And the days feel like years... (4/4)

15. září 2013 v 1:28 | Mary |  Jednodílný slash

část 4.





Lisa sebou prudce trhne a okamžitě se otočí, ještě než si vůbec uvědomí, že ten hlas zná.
Castiel stojí uprostřed místnosti a dívá se na ni, klidný a vyrovnaný a tentokrát nezraněný, obličej zjemněný nějakou emocí. Hlavu má mírně nakloněnou na stranu a ramena napjatá, jeho oči jsou až neuvěřitelně modré a Lisa si vzpomíná, že tohle je Castiel, který sice není člověk, ale podle Deana se ho nemusí bát.
"Ahoj," dostane ze sebe nejistě. "Castieli?"
Muž se pousměje koutkem úst a na okamžik skloní hlavu v jemném kývnutí. Udělá krok k ní a ona se podvědomě napne, ale po chvíli se zase uvolní, a pak si všimne, že Castiel má na sobě zase trenčkot, ten samý, co naposledy, určitě je to ten samý, a Lisa nechápe, jak je to možné, protože byl zničený. Byl krvavý a potrhaný a teď vypadá zase jako nový.
"Děkuji, že jsi mě tady nechala, když jsem byl zraněný," řekne Castiel měkce a tváří se upřímně, a i když Lisa ví, že je nebezpečný, zatraceně hodně nebezpečný, nebojí se ho, protože něco na něm… Nemůže se ho bát.
"Už je ti líp?" zeptá se.
Castiel se usměje. "Jsem v pořádku, děkuji."
Lisa přikývne a neví, co říct, o čem se s ním bavit, jak se k němu chovat, protože má otázky, má spoustu otázek, ale není si jistá, jestli má dost odvahy mu je položit, a napadne ji, že by měla prostě zavolat Deana, když Dean strčí hlavu do dveří, jako by věděl, nad čím zrovna přemýšlí.
"Liso, zrovna mě napadlo - Casi?"
Castiel spustí pohled z Lisy a otočí se k Deanovi. Ramena mu trochu klesnou, jak se uvolní. "Ahoj, Deane," pozdraví ho hluboce (a z nějakého důvodu to zní úplně jinak, než když říkal ahoj, Liso) a Dean se prchavě usměje, jako by přesně tatáž slova předtím od něj slyšel už tisíckrát.
"Musíš se naučit klepat," prohodí Dean a pohodlně se rozvalí na pohovce, Lisa ho následuje do křesla a sedne si, trochu napjatá a s koleny u sebe.
Castiel se mírně zamračí. "Omlouvám se," řekne vážně a dlouze se zadívá z okna, než se opět obrátí k nim, pohled upřený na Deana, jako by v místnosti nic jiného nebylo. Přijde blíž, ale nesedne si, tyčí se nad nimi, paže podél těla, a Lisu to znervózňuje, to, jak stojí příliš zpříma a očividně nemá potřebu posadit se, a chce mu něco říct, ale Dean je v klidu, a tak mlčí.
"Jak jdou věci nahoře?" zeptá se Dean a Lisa se zamračí, protože co přesně Dean myslí tím nahoře?
"Válka se blíží ke konci," oznámí Castiel.
Dean přikývne. "To je dobře."
"Válka?" zopakuje po něm Lisa nechápavě.
"Ano," potvrdí Castiel klidně. "Když Dean se Samem zastavili Lucifera a Michaela, rozpoutala se v nebi válka. Raphael a jeho stoupenci se rozhodli ty dva osvobodit a znovu začít apokalypsu." Podívá se teď přímo na Deana. "Raphael je mrtvý. Jeho stoupenci jsou výrazně oslabení. Moje armáda postupuje, nebude to už dlouho trvat."
"Takže zavádíš nový pořádek?" zeptá se Dean, pobavený jen napůl. "Šerif v nebi?"
"Snažím se tam prosadit svobodu," řekne Castiel pevně.
Dean se křivě usměje. "A až bude po válce?" zeptá se a zřejmě se snaží vypadat vyrovnaně, ale jeho hlas je slabý.
"Chci si zachovat svobodnou vůli." Castiel se mírně předkloní a dlaněmi se opře o opěradlo druhého, volného křesla. Zadívá se na Deana, upřeně a intenzivně, jako by na všechno ostatní zapomněl. "Deane," osloví ho a hlas má trochu chraplavý. "Neměl jsem čas odpovědět ti, a omlouvám se za to, ale slyším tě. Vždycky tě slyším, Deane."
Nespouští z něj pohled, a Dean se zarazí a najednou se nemůže nadechnout, Lisa to vidí, jak se snaží nadechnout a nemůže, protože má sevřené hrdlo. "Casi…" zamumlá nakonec slabě.
Lisa přivře oči a roztřeseně vydechne. Neměla by tady být, určitě ne, měla by se zvednout a odejít a nechat je tady o samotě, ale nemůže se k tomu přimět.
Castiel jí nevěnuje pozornost, soustředěný jen na Deana. "Vždycky tě slyším," řekne ještě jednou.
Dean k němu vzhlíží, oči rozšířené. Nezmůže se na slovo.
"Vždycky," zopakuje Castiel a zmizí.

***

Lisa asi minutu zírá do prázdna, tam, kde ještě před chvílí stál Castiel, a potom se pomalu obrátí k Deanovi, zmatená.
"Deane?" osloví ho tiše a zhluboka se nadechne, v duchu napočítá do tří. "On… je anděl, že ano?" Zeptá se a polkne. "To proto jsi mluvil o světle. Proto se může takhle objevovat a mizet. Proto… Uzdravil ti ruku, že?"
Dean přikývne.
"Castiel je anděl," řekne Lisa ohromeně a zadívá se do prázdna, jak se snaží tu novou informaci vstřebat. "Právě jsme tady mluvili s andělem." Zakroutí nevěřícně hlavou. "Má křídla?"
Dean se usměje. "Má, ale lidské smysly je nedokážou rozeznat."
Lisa se zarazí a prudce se narovná v ramenou. "V nebi se vede válka? Myslím, jako opravdová válka?"
"Občanská válka," potvrdí Dean s přikývnutím. "Ne všichni andělé byli nadšení, když se Cas vzbouřil, aby nám pomohl zarazit apokalypsu. Někteří se postavili proti němu."
Lisa na něj chvíli mlčky zírá, a pak potřese nevěřícně hlavou. Má chuť se hystericky rozesmát, protože Castiel je anděl, a ona mu tyká a Dean mu říká pitomou přezdívkou a v nebi zuří občanská válka a zdá se, že Castiel ji vyhraje. "Říkal jsi, že všichni andělé jsou kreténi," připomene mu.
Dean zatne zuby, ale po chvíli se zase uvolní, svaly ve tváři mu povolí. Povzdychne si. "Cas je jiný. Není jako ostatní andělé."
Lisa pomalu přikývne a nepřestane ho pozorovat. Miluješ Castiela?, chce se zeptat, ale pak se na Deana podívá, vidí jeho výraz, jeho oči, a ví, že se ptát nemusí.

***

"Mami? Chodíš s Deanem?"
Lisa zvedne hlavu od trička, které právě žehlí - shodou náhod zrovna jedno z Deanových, to staré a vybledlé do šeda, s motivem AC/DC, i když jí Dean říkal, že se o své prádlo klidně postará sám - a rychle přemýšlí, co mu říct.
Ben by chtěl, aby spolu chodili, vidí mu to na očích, protože Ben má Deana rád, rozumějí si spolu, a kdyby si měl Ben vybrat muže, který mu bude dělat tátu, byl by to Dean, tím si je jistá. A ani ona by se nebránila, ale ví, že to není to, o co by Dean stál.
"Nechodíme, zlato," zavrtí proto hlavou a odloží žehličku, aby tričko nespálila, protože ví, že je jedno z Deanových oblíbených. "Jsme jen přátelé."
Ben chápavě přikývne, ale je vidět, že není nadšený. "A… Budete spolu chodit? Třeba někdy?"
Lisa se nadechne, ale pak si vzpomene na to, jak se Dean ani nepohnul, když ho zkusila políbit, a jak před ní pořád ještě občas uhýbal pohledem. Vzpomene si, jak se Dean tvářil, když zjistil, že Castiel nikdy opravdu neodešel a pořád hlídal jeho sny, a jak se mu dech zadrhl v hrdle, když mu Castiel řekl, že ho vždycky slyší.
"Myslím, že ne, Bene," řekne tiše a stiskne synovi rameno. "Myslím, že ne."

***

Je polovina léta, horký večer a Lisa - v tureckém sedu - s Deanem sedí na pohovce v obývacím pokoji. Ben je na noc u kamaráda a Dean mlčky čte noviny, které si nestihl přečíst ráno.
V televizi běží večerní zprávy a oni jim ani jeden nevěnují příliš pozornosti. Jen zvuková kulisa.
A potom přijde reportér s další zprávou.
"V brzkých ranních hodinách pozorovali svědci v Kansasu průlet dvou meteoritů -"
Dean zvedne hlavu od novin, tedy, spíš na noviny úplně zapomene, a zadívá se na televizi. Jeho tvář je ztuhlá ve výrazu, ve kterém je napůl vztek a napůl naprostý úžas, oči má rozšířené, a co na té zprávě ho takhle překvapilo? Co je tak zvláštního na tom, že někdo viděl dva meteority?
Meteority přece padají každou chvíli.
"Deane?"
Dean potřese hlavou a ani se na ni nepodívá, pohled upřený na obrazovku.
"Dva zářící objekty proletěly nad městem Lawrence, místo jejich dopadu zatím není známé -"
Dean se tlumeně rozesměje. "Casi, ty idiote," zamumlá a nepřítomně složí noviny.
Lisa se zamračí a snaží se pochopit. Ty dva meteority měly mít něco společného s Castielem, Deanovým andělským přítelem?
"Nemůžu uvěřit, že to vážně udělal." Dean zakroutí hlavou, ale usmívá se, oči plné energie (tak plné energie, jak je naposledy viděla tehdy před lety, když spolu trávili víkend). Na okamžik vypadá zase jako tehdy, mladý a skoro bezstarostný, ne ten předčasně zestárlý muž, který toho viděl až příliš, který jí před několika měsíci zaklepal na dveře, zničený, protože právě přišel o bratra, a ta změna je nečekaná a viditelná a může za ni Castiel.
"Co udělal?" zeptá se Lisa tiše.
Dean se na ni konečně podívá, jako by sám nevěděl, jestli se má smát nebo mračit. "Padl."

***

Další dva dny Dean prakticky nepromluví.
Ben je zmatený a Lisa neví, co mu říct, protože sama doopravdy neví, co se děje, a tak se jen dívá, jak Dean střídavě sedí u počítače a na internetu hledá, kam přesně měly ty dva meteority dopadnout, nebo nervózně přechází tam a zpátky po obývacím pokoji, ke dveřím a pak zase k oknu, a pořád dokola, a jen neochotně chodí spát, jako by na něco čekal a měl strach, že když usne, zmešká to.
Jediné, co Lisa ví, je, že Deanův neklid nějak souvisí s těmi dvěma meteority a s Castielem (a proč si vlastně nikdy nezvykla říkat mu Cas, jako to dělal Dean?), protože Castiel padl, a ona nechápe, co přesně to znamená, protože Dean je příliš rozrušený na to, aby si s ní sedl a vysvětlil jí to.
Dean je neklidný a nepřestává čekat a Lisa se nemůže zbavit pocitu, že má sbalené věci a až se dočká, odejde od nich, a nechápe, kde se v ní ta jistota bere.

***

Třetího večera se ozve zaklepání na dveře.
Lisa se mírně zamračí - Kdo to sakra může být?! - a pomalu otevře dveře, zatímco Dean, teď ztuhlý na místě, uprostřed kroku a s hlavou nakloněnou k ní, pozorně sleduje každý její pohyb.
Na prahu, osvětlený malou žárovkou nade dveřmi, protože slunce už zapadlo, stojí Castiel. Vypadá stejně jako vždycky, pořád stejně vysoký (vyšší než ona, ale o něco menší než Dean) a pořád stejně rozcuchaný, s těma samýma zářivě modrýma očima, ale něco je na něm jiného, a Lisa neví, jestli je to tím, že je jeho trenčkot ještě víc ošuntělý než obvykle, pokrčený a u spodního lemu špinavý, nebo tím, jak vypadá unaveně a že má nad levým okem roztržené obočí, jen malou ranku, která vypadá, že se už pomalu hojí, ale jedním si je jistá.
Něco je jinak.
"Liso," pozdraví ji Castiel jemně a kývne na ni a ona se zamračí, protože jeho hlas je hluboký a laskavý, stejně jako si ho pamatuje, ale taky mírně chraplavý, jako u člověka, který už dlouho s nikým nepromluvil ani slovo, a ona si opravdu není jistá, ale má pocit, že tohle by se andělům stávat nemělo.
Ne že by toho o andělech věděla zase tolik, protože andělé, to bylo jedno z témat, kterým se Dean vyhýbal.
"Můžu jít dál?" zeptá se Castiel a zní trochu nejistě.
"Samozřejmě." Lisa přikývne a rychle ustoupí ze dveří, aby mohl vejít do domu.
Castiel vejde do obývacího pokoje a ztuhle zůstane stát ve dveřích, obličej má bledý a ramena napjatá.
"Ahoj, Deane," řekne tiše a hluboce a upřeně na Deana hledí, paže spuštěné podél těla a jednu ruku sevřenou v pěst.
Dean polkne. "Casi," zamumlá a oplácí mu pohled a něco na tom okamžiku, něco v tom, jak ti dva stojí proti sobě, přes celý pokoj, a mlčky na sebe zírají, něco na tom je tak intimní, tak důvěrné, že se Lisa skoro otočí a odejde, aby je tam nechala o samotě, místo toho ale vejde do místnosti a zády se opře o stěnu, hned vedle dveří, paže založené na hrudi.
Ani jeden z nich si jí nevšímá.
"Jsi blázen, Casi," oznámí Dean, ale nezní výsměšně nebo hrubě, spíš naopak. Jeho hlas je jemný a trochu shovívavý. "Jsi naprostý blázen," zopakuje a zakroutí hlavou, ale usmívá se přitom.
Castiel nakloní hlavu na stranu a na Deanův úsměv odpoví vlastním, mnohem mírnějším. Spíš jen jemné pousmání koutkem úst. Nic neřekne.
Dean se zazubí a udělá krok k němu. "Konečně ses naučil klepat, co?"
"Ano, Deane," souhlasí Castiel a Lisu napadne, že má Dean pravdu, protože tohle je poprvé, co Castiel zaklepal a opravdu počkal na pozvání, než vešel do domu, jindy se pokaždé prostě objevil přímo uprostřed pokoje, beze slova varování, zřejmě naprosto netečný k významu slova soukromí.
Lisa se zhluboka nadechne a připadá si skoro jako vetřelec, když se na ně dívá, ale nemůže si pomoct. "Ty dva meteority před pár dny… Dean říkal, že s tím máš něco společného. Že jsi padl."
Castiel se na ni ani nepodívá, ale odpoví. "Ano." Jediné slovo, klidné a vyrovnané, pohled stále upřený na Deana.
Lisa nejistě přešlápne na místě. "Co to znamená?" zeptá se. "Když jsi padl, znamená to, že už nejsi -"
"Ano." Castiel přikývne a konečně se na ni podívá, oči modré jako nikdo jiný na světě a zářící. "Znamená to, že už nejsem anděl. Jsem člověk."
Lisa se zamračí. "A není to…" Na chvíli znejistí. "No, není to špatné? Chci říct… Byl jsi anděl."
Castiel se mimoděk usměje. "Záleží na tom, pro co padneš," prohlásí a znovu se obrátí k Deanovi. Udělá dva kroky k němu, až stojí přímo před ním, hlavu mírně zakloněnou, aby se mu mohl dívat do tváře. "Přišel jsem ti něco dát."
Sáhne rukou do kapsy trenčkotu a vytáhne z ní malou skleněnou lahvičku na koženém řemínku, plnou něčeho, co není tak docela tekutina. Je to bílé a modré a stříbrné, třpytí se to a září a přelévá, jako by to bylo živé, a ona má pocit, že je.
Castiel natáhne ruku s lahvičkou k Deanovi a vtiskne mu je do rukou.
Dean ji drží v dlaních, opatrně a jako by to bylo něco posvátného, a ohromeně na Castiela zírá, oči rozevřené doširoka. "Casi?"
Castiel zvážní. "Chci, aby sis to nechal, Deane. Vím, že se o to postaráš."
Dean pomalu přikývne a navlékne si ten kožený řemínek kolem krku, lahvička mu zůstane na hrudi, vedle přívěsku, který kdysi dostal od bratra, a pousměje se.
V tu chvíli Lisa ví, s tímhle jednoduchým gestem, že Dean odejde. S Castielem. Možná ne dneska, a možná ne celé týdny, ale jednou, a nejspíš už brzy, se s ní a s Benem rozloučí a spolu s Castielem odejde.
A když Lisa vidí, jak se na sebe ti dva dívají, Dean s prsty pořád ještě obemknutými kolem té malé lahvičky, soustředění jeden na druhého, jako by byli sami na celém světě, musí se usmát.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Guizmo Guizmo | Web | 15. září 2013 v 10:42 | Reagovat

Vždycky když si začnu říkat, slečna má  hodně málo času určitě, nestíha psát, tak přijdeš s něčím úžasnoucným a vždycky pláču pro další kapitolu.

2 Lex-san Lex-san | Web | 15. září 2013 v 11:53 | Reagovat

Tak tohle bodlo. Třesu se jak dítě, na novou sezonu Supernatural a tahle povídka mi kápla přesně do noty. Díky za ní :)

3 Mary Mary | E-mail | Web | 15. září 2013 v 19:30 | Reagovat

Jsem ráda, že se vám to líbilo, nebyla jsem si jistá, jestli tady tenhle fandom bude vůbec někdo číst :-)

[1]:
A jo, teď začnu mít zase míň času, zítra mi začíná škola :-( Ale určitě i tak něco napíšu, jen budu mít větší výčitky, že nedělám věci do školy a místo toho se bavím :D:D:D

4 Salazaret Salazaret | E-mail | Web | 15. září 2013 v 21:33 | Reagovat

I když tenhle seriál neznám... povídka je úžasně čtivá! Jen tak dál holka!
Jakmile se dodívám na Numb3rs tak se vrhnu na tenhle seriál. Asi je vážně dobrý, že?
Sal.

5 Mary Mary | E-mail | Web | 16. září 2013 v 13:46 | Reagovat

[4]:
Hodně dobrý, rozhodně doporučuju :-)

6 Tery Tery | 16. září 2013 v 15:51 | Reagovat

Supernatural taky neznám, ale plánuju se na to podívat :-) Povídka se mi mooc líbila :-) :-)

7 Mary Mary | E-mail | Web | 16. září 2013 v 18:41 | Reagovat

[6]:
To jsem ráda, díky.
Btw, určitě se podívej, vřele doporučuju každému na potkání :-)

8 Karin Karin | 22. srpna 2017 v 13:30 | Reagovat

Moc pěkné jako vždy. :D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama