And the days feel like years... (2/4)

15. září 2013 v 1:29 | Mary |  Jednodílný slash

část 2.





Lisa se posadí v posteli a zmateně se rozhlédne okolo sebe. V pokoji je tma a klid, zvenčí není slyšet nic, jen občas kolem domu projede auto, a ona na okamžik přemýšlí, co ji vlastně vzbudilo, když to zaslechne znovu.
Tlumený výkřik.
Pomalu vstane a zamíří za zvukem a i uprostřed noci a v polospánku si je jistá, že to není Ben, protože je jeho matka, vstávala k němu každou noc, když byl malý, stokrát ho slyšela křičet ze spaní, když ho trápily noční můry, a dobře ví, jak zní jeho hlas, když má strach, a tohle není Ben.
Je to Dean, a pokud někdo na celém světě má nárok mít špatné sny, pak je to Dean, po všem, co zažil, protože si je jistá, že si prošel mnohem víc hroznými zážitky, než co byl ochotný jí svěřit, a tak dojde k jeho pokoji a tiše otevře dveře.
Dean leží v posteli, přikrývku shrnutou do pasu, a neklidně se vrtí. Oblečení má poskládané na židli vedle postele, kdyby se potřeboval rychle obléct, protože staré zvyky umírají těžko, a pod stolem má ten svůj starý batoh, ještě pořád ne úplně prázdný, ale Lisa si toho nevšímá, protože Dean má obličej zkřivený starostmi a ještě čímsi, co se Lisa ani nepokouší pojmenovat, a ona se rychle pohne k posteli, aby ho probudila, aby ho dostala z jakékoli noční můry, ve které byl právě uvězněný, a umožnila mu utéct do bezpečí, ať už byl donucený sledovat cokoli, ale už to nestihne. Pokojem se rozlehne zvláštní zvuk, něco jako zašustění křídel, a vedle Deanovy postele najednou stojí muž.
Lisa se prudce nadechne a šokovaně hledí na muže, i když ve tmě rozezná jen dlouhý světlý trenčkot a tmavé vlasy, její oči si jen pomalu zvykají na tmu, a ona chce vykřiknout a vzbudit Deana, protože má v domě dítě, a tenhle tmavovlasý chlápek není člověk, protože lidé se takhle neobjevují, chce vykřiknout, ale nemůže, protože má sevřené hrdlo.
Muž si jí nevšímá, pohled obrácený k pořád ještě spícímu Deanovi. "Oh, Deane," vydechne, hlas překvapivě hluboký a laskavý. Zní smutně a skoro omluvně, a pak se skloní nad Deanem a prsty se dotkne jeho čela.
Dean se okamžitě uklidní, jeho svaly se uvolní a obličej ztratí ten zamračený výraz. Něco tlumeně zamumlá a otočí se na bok, klidně oddychuje.
Muž se narovná a otočí se na Lisu. "Teď už bude spát klidně," slíbí jí, kývne na ni a zase zmizí, s tímtéž podivným zvukem křídel jako předtím.
Lisa pár minut zůstane stát na místě, než si znovu odejde lehnout, a když se dalšího rána vzbudí, je napůl přesvědčená, že se jí to jenom zdálo.

***

"Omlouvám se," řekne Dean tiše a odtrhne pohled od okna, aby se jí podíval do tváře. V obličeji je trochu bledý a má kruhy pod očima, jako by už nějakou dobu pořádně nespal, ale jeho pohled je pozorný a všímavý a omluvný.
Ben právě odešel do školy, takže jsou sami doma, dokonce mají ještě nějakou dobu čas, protože Dean má dneska odpolední a ona půjde do práce až za hodinu, a Lisa překvapeně zvedne hlavu od talířů, které zrovna skládá do myčky, protože ji ani ve snu nenapadlo, že by chtěl Dean mluvit zrovna teď.
Ale pokud Dean chce mluvit, nebo má potřebu něco jí říct… Lisa mu v tom v žádném případě bránit nebude.
"Omluvám se, jak jsem se choval, když ses mě včera zeptala, kde jsem přišel k té jizvě," řekne jí a vypadá upřímně.
Lisa pomalu přikývne. "To nic."
"Není to něco, na co bych rád vzpomínal, ale…" Dean pokrčí rameny a prsty si po jizvě - teď skryté pod vrstvami oblečení, protože Dean se pořád obléká jako lovec - bezmyšlenkovitě přejede, jen lehký dotek bříšky prstů, jako by ho ten pohyb uklidňoval, stejné gesto jako včera, a Lise se rozšíří oči.
"Ne, Deane," řekne rychle. "Nemusíš mi to říkat, pokud nechceš," oznámí mu vážně a na chvíli si přeje, aby přikývl a řekl, že si to tedy nechá pro sebe, protože neví, jestli chce opravdu slyšet, jak k něčemu takovému přišel. "Respektuju, že jsou věci, o kterých nechceš mluvit, a nikdy bych tě nenutila -"
Dean potřese hlavou. "Byl jsem v pekle."
Lisa se zarazí a polkne. Má pocit, že se přeslechla, doufá, že se přeslechla. Talíř, co zrovna drží, položí zpátky na linku. "Co?"
Dean zhluboka vydechne a pevně sevře víčka, na pár dlouhých vteřin, a když znovu otevře oči, zadívá se zase ven z okna.
"Před pár lety, Sam…" Přivře oči nad vlastními slovy, jako by ho tohle téma pořád ještě bolelo.
A nejspíš ano, protože ona sice Sama potkala jen jednou, už před nějakou dobou, ale i tak si ho stihla oblíbit a hlavně zjistit, že mezi ním a Deanem je opravdu silné pouto.
"Zabili ho." Dořekne Dean a olízne si rty. "Tak jsem našel démona a uzavřel s ním dohodu. Sam se vrátí a já…"
Lisa se zamračí. "A ty?" pobídne ho.
Dean pokrčí rameny. "Duše za duši," řekne a hořce se pousměje. "S démony je to vždycky duše za duši."
"Prodal jsi svoji duši?"
"Sam byl to jediné, co jsem měl," prohlásí Dean pevně a ona ví, že ani teď, po letech, toho rozhodnutí nelituje. "Dostal jsem rok. Sam byl zpátky, živý a zdravý. Rok na to jsem byl v pekle. Dostal jsem se ven, nakonec." Pokrčí rameny.
Lisa na něj zírá a neví, co říct, na co se zeptat. Jak bylo v pekle? Bylo to přece peklo. Proč přesně to udělal, jak mohl uzavřít takovou dohodu? Viděla ty dva pohromadě. Měli tak nezdravý vztah, byli jeden na druhém naprosto závislí a spolu s Deanovým pocitem zodpovědnosti? S tím, jak se cítil provinile, když měl pocit, že někoho zklamal? Na nic z toho se nemusí ptát.
Roztřeseně vydechne. "Ta jizva?"
Dean přikývne a sklopí oči, jako by se na ni nemohl dívat, ne právě teď. "Cas," prohlásí a pořád se na ni nedívá, ruce položené na stehnech, nehty přejíždí po hrubé látce džínů, a ona se nechápavě zamračí.
Cas, to je to jméno, které ho kdysi slyšela volat, ne? Dean to jméno opakoval, pořád dokola, a říkal nemůžu ztratit i tebe, a ať už byl Cas kdokoli, byl pro něj důležitý.
"Kdo je Cas?" zeptá se tiše a Dean dlouze vydechne a podívá se na ni, unavený.
"Někdo, koho jsem kdysi znával," zamumlá a obrátí se k ní zády, pohled znovu upřený ven z okna, hlavu v mírném záklonu, jako by se díval nahoru, do nebe. Jeho hlas zeslábne a teď už nemluví k ní, ale sám pro sebe. "Někdo, kdo už je dávno pryč."

***

Dean čeká.
Lisa si tím je jistá, i když neví proč, protože Dean tak strašně málo mluví (a ona si nemůže vzpomenout, jestli kdysi před lety mluvil víc, protože se tehdy soustředila na jiné věci), a když už něco řekne, není to nikdy nic o tom, co se stalo a čím si prošel.
Snaží se. Lisa se nemůže zbavit pocitu, že se Dean opravdu snaží zapojit se do normálního života, zvyknout si, jak to funguje v běžném světě, do kterého nikdy neměl možnost patřit, mezi lidmi, kteří nevědí nic o tom, co všechno se skrývá venku ve tmě, pomáhá jí v domě a tráví čas s Benem, který ho zbožňuje, ale něco v tom, jak se dívá… Vypadá jako muž, který ztratil všechno, co měl, a teď si se sebou neví rady. Žije víc vedle ní než s ní (když ho Lisa jednou zkusí políbit, protože chce vědět, jestli může, a protože je to Dean, Dean neuhne ani ji neodstrčí, ale taky se do polibku nijak nezapojí, a ona už to víckrát neudělá), spí v pokoji pro hosty a učí Bena vyznat se v motorech, ale staré historky si pečlivě nechává pro sebe, a když už před nimi mluví o nějaké události tehdy, když jsem byl ještě lovec, nikdy přitom nezmiňuje svého bratra. Dean se odmítá otevřít, nechce mluvit o tom, co se stalo, a to, jak se někdy na dlouhé minuty zadívá z okna, ano, Dean je rozhodně muž, který čeká.
Muž, kterého nikdy nepotkalo nic dobrého, a kterému život sebral všechno, co měl, a on se přesto nějakým malým kouskem své osobnosti nevzdává naděje, že se jednou dočká.
Lisa doufá, že se Dean neplete, i když neví, co to bude znamenat pro ni a Bena.

***

Dvakrát nebo třikrát se Dean večer zvedne a beze slova vysvětlení někam odjede. Pokaždé se pak vrátí až ráno, už střízlivý, ale páchne pivem a whisky a neřekne jí, kde celou noc byl, ale vždycky má zarudlé oči a trochu chraptí, jako by celou noc na někoho křičel.

***

"Deane, telefon!"
Dean vytáhne z myčky poslední talíř, podívá se na Bena a natáhne ruku, aby si od něj vzal svůj mobil.
Ben mu ho podá. "Kdo je Bobby?" zeptá se zvědavě.
Dean na okamžik zatne zuby a podívá se na displej mobilu, aby si sám přečetl jméno volajícího. "Jeden starý přítel," prohodí neurčitě a přijme hovor. "Ahoj, Bobby," ohlásí se do telefonu a jednou dlaní se zapře o desku kuchyňské linky. Chvíli mlčí a tváří se podivně, a i když Lisa z druhé strany linky neslyší ani slovo, má dojem, že ten muž, Bobby, ať už je to kdokoli, se Deanovi omlouvá, že vůbec volá.
Dean protočí oči. "To je v pohodě, Bobby, co by to mělo být?" Pomalu přikývne. "Tady, jo? Ne, zvládnu to sám." Zavěsí a položí mobil na linku. Otočí se k Lise. "Promiň, ale Bobby říkal, že ve městě pobíhá ghúl."
Lisa se zamračí - ghúl?! - a on se zatváří omluvně a úplně přitom ignoruje Benův výraz nadšení, protože je to jednodušší, než kdyby mu pak musel zakazovat jít s ním. "Vůbec by mi nevolal, ale je na vozíku a poblíž není žádný lovec, který by se o to mohl postarat, a -"
"To nic, Deane," Lisa se na něj povzbudivě usměje, i když by mu to nejraději zakázala, aby se mu nemohlo nic stát, jenomže Dean je lovec, je to jeho život, a vždycky byl a to je něco, před čím se nedá utéct. "Jestli je to potřeba, tak běž."
"Nešel bych, ale je přímo tady ve městě -"
Lisa se na něj široce usměje, tentokrát mnohem upřímněji. "Běž, Deane," přikáže mu jemně. "Jen buď opatrný."

***

Dean se vrátí domů uprostřed noci, bledý, ale zřejmě spokojený s výsledkem svého lovu, i když má celou jednu stranu té staré flanelové košile roztrhanou na cáry a špinavou od krve.
Lisa se prudce nadechne, když ho vidí, ale neřekne ani slovo, protože Dean se nenechal zabít a vrátil se. Pomůže mu ošetřit rány a rozhodne se nijak nekomentovat, že vypadají jako od velkých, ostrých drápů.

***

"Bene, myslím to vážně," prohlásí Dean pevným hlasem, nečekaně plným autority. "Na takovéhle pitomosti okamžitě zapomeň."
Lisa si povzdychne, protože celý tenhle rozhovor začal Dean, který Benovu čtyřku z matiky ohodnotil slovy pokud to s tebou takhle půjde dál, nezbyde ti nakonec nic jiného, než začít lovit. A Lisa ví, že to byl jen bezděčný vtip, ale Ben se toho nápadu chytil a Dean se naštval, ve tváři bledý a s očima rozšířenýma.
"Nechápu, proč bych nemohl!" vzteká se Ben a Lisa zaskřípá zuby, a i když byla vždycky tolerantní matka, a je na to hrdá, najednou ho chce okřiknout, protože právě v tuhle chvíli Ben neví, kdy přestat, a zasahuje do něčeho, do čeho by neměl. "Ty jsi přece taky lovec!"
"A to je právě důvod, proč vím, že to není práce, jakou bys chtěl!" odpoví mu Dean hlasitě a bez přemýšlení. "Jsem lovec, protože mi zabili matku. A protože jsem lovec, zabili mi otce, bratr skočil do díry od pekla, aby zachránil svět, a ztratil jsem -" Zarazí se uprostřed věty a ramena mu klesnou. Dlouze vydechne a na pár vteřin zavře oči, a když je znovu otevře, není v jeho výraze po vzteku ani stopy. Je jen unavený. "Nechceš být lovec, Bene, to mi věř. Lovci nakonec všechny ztratí."
Bez dalšího slova odejde z místnosti.
Lisa za ním mlčky zírá, a i Ben je ohromený, a ona přemýšlí, co chtěl Dean říct, než se tak zarazil. Koho dalšího ještě ztratil?

***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 22. srpna 2017 v 13:01 | Reagovat

Máš krásné povídky jsem moc ráda že jsem na tenhle blog narazila. :-)  :-D

2 Mary Mary | E-mail | Web | 26. září 2017 v 21:53 | Reagovat

[1]:
Ty jsi ráda? Já jsem ráda :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama