And the days feel like years... (1/4)

15. září 2013 v 1:30 | Mary |  Jednodílný slash

Don´t fear the Reaper…
Sorry, poslouchám muziku. A jsem skoro naprosto střízlivá. Skoro. Úplně ignorujte moji matku, která řekla, hned, jak jsem se vrátila domů (hele, tohle je poslední víkend, než začne škola!), že to ze mě táhne jako ze sudu. Rozhodně ne. Jsem prakticky střízlivá, poslouchám muziku, mám pro vás novou povídku a bohužel, kvůli pitomému systému, ji musím rozdělit na několik částí.
Lidi, já se tak strašně netěším na pondělí.
Tak se mějte, snad se vám ta povídka bude líbit.
Supernatural
Shrnutí: Ten první týden po tom, co se jí objevil u dveří, Dean prakticky nevyleze z pokoje.
Dean/Castiel
Upozornění: navazuje na konec 5. řady, pak AU




And the days feel like years…

Ten první týden po tom, co se jí objevil u dveří, uprostřed noci, jen s tou černou impalou, co má kufr plný zbraní, a starým batohem s oblečením, očí tmavé a prázdné a hlas zlomený, Dean prakticky nevyleze z pokoje.
Odmítá s ní mluvit a ona ho nenutí, protože nutit Deana k čemukoli nikdy nebyl dobrý nápad, skoro nespí a jen sedí u okna a dlouhé hodiny zírá ven, naprosto beze slova, jí, jen když mu Lisa něco přinese, a pije litry a litry alkoholu, celých dlouhých sedm dní.
Osmého dne ráno najde Lisa v odpadkovém koši hromadu prázdných lahví a kuchyňský dřez páchne po levné whisky, jak do něj Dean v noci vylil všechno, co ještě měl. Dean stojí u sporáku a chystá Benovi snídani a sice nemluví, alespoň ne moc, a nesměje se, oči pořád tmavé a prázdné a ramena svěšená, protože je v něm něco zlomeného, něco, co se stalo od doby, co ho viděla naposledy, ho zlomilo, a ona si není jistá, jestli se to ještě vůbec může dát do pořádku, a bojí se, že ne, protože Dean má oči člověka, který přišel o všechno, na čem mu záleželo, ale už se před nimi neschovává a neuhýbá tolik pohledem, ptá se Bena na školu, a Ben mu odpovídá, nadšený tím, že se Dean zajímá, a když Lisa vejde do místnosti, Dean se na ni pokusí usmát a uvaří ji ranní kávu.
"Děkuju," ocení to Lisa a napije se a Dean jen přikývne a popožene Bena, protože jinak přijde pozdě do školy.
Toho rána se Dean poprvé nezavře u sebe, ale zůstane dole v obývacím pokoji a asi půl hodiny přepíná programy, hlavně na zprávy, jako by něco hledal, a pokaždé, když z obrazovky zazní slova jako peklo nebo bratr nebo rodina, viditelně sebou trhne, a nakonec televizi zase vypne a dalších pár hodin se hrabe v motoru impaly, v naprostém tichu.

***

"Nejsem malý, mami," ohradí se Ben a zní skoro dotčeně a Lisa musí uznat, že je to pravda, protože Ben je na svůj věk vyspělý, a možná, jen možná, to má něco společného s tou událostí před několika lety, kdy byl on a několik dalších místních dětí unesen, a ona přemýšlí, nad tím, jestli každé dítě, které ví o tom, že existují nadpřirozené věci, co ubližují, je takhle vážné.
Mimoděk ji napadne, jestli byl Dean v Benově věku taky tak vážný, a pak si uvědomí, že Dean vedl úplně jiný život, ke kterému patřilo mnohem víc zodpovědnosti. Dean byl vyspělý, musel být, protože se musel postarat o mladšího bratra, postarat se, aby měl vždycky co jíst a co si obléknout, a zajistit mu bezpečí, protože Lisa sice neví o jejich dětství skoro nic, ale nedělá si iluze ani o jejich otci, ani o jeho způsobu výchovy.
"Vím, že nejsi malý, Bene," řekne proto jenom smířlivě a sedne si k synovi na postel. Chvíli se na něj mlčky dívá, pak si povzdychne. "Jen se ho na nic neptej, dobře? Když bude chtít mluvit o tom, co se stalo, tak ať mluví, jinak ho nech být. K některým věcem si každý člověk musí dojít svým vlastním tempem."
Ben tím proslovem není nadšený, a je to vidět, ale chápavě přikývne. "Dobře."
Lisa se usměje. "To je můj kluk," pochválí ho a Ben se přehnaně zašklebí, a tak Lisa sklouzne z postele a přikryje ho. "Dobrou noc."

***

Dean neodchází. A upřímně, to bylo to, čeho se Lisa bála nejvíc, od chvíle, kdy zazvonil u dveří, že se rozhodne, že nemá smysl utíkat a schovávat se a pokoušet se začít žít nový život, a odejde, že zmizí uprostřed noci, s věcmi a autem a bez rozloučení, na nějakou sebevražednou akci, protože přesně tak vypadal tu první noc, s těma prázdnýma očima a dutým chraplavým hlasem, jako by měl jen dvě možnosti a jednou z nich bylo přijet sem, za Lisou, a pokusit se žít, a tou druhou namířit si to s autem přímo z útesu.
Ale Dean zůstává a sice není nijak veselý společník, nejspíš ani nemůže být, a možná už ani nikdy nebude, ale je tam a pomalu si zvyká a začíná trochu víc mluvit a míň času trávit o samotě, dokonce si najde práci a pomáhá jednomu sousedovi v autodílně, a když se ho někdo ptá, co dělal předtím, tvrdí, že byl mechanik a hodně cestoval.

***

Jednou se Dean cestou z práce zastaví s kolegy na pivo a domů se vrátí úplně opilý a v depresi, a když se pokusí chytit Bena za rameno a něco mu říct, Benovi se oči rozšíří strachy a on mu uhne a uteče před ním po schodech do svého pokoje.
Lisa mlčí a Dean se za Benem dívá, nejdřív trochu zmateně, ale potom zavrávorá a podívá se na sebe a cosi znechuceně zamumlá - slova moc tichá a zastřená alkoholem na to, aby mu Lisa rozuměla - a pak se pomalu vyškrábe do schodů a jde si lehnout.
Ráno se Benovi omluví a slíbí mu, že se to už nebude opakovat, a to je naposledy, co ho Lisa vidí opilého.

***

"Deane?"
Dean zvedne hlavu od její šperkovnice, kterou se snaží spravit, protože jí špatně dovírá pant, a podívá se na ni.
Lisa se znepokojeně zamračí, protože Dean vypadá unaveně, oči má pořád tak úžasně zelené jako dřív - tehdy byly ty zelené oči to první, co ji na něm zaujalo - ale jaksi matné a trochu nepřítomné.
"Hmm?" zabrblá Dean a pár vteřin se na ni dívá, než sklopí pohled zpátky ke šperkovnici.
"Deane, když…" Lisa na okamžik zaváhá a narovná se v ramenou, nejistá. "Když jsi tady byl před pár měsíci, říkal jsi, že se budou dít hrozné věci, že… ale že se o to postaráš. Je to v pořádku? Postarali jste se o to?"
Dean se na ni nepodívá, šperkovnice se mu chvěje v rukách. Chvíli mlčí a jen zhluboka dýchá, a ona se chce omluvit, že se ptala, když Dean konečně vzhlédne. Oči se mu lesknou.
"Je to v pořádku, Sam se o to postaral," řekne jí tiše, podivně chraplavým hlasem. "Sam zachránil svět."
Lisa pomalu přikývne, protože ví, že Sam zachránil svět ve skutečnosti znamená Sam zachránil svět a teď je mrtvý a já už ho nikdy neuvidím.

***

Když Lisa o pár dní později telefonuje se svojí sestrou, která zřejmě pocítila náhlou potřebu postěžovat si jí, že její manžel tráví doma hrozně málo času, protože už zase dostal v práci přesčasy, a že malá Sofie celé noci pláče a není k utišení, protože jí začaly růst zoubky, přikyvuje a snaží se sestru uklidnit, protože Sofie se za pár dní uklidní a Mike taky nemůže mít přesčasy věčně, zlato, a přitom se snaží představit si, jak by se cítila, kdyby o sestru přišla.
Byla by zničená, to ví dobře, protože Liz je její sestra a nejlepší kamarádka, a člověk nemůže někoho takového ztratit a nebýt přitom zničený, ale nakonec by se z toho dostala, protože má ještě matku a pár vzdálenějších příbuzných a přátele a taky Bena.
Neumí si ani představit, o kolik těžší musí být taková ztráta pro Deana, který nikdy neměl nikoho jiného než svého bratra.

***

Lisa se zmateně zarazí na místě, hned nahoře nad schody, když něco zaslechne.
Původně šla Deanovi říct, že už je připravená večeře, ale teď zapomene na jídlo, protože Dean je ve svém pokoji, dveře má pootevřené a s někým mluví, a Lisa si je na okamžik jistá, že telefonuje, a chce odejít, protože nechce poslouchat, opravdu nechce, ale když projde kolem jeho dveří, zamračí se.
Dean totiž netelefonuje. Stojí uprostřed pokoje, paže spuštěné podél těla, hlavu zakloněnou. Zírá na strop.
"Casi, prosím," řekne tiše a polkne, hlas má slabý a unavený a zlomený.
Lisa zůstane stát přimrazená na místě.
"Notak, Casi. Modlím se, jasný? Modlím se. Vím, že máš dost svojí práce, ale ukaž se. Jen… Jen se ukaž. Přišel jsem o Sama, Casi, nemůžu přijít i o tebe, tak mávni tím svým opeřeným zadkem na chvíli sem dolů. Vrať se sem. Prosím, Casi."
Odmlčí se a prsty si pročísne vlasy a Lisa ví, že tají dech, a pak mu klesnou ramena, on bezradně potřese hlavou a zhroutí se na postel, s tváří v polštáři.
Lisa se zhluboka nadechne a vrátí se dolů.

***

"Jak to šlo?"
Lisa se pobaveně zasměje, když Dean v odpověď na její otázku jen protočí oči a sedne si na pohovku. "Kde je Ben?" zeptá se.
"U sousedů, chtěli si s Timem zahrát videohry." Lisa si sedne naproti němu a sleduje ho, s hlavou zvědavě nakloněnou na stranu. "Tak jak to šlo? Vím, že jsem měla jít já, promiň, že -"
Dean trhne rameny, jako že na tom nezáleží. "Myslím, že Benova učitelka mě nemá ráda," prohodí a zatváří se kysele, ale ani tohle, ani následný úsměv, se mu nedostane až k očím, a Lisa to ani nečeká. "Pořád mi opakovala, že musíme víc dbát na to, aby Ben chodil do školy včas. Dívala se na mě, jako by to, že kluk zaspává, byla moje vina."
Lisa se rozesměje, i když ví, že jí Dean neříká všechno. Něco vynechává, vidí mu to ve tváři, a ví, že paní Watersová, Benova učitelka mu naznačila, že si myslí, že Lisa a Dean spolu žijí.
Ale Dean se o tom nezmíní, ani slovem, a Lisa se nezeptá.

***

"Měla to být apokalypsa," prohlásí Dean z ničeho nic jednoho večera, zatímco se dívají na zprávy.
Lisa prudce, překvapeně zamrká, a jen těžko se jí podaří nezatvářit se šokovaně a nepoprskat se čajem, protože apokalypsa? Tohle se normálním lidem neděje, nikomu se to neděje, a je to extrémní i pro Deana, ale nějakým způsobem se to možná právě proto dokonale hodí do jeho života.
"Apokalypsa?" zeptá se proto jen tiše a opatrně odloží hrnek na konferenční stolek. Obrátí se na pohovce tak, aby na Deana viděla, nohy skrčí pod sebou.
Z nějakého důvodu má nutkání přehodit si přes sebe deku, jako by se v místnosti najednou ochladilo.
Dean přikývne, ramena nahrbená mírně dopředu. "To, co se dělo. Byla to apokalypsa. Myslím biblická apokalypsa, Lucifer a Michael, andělé" - Lisa si všimne, jak nad tím slovem zaváhá - "a démoni, celý tenhle bordel. Chtěli zničit celou planetu, ukončit to." Dean se odmlčí a uhne pohledem. Bezděky proplete prsty. "Sam…" zamumlá a křivě se usměje, smutný a osamělý a hrdý. "Sam jim v tom zabránil. Všem těm parchantům překazil plány."
Lisa polkne a snaží se to celé vstřebat, celou tu historku o Luciferovi a apokalypse, a když nad tím přemýšlí, opravdu to není tak dávno, co se děly všechny ty hrozné věci, všechna ta zemětřesení a tsunami a hurikány, a potom to najednou všechno přestalo a Dean se jí objevil na prahu, zničený.
"Vážně existují andělé?" zeptá se slabě a zírá na něj, oči rozevřené doširoka.
Dean obrátí hlavu zpátky ke zprávám a pokrčí rameny. "Většina z nich jsou kreténi."

***

Lisa si posune koš na prádlo v náruči a opře si ho o bok, aby mohla zaklepat na dveře pokoje pro hosty.
"Deane?" zavolá dost hlasitě na to, aby ji slyšel, ale ne tak nahlas, aby ho vzbudila, pokud si náhodou přispal.
"Pojď dál," ozve se ale z pokoje, a tak Lisa otevře dveře a vejde dovnitř.
Postel už je ustlaná a Dean se zřejmě právě obléká, jen v džínách, od pasu nahoru nahý. Je k ní otočený zády a ona si všimne, že ta malá jizva, co kdysi míval pod levou lopatkou, alespoň pokud si pamatovala z toho jejich jediného víkendu kdysi před lety (a ona si pamatovala docela dobře, protože jizvy jí vždycky připadaly sexy), je pryč, jako by tam nikdy ani nebyla.
Lisa se zamračí. "Přišla jsem se jenom zeptat, jestli něco nepotřebuješ," oznámí.
"Ne, díky," odmítne Dean její nabídku a ona přikývne, pohled pořád upřený na jeho záda, na místo, kde by měl mít jizvu, ale nemá.
"Deane, jak je možné -" chce se ho zeptat, ale on se otočí a ona úplně zapomene, na co myslela, protože - "Sakra, jak se ti tohle stalo?"
Dean se na ni zmateně podívá, ale ona zírá na jeho rameno, kde je na hebké kůži jizva, dokonale zhojená a jen jemně růžová, ve tvaru lidské dlaně. Automaticky natáhne ruku, aby se té jizvy dotkla, ale Dean uhne, oči rozšířené.
Lisa zamrká a Dean se opět odvrátí, prsty přitom mimoděk přejede po podivné jizvě, a neřekne jí ani slovo, a mlčí tak dlouho, že Lisa nakonec sklopí oči a odejde z pokoje.

***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama