Anomálie (7/7)

14. října 2012 v 15:07 | Mary |  *FF - Anomálie


"FBI!"
Don, spolu se svými agenty a několika kluky ze zásahovky prohledává dům, ke kterému je zavedlo ani neví co, a bojí se, že možná už jde pozdě. Bojí se, že jim trvalo moc dlouho Charlieho vypátrat a že už ho možná nezachrání. Ví, že by to nepřežil.
Nedokázal by žít s vědomím, že Charlieho nezachránil. Že se o něj nedokázal postarat.
Ví, že se kolegové rozprchli po domě a hledají Charlieho a Nashe, jeho únosce, a sám zamíří do sklepa, protože, opravdu, kdyby on sám někoho unesl, kde jinde by ho držel než ve sklepě?
Pomalu otevře dveře a vejde dovnitř, ale nerozsvěcí, jen rozsvítí baterku a krok za krokem postupuje dál do sklepa, vystrašený tím, co by mohl najít, a pak zaslechne nějaký zvuk, slabounký a plný hrůzy, někde zezadu, z rohu místnosti, příliš daleko na to, aby tam dosáhlo světlo z jeho baterky. Don přestane přemýšlet, protože to jediné, co má teď na mysli je to, že to je Charlie, že Charlie je tam někde, pár metrů od něj, naživu, ale vyděšený a nejspíš i zraněný, možná krvácí a bojí se, že ten, kdo vešel do sklepa, není Don, ale někdo, kdo mu chce ublížit.
"Charlie," vydechne bezmyšlenkovitě a okamžitě vyrazí dopředu, za Charlieho hlasem, a zalapá po dechu, když bratra konečně uvidí.
Protože Charlie je naživu, je na zemi, bledý a rozcuchaný, celý se třese a choulí se v rohu místnosti, kolena pod bradou, paže obemknuté okolo nohou, tvář schovanou, skrčený, aby byl co nejmenší terč.
"Charlie," zašeptá Don o něco hlasitěji než napoprvé a zbraň mu vypadne z rukou a zarachotí o podlahu. "Bože, Charlie," zopakuje a na roztřesených nohou dojde až k němu, než klesne na kolena, přímo před svým bratrem. Chce ho obejmout, zabořit tvář do jeho vlasů a ujistit se, že je Charlie opravdu tady, ale bratr se skrčí ještě víc, a tak jen natáhne ruku a váhavě se ho dotkne.
Charlie zalapá po dechu a pokusí se před jeho rukou uhnout, ale nemá kam.
"Charlie," řekne Don potřetí a tvrdě se kousne do rtu, aby zdusil vzlyk. Prsty se mu chvějí, když jimi pročísne Charlieho vlasy, kudrnaté a nezkrotné jako vždycky. "Už jsi v bezpečí."
Charlie se zachvěje, ale nejspíše k němu konečně pronikne Donův hlas, protože pomalu zvedne hlavu a vzhlédne k němu. Oči se mu rozšíří. "Done…" dostane ze sebe chraplavě. "Přišel jsi, Done," zašeptá a rozvzlyká se, tváře mu zmáčí slzy. Obočí má roztržené a pod jedním okem má velkou modřinu, která je teď tmavorudá, ale nejpozději do dvou dnů bude intenzivně modrá. Don ví, že ta modřina není jediné Charlieho zranění, ale vypadá to, že bolest je to poslední, na co Charlie myslí, protože v jednu chvíli Charlie pláče a dívá se na něj a jen o okamžik později se Donovi vrhne okolo krku, až ho málem srazí k zemi, vzlyká a tiskne se k němu, jako by se bál, že Don zmizí, když ho pustí, prsty svírá látku jeho košile, obličej má zabořený v Donově rameni. Don cítí, jak mu rameno vlhne bratrovými slzami a tou troškou krve v jeho obočí, která ještě pořád nezaschla, a Don ho k sobě přitiskne. Drží ho u sebe a vdechuje jeho vůni, paže obemknuté pevně kolem jeho těla.
Kdesi za Donovými zády se něco ozve a Don ví, že jsou to jeho kolegové, kteří se po něm přišli podívat, a teď tam stojí a jen se zdálky dívají na Charlieho, nadšení tím, že Charlieho našli a že je naživu, zděšení tím, v jakém je stavu, a rozhodnutí, dopřát bratrům nerušené shledání. Slyší za sebou Meganin tichý, ulehčený výdech, slyší tiché zachrastění Colbyho pout a cítí Davidovu konejšivou přítomnost.
"Zatkli jsme ho, Done," ujistí ho Megan jemně, ale Don neposlouchá, protože Charlie je naživu a v bezpečí a v jeho náručí, tiskne se k němu, a Don ví, že ho už nikdy nespustí z očí.

***

Don sedí vedle Charlieho postele a drží ho za ruku, když se bratr konečně probudí.
Charlie je tak bledý, že se v bílém nemocničním povlečení téměř ztrácí. Je rozcuchaný a pod očima má tmavé kruhy, ale oči má otevřené doširoka a soustředěné, když se na Dona dívá.
"Donnie?" vydechne jemně a stiskne jeho prsty.
Don sklouzne ze židle a klesne na kolena vedle Charlieho postele. "Charlie," osloví ho a oplatí mu stisk. Druhou rukou odhrne Charliemu vlasy z čela. "Měl jsem o tebe takový strach," přizná se a prsty ho víská ve vlasech, skloněný k němu, aby mu viděl do očí. "Bolí tě něco?"
Charlie neodpoví, i když ho musí bolet celé tělo. Nash ho zbil a povedlo se mu zlomit Charliemu několik žeber, a Don ví, že Charlieho musí bolet všechno. Přesto se Charlie o bolesti nezmíní, stejně jako předtím sebou ani netrhnul, když se Donovi vrhnul kolem krku. Jako by na tu bolest nedokázal ani pomyslet, protože má na mysli něco úplně jiného, co je pro něj mnohem důležitější.
"Věděl jsem, že mě najdeš. Že pro mě přijdeš," zašeptá Charlie a měkce se pousměje.
Nikdy jsem o tobě nepochyboval, Done, čte Don v jeho očích.
"Samozřejmě, že jsem přišel," dostane ze sebe Don přes sevřené hrdlo. "Vždycky pro tebe přijdu, Charlie."
Nikdy tě neopustím.
Charliemu se v očích objeví slzy. "Miluju tě, Done."
Don polkne a sevře jeho dlaň pevněji. Křečovitě stiskne víčka. Po tváři mu sklouzne slza, horká a třpytící se a skrývající v sobě tolik bolesti, než oči znovu otevře. "Já vím," zamumlá. "Já tebe taky."

***

Don tráví s Charliem každou chvíli, kterou má, nikdy se nehne od jeho postele.
Pokouší se uvěřit tomu, že to není jeho vina, snaží se uvěřit Charliemu, když stále znovu a znovu opakuje, že tomu nemohl nijak zabránit a že nebýt jeho, už by byl po smrti. Nemůže z něj spustit pohled, protože chybělo tak málo a přišel by o něj, už nikdy by ho nemohl obejmout, nemohl by mu říct Chucku a pak se smát tomu, jak se Charlie mračí, protože tu přezdívku nikdy neměl rád.
Držel se od něj tak dlouho, sakra, odstěhoval se přece přes celé Státy, pracoval v Texasu a v Novém Mexiku a doma se ukázal jenom jednou, dvakrát do roka, aby před Charliem utekl. Aby utekl před sebou, před tím, co k Charliemu cítil snad odjakživa. Utíkal před tím celé roky. A ví, že už dál utíkat nemůže.
Ví, že už nikdy nedokáže nechat Charlieho být. Nikdy už nechce být pryč od něj. Chce být s ním, chce s ním strávit svůj život, chce Charlieho. Chce Charlieho víc, než cokoli na světě.
A tak neodchází z jeho pokoje, nepouští jeho ruku a ani na okamžik ho nenechává samotného. Je pořád s ním a pokaždé, když se na Charlieho podívá, jejich pohledy se střetnou a Charlie se na něj usměje, neodolá a úsměv mu oplatí.

***

Don se dívá, jak Charlie pobíhá tam a zpátky kolem svých tabulí a počítá, vzrušený, protože problém, který právě řeší, je zajímavý a Charlie ho zcela zřejmě vede správným směrem, alespoň pokud může Don soudit podle jeho úsměvu.
Netýká se to práce. Charlie teď právě nepočítá nic, co by mělo Donovi pomoci najít dalšího vraha nebo únosce nebo násilníka, a nedělá ani žádnou práci pro sebe. Je pátek večer, ani mají oba dva výjimečně volno a Charlie si počítá jen tak pro radost.
Don miluje sledovat ho při tom.
Trvá to několik dalších minut, než se Charlie nadšeně zasměje a dvěma rovnými tahy podtrhne výsledek, a pak se otočí na Dona.
Don nic neříká, ale Charlieho úsměv je nakažlivý, a on pomalu sklouzne ze stolu a několika kroky k němu dojde a beze slova ho obejme, protože tohle je Charlie a on Charlieho miluje. Vždycky Charlieho miloval.
Charlie ho prsty pohladí po rameni (na tričko mu přitom zanechá stopy křídy) a Don si ho přitiskne na hruď a políbí ho do vlasů.

***

Don prsty zlehka přejíždí po Charlieho kůži. Je hebká, je smetanově bílá a dokonalá, horká pod jeho rukama, a trochu vlhká potem. Vzduch v místnosti je těžký vůní Charlieho šamponu a aviváže, kterou Don používá na své povlečení, a pachem sexu.
Jsou u Dona v bytě, Charlie je v jeho posteli, je nahý a beze studu se k němu tiskne, jeho tělo hřeje a on má jednu nohu pokrčenou v koleni a přehozenou přes Donovy boky. Hlavu má položenou na Donově hrudníku, zatímco ho Don objímá. Na tvářích má už druhým nebo třetím dnem neholené vousy a pokaždé, když pohne hlavou, trochu to škrábe, ale Donovi to nevadí, protože vždycky, když se Charlie pohne, je to proto, aby mu vtiskl na kůži letmý polibek. Jeho dech je na Donově hrudi horký a jeho blízkost opojná a Don si vzpomene na tu noc, jednu dokonalou noc, kterou spolu strávili tehdy před lety, když bylo Charliemu sedmnáct.
Úžasnou noc, po které následovalo skoro patnáct let výčitek svědomí a pokusů utéct před tím co nejdál, jen aby se vrátil a po letech do toho zase spadl. Jen aby zjistil, že se mu před tím nikdy utéct nepodařilo.
Don nikdy nepřišel na to, jak to ukončit.
Povzdychne si a přitiskne k sobě Charlieho úžeji. "Tohle není normální, Charlie," zamumlá a políbí bratra na nahé rameno.
Charlie tlumeně zamručí a nakloní hlavu na stranu, aby mu nabídl víc své kůže, a Don nabídku přijme a pokračuje v lehkých polibcích směrem nahoru, prozkoumává a mapuje svými rty Charlieho krk a mírně se usměje, když se dotkne místečka přímo pod Charlieho uchem a Charlie sebou trhne a táhle zasténá.
"Done," vydechne Charlie a jeho hlas je chraplavý. Oči má přivřené, ale nespouští z něj pohled, ani když se vymaní z objetí jeho paží a vyhoupne se nad Dona, aby se mu usadil v klíně. "Mmm…" zabrouká spokojeně, skloní se k Donovi a políbí ho, a Don polibek bez uvažování opětuje, a je to intenzivní a vášnivé a nejlepší polibek, jaký kdy dostal.
Charlie polibek ukončí a narovná se, dívá se dolů na Dona a konečky prstů klouže po jeho hrudi. "V každém souboru dat se dá najít nějaká anomálie, Done," prohlásí konejšivě a pokrčí rameny.
Don povytáhne obočí, dech zrychlený, přerývavý, ruce položené na Charlieho stehnech. "Chceš říct, že podle tebe jsme anomálie?" zeptá se.
Charlie se zazubí, ale neodpoví, jen se zhoupne v jeho klíně, a pak se opět skloní, aby Dona znovu políbil.
A Dona napadne, že dokud to bude takhle, dokud bude moci být s Charliem, dokud ho bude moci objímat a líbat a ochraňovat, bude to pro něj v pořádku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Salazaret Salazaret | E-mail | Web | 8. září 2013 v 19:18 | Reagovat

Tyhle tvé příběhy jsou famozní a dokonalé! Děkuji ti za ně!!!
Sal.

2 Azrea Azrea | Web | 8. prosince 2013 v 15:45 | Reagovat

Od této chvíle ať je známo, že tento příběh zbožňuji. ^^

3 Karin Karin | 18. srpna 2017 v 21:22 | Reagovat

To byla užastna povídka. :-D

4 Mary Mary | E-mail | Web | 26. září 2017 v 22:24 | Reagovat

[3]:
Děkuju!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama