřála, aby se vyhýbal životu…

Ale co mu měl říct? Že věděl, že mu to s Beth nevyjde, protože nechtěl ji, ale Davida?

"Zasloužíš si být šťastný, Aarone," řekl mu Rossi a vypadal tak upřímně, že kdyby nebyl tak beznadějně hetero a jeho nejlepší přítel, řekl by mu to.

Namísto toho jen dlouze vydechl.

"Já vím."

Telefonát

29. ledna 2012 v 19:25 | Mary |  Drabbleses

Fran Morganová vždycky doufala, že tenhle telefonát nikdy nepřijde.

Žádný pairing

Mary



Telefonát


Od chvíle, kdy Derek nastoupil k FBI, měla Fran Morganová o syna strach. Umírala hrůzou, že jí jednou zatelefonují, že Derek přišel o život.

Když jí toho dne zazvonil telefon, neměla strach. Blížily se Vánoce a Derek měl volat a domluvit se, kdy přijede.

Hlas, který se ozval, když zvedla sluchátko, však nepatřil Derekovi.

"Fran Morganová? Tady Aaron Hotchner."

Jeho hlas byl smutný a plný účasti. Jako by někoho ztratil.

Dereku…

Zavrávorala. Vidění se jí rozostřilo.

"Co se stalo?" vydechla.

Na konci linky bylo několik vteřin ticho.

"Je mi to líto, madam."

A ona věděla, že není třeba říkat víc.

Jenom dítě

26. ledna 2012 v 23:58 | Mary |  Drabbleses

Morgan/Reid; spoiler 2x12

Preslash? Friendship? Nechám to na vás.

Rozhovor Reida a Morgana po návratu z Chicaga.



Jenom dítě


Morgan seděl na pohovce a slepě zíral přímo před sebe, zatímco Reid seděl vedle něj a snažil se přijít na to, co má říct.

"Nemůžeš si vyčítat to, co se stalo," zašeptal nakonec a položil mu dlaň na rameno.

Morgan potřásl hlavou a sevřel ruce v pěsti. "Kdybych to tehdy někomu řekl… Možná by ti chlapci žili."

"Byl jsi dítě," připomněl Reid tiše.

"Oni byli taky jenom děti," zachraplal Morgan.

Reid ho zlehka pohladil po paži. "To, co se stalo, nebyla tvoje vina. Nemohl jsi to ovlivnit. Byl jsi dítě a on ti ublížil."

Morgan zavřel oči a pomalu přikývl.

Pomoz mi

26. ledna 2012 v 23:57 | Mary |  Drabbleses

Reid má problémy, které nedokáže sám vyřešit. Za kým si půjde pro pomoc?

Spoiler 2x15
Doubledrabble, žádný pairing



Pomoz mi


Hotch seděl ve své kanceláři a dopisoval hlášení, když se ozvalo slabé zaťukání.

"Ano," zavolal, položil pero a díval se, jak se otevírají dveře a dovnitř vchází Reid.

Zamrkal. Reid vypadal… zvláštně. Zuboženě. Ztraceně. Zlomeně. Pohled měl zarytý do země, pramínky vlasů mu padaly do očí, ale zdálo se, že si toho nevšímá. Ruce se mu třásly a Hotch si překvapeně všiml, že zhubl. Oblečení na něm jen viselo.

"Reide? Děje se něco?" oslovil ho Hotch zmateně, zachovávaje si napohled klidný obličej, přestože uvnitř horečně uvažoval, co se stalo. Reid vůbec nevypadal dobře, snad si ani nepamatoval, kdy ho viděl v takovém stavu, pokud vůbec. Naklonil hlavu zamyšleně na stranu.

Reid sebou při oslovení nečekaně trhl a vyhublými prsty pravice si zajel do vlasů. Třásl se.

Hotch se vyděsil.

Co se mohlo stát tak hrozného, že Reid, zrovna Reid vypadal takhle?

Vstal ze židle, obešel stůl a došel k Reidovi. "Spencere," zašeptal jemně a položil mu dlaň na rameno.

Reid zvedl pomalu hlavu a konečně se na Hotche podíval. Jeho oči byly obrovské, zamlžené, se zvláštním výrazem.

"Hotchi, prosím, musíš mi pomoct."

"Samozřejmě," prohlásil bez zaváhání.

Reid vytáhl z kapsy poloprázdnou medicínskou lahvičku a zvedl k němu pohled. "Pomoz mi."

Bezpečné

26. ledna 2012 v 23:56 | Mary |  Drabbleses

Hotch/Reid

Hotch miloval Reida, protože milovat Reida bylo bezpečné.



Bezpečné


Hotch miloval Reida, protože milovat Reida bylo bezpečné.

I jemu samému trvalo dlouho, než to pochopil.

Bylo bezpečné milovat Reida, soustředit svůj zájem na toho nevinného mladíka, protože věděl, že Reid mu nemůže ublížit. Reid byl perfektní, pokud jste chtěli někoho milovat. Byl mladý a silný a odvážný. Byl jemný a citlivý a starostlivý. Byl odhodlaný pomáhat ostatním.

Bylo bezpečné ho milovat, protože Reid mohl udělat cokoli, ale nemohl mu ublížit. Hotch už dávno zjistil, že nejvíce ze všech vám mohou ublížit ti, kteří vás milují.

A to se s Reidem nikdy stát nemohlo.

Protože Reid ho nikdy milovat nebude.

A já mlčím, i když vím, že lžeš...

26. ledna 2012 v 23:56 | Mary |  Drabbleses

Drabble, Reid/Morgan

Reid se během svého života něco naučil.



A já mlčím, i když vím, že lžeš…


Když Derek toho večera přišel domů pozdě a košili měl mírně pomačkanou a načichlou dámským parfémem, když mu řekl, že se zdržel v práci, ale nepodíval se mu přitom do očí ani nenadával na Hotche a papírování, Reid jenom pomalu přikývl.

Protože to všechno, co zažil se svými rodiči, co si prožil ve škole, všechny jeho doktoráty, studium lidské psychiky, roky, které strávil v útvaru analýzy chování, tím, že pomáhal dostat za mříže nejhorší lidi v celé zemi, vztah s Derekem, to všechno ho naučilo rozpoznat, že mu někdo lže.

Nic z toho ho však nenaučilo, jak na lež reagovat.

Prohlášení

16. ledna 2012 v 15:31 | Mary |  Upozornění

Nepíšu pro zisk, ale jen a jen pro vlastní potěšení (maximálně ještě tak pro pobavení čtenářů) a bohužel nevlastním žádné postavy ze svých povídek, protože kdyby ano, Malfoy a Potter by si už v pátém ročníku dali rande v astronomické věži a Hotch a Morgan by velice pravděpodobně leželi v nemocnici, protože se do krve porvali o Reida.

Mary

Guessing

16. ledna 2012 v 14:58 | Mary |  Drabbleses

A tady je ta druhá.

Doubledrabble, Hotch/Rossi, Morgan/Reid

Shrnutí: Hotch si něčeho všimne a Rossi ho v tom utvrdí.

Mary



Guessing


"Myslíš, že spolu spí?" zeptal se Hotch tiše a neodlepil pohled od okna, které oddělovalo jeho kancelář od kanceláře týmu. Ani se nepohnul.

Rossi překvapeně zamrkal. "Kdo?" zeptal se a došel k němu. Zůstal stát na krok od něj a vyhlédl oknem.

"Morgan a Reid," zamumlal Hotch. Ve tváři se mu nepohnul ani sval a jeho dokonale ovládaný výraz se nijak nezměnil. "Myslíš, že spolu spí?" zopakoval.

Rossi viděl, jak Morgan Reidovi něco řekl, mladík se pobaveně usmál a Morgan mu rozcuchal vlasy.

Položil Hotchovi dlaň na rameno a jemně stiskl. "Vadilo by ti, kdyby ano?" zeptal se a neodtrhl přitom pohled od svých mladších kolegů.

Morgan do Reida hravě šťouchl a mladík mu to oplatil mírným pohozením hlavou a dalším smíchem.

Hotch se konečně otočil k němu a významně se podíval na jeho ruku na svém rameni. "Já bych měl zrovna co mluvit, Dave," řekl, tvář kamennou. "Nechci, aby si ublížili," dodal měkce.

Rossi zavrtěl hlavou. "Nespí spolu. I když Morganovi by rozhodně nevadilo, kdyby ano." Pokrčil rameny.

Hotch se mu podíval do očí a mírně se zamračil. "To ti řekl Morgan?"

Rossi se jemně pousmál. "Občas není na škodu přestat být na chvíli šéfem, a být přítelem, Aarone."

On by pochopil

16. ledna 2012 v 14:57 | Mary |  Drabbleses

Tady jsem vám napsala takový něco mini. Mám ještě jednu, ta dorazí za minutku.

Další díl Dokud nás smrt nerozdělí, už se píše. Omlouvám se, je to proces.

Doubledrabble

Shrnutí: Reid by pochopil.

Naznačeno násilí, pokus o vraždu, non-con. Spoiler 4x26, 5x01

Mary



On by pochopil


Hotch se jich stranil.

Už od chvíle, kdy ho poprvé po Foyetově útoku navštívili v nemocnici, se jich stranil. Mluvil s nimi jenom, když musel a nikdy o ničem osobním, sotva se na ně podíval. Neřekl jim, k čemu přesně u něj v bytě tu noc došlo.

Nevěděl, že Reid by pochopil.

Pochopil by to, stejně jako pochopil, že to, co Foyet Hotchovi udělal, nebylo jen to, že se mu vloupal do bytu a pobodal ho. Udělal toho víc, a Reid dobře věděl co, protože Hotch sebou přece pokaždé tak škubnul, když se ho někdo jenom letmo dotkl.

Foyet ho připravil o rodinu, o pocit bezpečí, o víru v sebe sama a o pocit, že má nějakou cenu. Připravil ho o důvod žít.

Připravil ho úplně o všechno.

Reid věděl, jaké to je. Byl kdysi na jeho místě. Jeho taky někdo zničil. Tobias. Rozlámal ho, tam na tom hřbitově.

On taky ztratil všechno, co měl.

A právě proto nerozuměl tomu, že mu to Hotch neřekl. Vždyť on… on by pochopil.

Pochopil by, protože on sám měl ještě občas pocit, že je pořád na tom hřbitově.

Protože byly dny, kdy si nebyl doopravdy jistý, jestli z toho hřbitova vůbec kdy odešel.

Dokud nás smrt nerozdělí 13

13. ledna 2012 v 23:57 | Mary |  *FF - Dokud nás smrt nerozdělí

Nový díl. Pár lidí mi už psalo, že se nad touhle povídkou rozplývají.

Buďte v klidu, já taky:D

Shrnutí: Hotch a Reid poznávají jednu ze sousedek a Reid udělá ohromující zjištění.

Mary



Nazývej věci pravými jmény

10. ledna 2012 v 15:01 | Mary |  Slash

Mám pro vás jednu takovou povídku, psala jsem ji sice už před nějakou dobou, ale řekla jsem si tehdy, že ji zveřejním, až udělám chemii.

Takže tady ji máte.

Inspirací mi byl můj chemikář.

Morgan potřebuje pomoct s křížovkou a Reid je vyvedený z míry tím, co se dozví.

Reid/Morgan; spoiler 4x03



Mary hlásí návrat

10. ledna 2012 v 13:17 | Mary |  Něco jako deníček

Takže, nejdřív bych se chtěla omluvit, že jsem se tady snad celý týden vůbec neobjevila, ale nešlo to. A to z docela dobrých důvodů, musela jsem se totiž učit. No chápete to? Flákat psaní kvůli škole? Skoro neodpustitelné.

Každopádně moje pětidenní odloučení od internetu a stejně dlouhé šrocení, přerušované prakticky jedině spánkem přineslo ovoce a já mám v kapse jak zkoušku, tak i těch sedm kreditů, které za ni byly.

Což znamená, že teď to bude takové nějaké volnější a já budu moci konečně zase psát (a přečíst si to, co jsem za těch pět dní zameškala na fanfiction.net), možná by dokonce mohlo být i dost času na to, abych se konečně vrhla na povídky, které nosím v hlavě už celé měsíce, ale zatím je nebylo kdy napsat.

Uvidíme.

Tak jako tak, jsem zpátky!

Mary

Dokud nás smrt nerozdělí 12

4. ledna 2012 v 20:00 | Mary |  *FF - Dokud nás smrt nerozdělí

Ahoj, lidi.

Mám takový podivný pocit, že jsem vám slibovala něco lehčího na čtení, že? Věřte mi, není to jenom kvůli odlehčení čtení, ale tak trochu i kvůli mně, protože jakkoli mě psaní Profilu bavilo (a to teda doopravdy bavilo, přiznávám), skončilo to tak, jak to skončilo a já nemám nic proti tomu, abych zase napsala něco trochu více optimistického.

Takže tady máte nový díl Dokud nás smrt nerozdělí, tak doufám, že to oceníte! :D

Shrnutí: Hotch a Reid tráví pár hodin se zbytkem týmu a Reid se nestačí divit, co kolegy zajímá.

Mimochodem, jak jsem zjistila, musím se do úterka naučit chemii za poslední tři měsíce,takže zřejmě až do odvolání s upřímnou lítostí mizím z internetového moře.

Děkuju za pochopení, Mary



Profil epilog - Víš, co je ironie?

2. ledna 2012 v 12:23 | Mary |  *FF - Profil

Jak se vám vyvedl Nový rok? U nás byla docela zábava, hlavně proto, že se chvilku po obědě u nás objevil strýc (kompletně neohlášeně, pokud vás to zajímá) s tetou a se dvěma vnučkami (které jsem mimochodem viděla poprvé v životě, protože jsou od některého z potomků, které má strýc z prvního manželství a které já neznám). Bylo to vtipné, vzhledem k tomu, že ta menší se asi po deseti minutách rozbrečela a nešla uklidnit a ta druhá kolem sebe zřejmě ráda rozhazuje polštáře a plyšáky a když si bere cukroví, jde neomylně po těch kusech, které mají rumovou náplň.

Neexistuje lepší antikoncepce, než vidět a chvíli se starat o dvě malý děti.

Ne že bych ji teda zrovna já potřebovala.

Každopádně jsme návštěvu všichni přežili ve zdraví, stejně jako silvestra (i když bratr nejedl až do večera :D), a já jsem momentálně tak trochu na prášky, protože zítra (ano, opravdu, už zítra, zítra, zítra!) dělám zkoušku z matiky. Nejsem zrovna talent, takže jsem si dneska ráno našla na netu povídku "The 28th Amendment" od Bessemerprocess, jako na uvolnění atmosféry a tak. Nepomohlo to, protože povídka byla tak perfektně napsaná a tak dokonale smutná a děsivá, že jsem ji prakticky celou ořvala. Toliko k uklidňování nervů před důležitou zkouškou.

No, hádám, že na mém rozpoložení zase tolik nezáleží, protože hádejte co.

Mám tady pro vás epilog k Profilu, což znamená, že celá povídka je definitivně dopsána a oficiálně ukončena.

Myslím, že tohle nepotřebuje shrnutí. Prostě epilog. Konec dalšího příběhu.

Mimochodem, omlouvám se za to, jestli jste zklamaní, jaký konec vzala takhle povídka. Chápu, pokud nevěříte tomu, že by Reid byl schopný něco takového kdy udělat. Já tomu taky nevěřím. Ale duševní choroba dokáže udělat s člověkem hrozné věci.

A taky jsem si chtěla zkusit napsat povídku s nevinným Reidem jako neznámým.

Děkuju za všechny komentáře, které jste napsali ktéhle povídce. Opravdu moc díky.

Asi teď zkusím přesedlat na něco trochu veselejšího.

Mary

Btw, citáty opět patří Stephenu Kingovi.