House M.D.

7. března 2014 v 2:08 | Mary |  Jenom já
Ahoj lidi. Tak jsem se trochu prohrabávala počítačem a našla jsem jednu strašně starou slohovku. Gregory House, charakteristika postavy. Psáno z pohledu Wilsona.

Mary




House M.D.

Kdyby mi před lety, když jsem tě poznal, někdo řekl, že tě jednou budu milovat, vysmál bych se mu, pokud bych ho rovnou nenechal zavřít na psychiatrii. Už jen ta představa byla směšná. Milovat tě? Ale prosím vás… To nešlo, ty jsi byl přece vždycky tak strašně moc… ty. Jinak se to říct ani nedá.
Nejsem si jistý, jestli bych vůbec dokázal popsat tvoji tvář. Neučesané vlasy. Víš, že ti už vzadu začínají pomalu šedivět? Ústa, která se usmívají tak zřídka, až to Chase dovedlo k úvahám nad tím, jestli máš vůbec zuby. Oči, které spolehlivě zastíní zbytek tvého obličeje. Oči, tak ledově modré, které vidí mnohem hlouběji než kterékoli jiné a dokážou zaručeně ublížit pouhým pohledem. Oblečení… neupravené je asi slabé slovo. Když sako, tak rozepnuté, když košile, tak bez kravaty a s vyhrnutými rukávy. Ale nejraději tričko s názvem nějaké rockové kapely, o které většinou ještě nikdo neslyšel. Ale to k tobě patří, ten tvůj projev odporu, vůči konvencím, stejně jako tvé strniště. Přiznej se, máš to z principu. Kdybys žil v Izraeli, kde všichni nosí plnovous, oholil by ses dohladka, že? Vsadil bych na to boty. Třeba ty tvoje běžecké. Stejně je nepotřebuješ, hůl k tobě patří stejně neodmyslitelně jako jízlivé poznámky, pro které tě tolik lidí nemá rádo.
Vlastně se jim ani nedivím. Není zrovna jednoduché mít tě rád, pokud mám být upřímný. Jsi složitý. A ne každý se přes to dokáže přenést. Jsi plný protikladů. Tvoje upřímnost je sice odzbrojující, ale bolí, až příliš často, protože umíš číst v lidech, a tak vždycky odhalíš to nejcitlivější místo, kam pak udeříš, bez ohledu na to, jaké to bude mít následky. Umíš být skoro okouzlující, když chceš, ale pak vezmeš tu nejtlustší jehlu, kterou najdeš, a zabodneš ji pacientovi do ruky, abys viděl, jak bude reagovat na bolest. Máš všechny ty špatné vlastnosti, které lidé u svých doktorů vidí neradi. Jsi arogantní. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by byl syndromem Boha - tou tolik rozšířenou nemocí lékařů - postižen do takové míry jako ty. Nevěříš pacientům, protože podle tebe všichni lžou. A co ty tvoje šílené hry a nesmyslné sázky na to, kterou nemocí pacienti trpí, nebo za jak dlouho se dokážeš vloupat k Cuddyové? Jsi sprostý, hrubý a - jak jsem už zjistil - tvoje pěst dokáže být zatraceně tvrdá, když se setká s něčí bradou. Kolegové se tě bojí a pacienti z tebe mají přímo hrůzu. Tvoje pocity k nim jsou ale horší. Pohrdáš jimi, ignoruješ je, nebereš je jako lidi, ale jako případy, které ti umožňují znovu a znovu dokazovat, jak dobrý diagnostik doopravdy jsi. K smrti rád řešíš hádanky, naplňuje tě to. A pokud při jejich postupném odhalování pomůžeš pacientovi, je to jen jako vedlejší efekt. Jsou to hádanky, co ti nedává spát a nutí tě chodit den za dnem do práce, ne pacienti. Svým případům jsi ochotný obětovat vše. Kolikrát jsi už riskoval licenci, abys odhalil chorobu, na kterou nikdo nepřišel? Někdy mi připomínáš dítě, které hraje hru na hledání pokladu. Stejně soustředěný na cíl. Stejně posedlý hledáním.
Všiml sis někdy, že se lidé v tvojí přítomnosti dělí na dvě skupiny? Ti jedni se tě bojí. To by tě asi potěšilo, co? Ti druzí tě nesnáší nebo jim prostě jen lezeš na nervy. A pak je tady pár odpadlíků, jako já a Cameronová, kteří tě mají rádi, ať už děláš cokoli, a naivně doufají, že jednou přestaneš, i když ví, že to se nikdy nestane.
Kdyby tě znal Freud, označil by tě nejspíše za dokonalý případ poruchy osobnosti. A já bych mu musel dát za pravdu. Neznám nikoho jiného, kdo by tolik nesnášel průměrnost (ne, Housei, opravdu ti nevěřím, že odmítáš nosit plášť proto, že tě škrábe!) a pocit povinnosti, kdo by tak opovrhoval pravidly, vedením a autoritou. Neposadíš se na zadek před sponzorem, který slibuje Cuddyové miliony pro nemocnici, pokud tě vyhodí. Místo toho strčíš teploměr do zadku poldovi, kterého by si kdokoli jiný raději předcházel. Jen typické. To jsi celý ty. Děláš si problémy. Ničíš se. Ty tvoje prášky… Uvědomuješ si vůbec, do jakých průšvihů ses už kvůli nim dostal? A ještě dostaneš? Málem jsi kvůli nim skončil ve vězení. Deset let basy a doživotní zákaz činnosti, víš, Housei, že tohle je přesně to, co ti hrozilo? A ten zbytek… Pamatuješ si, jak jsi té dívce s CIPA říkal, že si každé ráno kontroluješ oči, abys zjistil, jestli nejsou žluté, což by znamenalo, že ti vicodin konečně zasáhl játra? Lhal jsi, že? Přece jich nemůžeš brát tolik…
Zní to, jako bys měl samé špatné vlastnosti. Ale já vím, že to tak není. Existují lidé - moc jich není, ale jsou - na kterých ti záleží, o které máš upřímnou starost. Jen to nedokážeš dát najevo a zakrýváš svůj zájem ironickými poznámkami. Ty ale není nemožné rozluštit, víš? V každém vztahu musíš mít navrch. Jsi egoista. Když si chceš povídat, povídáš si, i kdyby byly dvě ráno. Když si povídat nechceš, zatímco ten druhý ano, prohodíš sarkastickou poznámku o tom, jak se někteří lidí pořád musí svěřovat se svými problémy těm, které to vůbec nezajímá, a odejdeš. Zažil jsem už tolik tvých odchodů, že jsem si na to dávno zvykl.
Ono by nemělo moc smysl to řešit. Jsi jako dítě. Tvrdohlavý, zaměřený na sebe, přesvědčený o své neomylnosti a o tom, že se všechno točí kolem tebe. Ale je v tobě i něco roztomile, nevinně dětského. Co ty tvoje lízátka? Želé králíčci v čokoládě? Nebo hloupé vtípky, které otravují, ale neublíží, jako házení pecek z třešní na uklízeče? Jsi protivné, otravné, zlomyslné děcko, které přerostlo svým rodičům přes hlavu. Máš snad všechny špatné vlastnosti, které si jen lze představit. Ale nejsi zlý. Viděl jsem tvůj výraz, když jsi málem zabil pacientku, protože ses kvůli bolesti nesoustředil a neodhalil včas příčinu její nemoci. Viděl jsem ten šok, to zhrození nad sebou samým, když ti Chase řekl, co jsi málem udělal, měl jsi to všechno v očích. A co ta tvá fascinace hudbou? Když posloucháš hudbu, je to, jako by ses stal někým jiným. Nejsi to ty, jsi jako v jiném vesmíru, ve svém vlastním světě. Hudba. A motorka. Další důkaz toho, jak hrozně moc riskuješ. Ale stojí ti to za to, Gregu?
Jsi zvláštní člověk. Je těžké ti porozumět. Já tě znám roky, a přesto ti opravdu nerozumím. Proč od sebe odháníš lidi? Proč se tolik snažíš o to, aby tě neměli rádi? Co tím sleduješ? Vážně jsou ti všichni ukradení, nebo si je k sobě nechceš pustit prostě proto, že ti někdo ublížil a ty to nechceš zažít znovu? Myslím, že to není tak, že nenávidíš lidi. Nejsi špatný přítel, aspoň mně ne. Ano, jíš mi obědy, ano, děláš mi pitomé naschvály, abys mě naštval, a ano, někdy mám vážně chuť zakroutit ti krkem. Ale vždycky jsi mi pomohl, když jsem potřeboval. Nechal jsi mě bydlet u sebe doma, nechal jsi mě spát na svém gauči a vyklidil mi část skříně, abych si měl kam dát věci, bez ohledu na to, která manželka mě právě vyhodila. Pomáhal jsi mi vymyslet, jak dostat Duddyovou na rande. A pokaždé, když jsem bezradný, protože jsem nezvládl zachránit dalšího pacienta, mi řekneš, že mám zapomenout a žít dál.
Vlastně mi připomínáš Hektora, mého psa. Je jako ty. Nejdřív mi počůrá noviny, a pak se přijde pomazlit, aby si to vyžehlil. Víš, že mu moje žena dala jméno po tobě? Hektor je zkratka. Doktor Gregory House se jí prý pro psa zdálo dlouhé.
Někteří tě považují za největší záhadu moderní medicíny. Vždyť jak vůbec můžeš léčit lidi, když ti na nich nezáleží? Ty však, jak sám tvrdíš, neléčíš lidi, ale nemoci. Takže je to asi jedno. Podle mě si prostě člověk, kterému bylo ublíženo. Je to tak? Je tohle ten důvod, proč nedokážeš v lidech vidět dobro? Protože ses přesvědčil, že v nich žádný není? Proto kolem sebe pořád tolik kopeš? Abys světu vrátil, že si někdo kopl do tebe?
Ale copak nevidíš, jak se to obrací proti tobě? Nemáš lidi rád, oni tebe taky ne. Vyhýbáš se jim a oni dělají totéž. Jednou zůstaneš sám. Nechám ti Hektora, mohli byste si rozumět, když jste si tak podobní. A pokud ne, nech ho u sebe v bytě a přijď za mnou. U mě bude pro tebe vždycky místo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jajafilm jajafilm | Web | 7. března 2014 v 22:16 | Reagovat

Hahaha, krásně jsi House vystihla, nejvíc mě pobavilo to s tím holením... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama