And the days feel like years... (3/4)

15. září 2013 v 1:28 | Mary |  Jednodílný slash
část 3.






Lisa sedí na pohovce a víceméně bez zájmu se dívá na nějaký film, co dávají v televizi. Ben je na noc u kamaráda a Dean je v kuchyni a pokouší se dát zase do pořádku odtok od dřezu.
Film přeruší reklama a ona se otráveně zamračí a natáhne se pro ovladač, aby zkusila jiný program, ale už to neudělá, protože se pokojem ozve zvláštní tichý zvuk a přímo před ní se objeví muž. Lisa vyskočí na nohy, hrdlo sevřené, a na okamžik se nemůže nadechnout, protože ho zná. Pamatuje si ty tmavé vlasy a béžový trenčkot, a je si jistá, že to je ten samý muž, kterého tehdy v noci viděla u Deana v pokoji, a pořád si je jistá, že není člověk, a kruci, nikdy nebyla tak ráda, jako právě teď, že je Ben pryč. Tentokrát je ale v místnosti světlo a ona se na něj může pořádně podívat, a Lisa prudce zalapá po dechu, protože je ve tváři úplně bílý, s pár zakrvácenými ranami, z nichž jednu má na spánku, a zářivě modré oči má rozevřené doširoka a Lisa si je docela jistá, že většina krve, co má na sobě, není jeho, ale část zřejmě ano, protože na místě, kde má ten trenčkot roztržený - čistý, podlouhlý otvor s rovnými okraji, něco, co získáte při řezné nebo sečné ráně - si pevně tiskne dlaň k boku a mezi prsty mu protéká krev, rudá a děsivá. Ve druhé ruce svírá zvláštní, stříbrnou čepel.
"Deane!" vykřikne Lisa, ochromená strachem, a nemůže z muže spustit pohled, ani když mu ruka se zbraní klesne podél těla a on se zapotácí.
Dean je v místnosti během dvou vteřin a Lisa čeká, že ji bude chránit, protože ten muž, který před ní stojí, není člověk, a Dean přece vždycky bojoval s tvory, co nebyli člověk, ale Dean nic takového neudělá, místo toho se ohromeně zarazí na místě.
"Casi? Co jsi sakra -" dostane ze sebe šokovaně a nevěřícně a Lisa se k němu otočí, protože tohle je Cas?
"Deane," vydechne muž úlevně, pořád ten samý hluboký hlas, tentokrát ale zní jaksi vlhce, a vzápětí mu mezi rty zabublá krev. Zbraň zazvoní o podlahu, hlasitý kovový zvuk, a Lisa sebou trhne, a pak se muži podlomí nohy.
Dean k němu okamžitě přiskočí a chytí ho dřív, než se svalí na podlahu. Pevně ho sevře kolem pasu a opře ho o sebe, takže ho drží aspoň zčásti vzpřímeně, nese na sobě většinu mužovy váhy a oblečení mu začíná nasákat krví, ale zřejmě je mu to jedno. Jednu dlaň položí na tu Casovu, a přidá tak tlak na zranění, ať už je jakékoli, a muž ze sebe dostane jakýsi slabounký zvuk nesouhlasu.
"Co jsi to vyváděl, ty opeřený blázne?" zeptá se ho Dean ostře, ale není v něm opravdový vztek, a pomalu ho napůl táhne a napůl nese k pohovce.
Lisa mu uhne z cesty, pořád ještě příliš v šoku na to, aby se zmohla na slovo.
Muži bezvládně klesne hlava na stranu, na Deanovo rameno. "Raphael," zamumlá tak slabě, že ho Lisa sotva slyší. "Potřeboval - bezpečí -"
Hlava se mu překulí dozadu, jak upadne do bezvědomí, rty pootevřené.
Dean zakleje a naprosto neobřadně ho složí na pohovku, opatrně, aby mu ještě víc neublížil, ale ne s přehnanou péčí, a pak se nad ním skloní, ruku jen milimetry od jeho tváře, aby zjistil, jestli dýchá. O něco klidněji si oddychne, rychle dojde ke zbrani, kterou muž předtím upustil na zem, a než ji položí na stůl na dosah od pohovky, rozřízne si ostrou čepelí dlaň, zcela úmyslně a bez známek zaváhání.
"Co to děláš?" Lisa konečně najde ztracenou řeč a těká pohledem mezi Deanem a bezvědomým a zakrváceným mužem na pohovce a nechápe -
Dean vyrazí k nejbližšímu oknu a systematicky začne svojí krví kreslit na sklo nějaký zvláštní symbol.
"Co je to?"
"Ochranný symbol," oznámí Dean úsečně, aniž by přestal kreslit. Ani se neohlédne. "Ti, co mu tohle udělali, se sem přes něj nedostanou."
Lisa nechápe, jak může Dean vědět, kdo toho muže zranil, a jak mu nějaký symbol na okně zabrání dokončit práci, ale nehádá se.
Dean konečně přestane malovat a vrátí se k ní, z kapsy džínů přitom vytáhne čistý kapesník a otočí si ho kolem pořezané ruky. Klekne si vedle pohovky a beze slova muži rozevře trenčkot a vytáhne košili z kalhot, aby se podíval, jak vážně je zraněný. "Sakra," zavrčí a zaskřípe zuby, bledý, když se dostane ke zdroji krvácení na mužově boku.
Lisa se zajíkne, protože ona přece není žádná zdravotní sestra, natož snad lékař, nikdy neměla ráda pohled na krev, a tady je krve spousta, protože na mužově boku je velká a hluboká, ošklivě rozšklebená rána a Lisa nemůže pochopit, jak se vůbec předtím tak dlouho udržel na nohou.
"Zavolám záchranku," dostane ze sebe bez dechu a chce odejít, najít telefon, ale Dean ji chytí za paži.
"Ne," odmítne nesmlouvavě a sevře jí paži silněji. "Nepomohli by mu, nebudou vědět, co s ním," jeho hlas je intenzivní a důrazný a Lisa si uvědomí, že má Dean strach.
Strach o toho muže, co tady před nimi leží v bezvědomí a zraněný, protože pro něj to není jen nějaký cizinec, je to Cas, Cas zraněný a v bezvědomí.
"Dobře," zamumlá Lisa a Dean ji pustí. Na rukávu trička jí nechá krvavé otisky prstů.
"Už jsem ho jednou takhle viděl," oznámí Dean a přitom muži vyhrnuje košili výš, aby se podíval po dalších zraněních. "Dokud nevidíš světlo, tak se z toho dostane. Jen si potřebuje odpočinout, ale bude v pořádku. Není to tak zlé, jak to vypadá. Nikde nevidím světlo," opakuje, pro ni naprosto nesouvisle, a pak polkne a několikrát se zhluboka nadechne. Konečně se na ni podívá, teď trochu klidnější. "Musíš mi s ním pomoct," přikáže jí.
Lisa přikývne, hrdlo sevřené, a když Dean zvedne muže do sedu, stáhne mu z ramen ten zničený trenčkot a potom sako, přes hlavu mu přetáhne stále ještě zapnutou košili a zkontroluje záda - jen pár škrábanců, nic vážného - a pak ho Dean znovu položí.
Společně mu ošetří ránu na boku, narychlo, jen zranění vydezinfikují a obvážou, protože Dean tvrdí, že to stačí, a ona se mu to snaží věřit.

***

Dean se od muže celou noc ani nehne. Nechá ho spát (Spát? Být v bezvědomí? V komatu? Napůl mrtvý?) na pohovce a sám zůstane sedět v křesle hned vedle něj. Když se ho Lisa ptá, jestli si nechce jít lehnout, zavrtí hlavou, pohled přitom nespustí z Case, a řekne jí, že bude střežit jeho spánek.
Bůhví, proč se přitom tváří, jako by na tom prohlášení bylo něco vtipného.

***

Když se Lisa dalšího rána vzbudí, muž je pryč a Dean sedí u stolu v kuchyni a zírá z okna, pohled nepřítomný, když ale Lisa vejde do místnosti, otočí se k ní.
"Cas už musel jít, ale mám ti poděkovat, že jsi dovolila, aby tady zůstal," oznámí jí, hlas podivně zastřený.
Lisa přikývne a na okamžik neví, co má říct. Ten muž, který se tady objevil (skutečně objevil, nebyl tam, a pak ano, jako by se zhmotnil přímo ze vzduchu) včera večer, zkrvavený a neschopný udržet se na nohou, který vypadal na pokraji smrti, byl Cas? Deanův Cas, ten, který Deanovi udělal tu zvláštní jizvu na rameni? Stejný Cas, kterého Dean před všemi těmi týdny volal, zoufalý?
Když Dean Benovi říkal, že lovec přijde o všechny, napadlo ji najednou, zahrnovalo to i jeho?
A jak tomu muži po tom, jak vypadal včera večer, mohlo dneska být dost dobře na to, aby mohl odejít?
"Už jsem ho jednou viděla," řekne Lisa tiše.
Dean sebou překvapeně trhne. "Cože?" ptá se nechápavě a Lisa má pocit, že si připadá zrazený tím, že mu to neřekla. "Kde jsi ho - proč -"
Lisa si odhrne vlasy z tváře a sedne si naproti němu. "Byl jsi tady teprve pár týdnů," přizná. "Probudila jsem se uprostřed noci, křičel jsi ze spaní. Šla jsem tě vzbudit, ale on se objevil vedle tvojí postele a - já nevím - něco udělal, dotkl se tě, a ty ses okamžitě uklidnil. Neřekla jsem ti to, myslela jsem, že se mi to jenom zdálo."
Dean na ni otřeseně zírá, pusu pootevřenou, jak chce něco říct a neví co, dýchá zrychleně. Oči má rozšířené. "Nevěděl jsem -" Zamrká a polkne, na chvíli je zticha, než to zkusí znovu, pohled upřený do prázdna. "Myslel jsem, že odešel, že se nevrátí." Dlaní si přejede po čele a prsty si promne právě to místo, kterého se tehdy dotkl Cas, jako by to předtím udělal už stokrát. "Nevěděl jsem, že na mě pořád dává pozor. Neměl jsem tušení…"
Lisa neví, co říct, ale na tom nezáleží, protože Dean vypadá, že na ni úplně zapomněl.
"Nemusel odcházet tak brzy," řekne Lisa jemně a nalije si kávu, pak nabídne i Deanovi, ale ten jen zavrtí hlavou. "Mohl tady chvíli zůstat. Je to tvůj přítel, znáš ho, nevadilo by mi, kdyby tady zůstal, než se mu udělá líp."
"Cas má hodně práce." Dean trhne hlavou a Lisa vidí, jak strašně moc se snaží tvářit, jako by o nic nešlo, ale jde, a Lisa si není jistá, jestli chce vůbec vědět, o kolik doopravdy jde. "Musí udělat pořádek, když Sam zničil plány na apokalypsu."
Lisa přikývne. "A je v pořádku?"
Deanovi zacuká koutek, ale jeho oči zůstanou vážné. "Cas je docela odolný, víc, než bys řekla," prohodí. "Dokud nevidíš světlo, tak se z toho dostane," řekne stejnou větu jako včera večer a Lisa se zamračí. "Není lehké ho zabít. Jen potřeboval nějaké bezpečné místo, než se do dohromady."
V hlase mu zní naštěstí.
Lisa se na pár minut odmlčí a přemýšlí a váhá, jestli se má zeptat nebo to nechat být. "Myslela jsem, že Cas znamená Cassie," řekne vyrovnaně, hlas konejšivý. Cassie nebo Cassidy nebo něco podobného.
Dean pokrčí rameny. "Jmenuje se Castiel," vysvětlí tiše a zatváří se skoro omluvně a Lisa nechápe proč.
"Castiel," zopakuje po něm a zkouší, jak jí to jméno připadá na jazyku. Je zvláštní, to rozhodně. Není to jméno, které by člověk běžně slýchal.
"Anděl čtvrtků," zamumlá Dean a prchavě se usměje.
"Je lovec?"
Dean se zašklebí, ale vypadá skoro pobaveně. "Tak bych to zrovna neřekl," prohodí. "Není lovec, ale je na naší straně."
Lisa pomalu přikývne, protože Dean si je podle všeho docela jistý tím, co říká. "To, jak se včera objevil… Není člověk, že?"
Dean se na ni pár vteřin dívá, jako by se pokoušel odhadnout její reakci. "Ne, není," potvrdí její domněnky.
"Ale věříš mu."
"Cas mě nikdy neopustil," prohlásí Dean pevně a s jistotou. "Vzbouřil se a opustil svoji rodinu, aby mohl mě a Samovi pomoct, ale nikdy mě neopustil."
Lisa chápavě přikývne, protože ta důvěra najednou začíná dávat smysl.
Když se Dean nakonec rozmyslí a natáhne se pro kávu, všimne si Lisa, že jeho dlaň, ta, kterou si včera večer rozřízl, je naprosto nezraněná.

***

Trvá dýl než půl hodiny, než se Deanovi povede vydrhnout ten podivný krvavý znak z okna tak, aby na skle nezůstala ani stopa po krvi, a Dean přitom neřekne ani slovo, i když Lisa neopustí místnost.

***

"Před pár dny jsem potkala Deana," oznámí Lise sousedka, když se náhodou potkají v ulici.
"Vážně?" zeptá se Lisa, i když jí o tom Dean říkal hned, jak se vrátil.
Paní Blacková přikývne, pramen světlounkých, skoro už bílých vlasů se jí sveze do očí. "Je to milý kluk, jen je na něm něco zvláštního, nemáš ten pocit?"
Lisa se mírně zamračí. Vzpomene si na to, jak jí Dean zachránil dítě, jak jí uprostřed noci zaklepal na dveře a už zůstal, jak jeho bratr zemřel, když zachraňoval svět před samotným ďáblem, který byl zřejmě naprosto skutečný, jak si Dean občas odskočil zabít nějakou příšeru, která udělala tu chybu a zatoulala se moc blízko, a jak se jim v domě náhodou občas objevoval muž - někdy i zkrvavený a od pohledu nebezpečný, ale Deanův dobrý přítel - který zřejmě nebyl tak docela člověk, ale Dean rozhodně neměl v plánu ho zabít, protože prý je na té správné straně.
"Je moc smutný," dodá paní Blacková.
"Ano," řekne Lisa nakonec, i když ve skutečnosti chce říct ani nevíte, jak moc.

***

Občas Lisa po večerech slýchá z Deanova pokoje tichý rozhovor.
Je si jistá, že Ben o ničem neví, protože jeho pokoj je dál po chodbě, ale ona má s Deanem společnou stěnu, a tak to čas od času slyší.
Vždycky je to večer, jako rozhovor před spaním, a pokaždé se jedná jen o jednu stranu rozhovoru, jen jeden hlas - ten Deanův - a ona nerozumí slovům, a ani se o to nesnaží, rozpačitá už z toho, že ho vůbec slyší, a pokaždé si znovu vzpomene na ten večer, kdy ho opravdu slyšela, jeho hlas, slabý a plný zoufalství, když říkal prosím, Casi a vrať se sem.

***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama