Květen 2012

Věřit

31. května 2012 v 22:30 | Mary |  Slash

Jelikož zkouška mi dopadla mnohem lépe, než jsem čekala (už jenom jedna a budu mít konečně prázdniny!), mám tady pro vás novou povídku.

Shrnutí: Po všem, co viděl, ztratil Reid víru v to, co dělá. Dokáže mu Hotch pomoci získat ji zase zpátky?

Reid/Hotch, preslash

Songfic

Mary

Díky, Morgane

21. května 2012 v 21:57 | Mary |  Slash

Je mi to opravdu líto, ale jak jsem právě zjistila, do zkoušky z organické chemie mi chybí přesně deset dní. Deset dní, během kterých se budu muset našrotit učivo za poslední tři měsíce, a to nejen teorii, ale hlavně všechny ty šílené reakce, bez ohledu na to, že mým písmem jsou některé i na půl stránky. Takže je mi to velice líto, a i když pro moje duševní zdraví to bude naprostá katastrofa, protože k tomu, abych zůstala aspoň jakžtakž vyrovnaným člověkem, potřebuju svoji pravidelnou dávku CM povídek, mizím až do odvolání z vln internetu. Je to nutné. Je to nutné, protože bych docela ráda došla i do druháku.

Takže se vám omluvám a slibuju na holý pupek, že se ozvu hned, jak budu mít zkoušku za sebou.

Jako takovou malou omluvu mám tady pro vás jednodílovku.

Shrnutí: Tým je večer venku a Morgan se rozhodne rozšířit Reidovi obzory a opít ho.

Reid/Hotch

Mary



Dokud nás smrt nerozdělí 20

18. května 2012 v 23:16 | Mary |  *FF - Dokud nás smrt nerozdělí

Tak, lidi, včera jsem měla zkoušku z matiky, takže jsem si dneska naordinovala volno na vzpamatování, než si zítra začnu sypat do hlavy další skripta.

Než budu mít pořádné volno, mám tady pro vás aspoň malou nálepku.

Shrnutí: Reid zjišťuje, že možná, ale jenom možná, by mohl k Hotchovi taky něco cítit.

Mary


Šance

10. května 2012 v 17:14 | Mary |  Slash

Přidávám povídku, než mi začne zkouškové. Jak to bude příští měsíc, opravdu nemám tušení.

Shrnutí: Když dělal Morgan tejného, potkal někoho, kdo pro něj mohl být důležitý. Kdyby dostal šanci. AU

Morgan/Reid

Mary


Blbej tejden

10. května 2012 v 17:12 | Mary |  Něco jako deníček

Měla jsem zatraceně pitomý týden. Jestli se to tak teda dá říct. Bylo to horší než pitomé.

Jako by nestačilo, že jsem v pondělí psala zápočet z našeho oborového semináře (který je evidentně docela důležitý, vzhledem k tomu, že je za něj celých sedm kreditů), učila jsem se na to prakticky celý víkend (dobře, to trochu přeháním, učila jsem se v sobotu večer, aby se neřeklo, a pak v neděli), ale bratr zůstával v pondělí doma, protože jako intrák přece nepojede na jeden den do školy, když je v úterý svátek, že. Takže jsem večer nemohla usnout, protože on něco dělal na počítači a mně to světlo vadí. To horší ale přišlo až ráno. Asi v šest jsem otevřela jedno oko, a v ten moment jsem se vyděsila k smrti, protože bratr stál vedle mojí postele a zíral na mě (a protože večer předtím jsem se dívala na Funny Games U. S., vážně skvělý film před spaním). A pak se mě začal ptát na koření na pizzu. Vážně. V šest ráno se mě ptal na koření na pizzu, a když jsem se ho zeptala, o čem to sakra mluví, mávl rukou a s výrazem, který jasně říkal, že jsem naprosto blbá, když nechápu, zase odešel spát.

Docela mě to rozhodilo.

Během dne jsem potom napsala zápočet, a od profesora z jiného předmětu mi zase přišel mail, že si mám opravit protokoly (už asi potřetí), takže když jsem se večer sešla s holkama na pivo, byla jsem rozhozená a naštvaná a měla jsem radost, a taky jsme měly co slavit, protože jsme se tak sešly po hodně dlouhé době a jedna kamarádka zrovna měla narozeniny a navíc se zřejmě zasnoubila, tak jsme slavily… a pak to tak dopadlo.

Řekněme jen, že jsem byla opravdu hodně ráda, že druhý den nebyla škola, protože jsem dorazila domů asi ve dvě ráno (a to ani pořádně nevím, jak jsem vlastně došla), ráno jsem měla šílenej bolehlav a bylo mi tak zle, že jsem myslela, že snad umřu. Kolem poledne se mi podařilo sníst asi čtyři piškoty a teprve v půl čtvrté jsem byla schopná sníst aspoň suchý rohlík, aniž by se mi dělalo blbě.

A pak že se z alkoholu přibírá. Blbost. Jak by se z něj mohlo přibírat, když se napijete a pak dva dny pořádně nejíte?

Ve středu jsem šla do školy na sedm ráno a rozlučkového mejdanu ke konci semestru, který děcka ten večer dělaly, jsem se nezúčastnila.

Dneska skončil semestr a od pondělka nám začíná zkouškové, čekají mě tři hnusné zkoušky a jeden zápočet, který bude nakonec možná ještě horší než všechno to ostatní dohromady.

Pokud se mi tedy podaří opravit si ty protokoly tak, aby se profesorovi konečně líbily.

Mary