Someone else´s dream (1/3)

14. března 2018 v 17:12 | Mary |  Jednodílné slashe
Tak jsem si po víc než dvou měsících konečně zase jednou vzpomněla podívat se do mailu. Takže teď se budu muset prohrabat tunou mailů a komentářů na povídky - pokud jsem někomu z vás na něco neodpověděla, omlouvám se, právě teď to jdu napravit.
Je to tak, že se mi všechno okolo pořád snaží nacpat do psaní. Práce a lidé, kteří si zřejmě myslí, že psaní je moc solitérní činnost. A taky moje zapomnětlivost.
Jako omluvu dneska jednu o něco delší povídku. Další snad brzo. Pokud to zase nezazdím.
Budu si asi muset někam napsat poznámku.

Fandom: Hobbit
Shrnutí: Ori si ho kriticky prohlédl od vrcholku hlavy až po palce na nohou. "Jsi si jistý, že se o tobě někomu nezdá?" zeptal se ho záhadně.
Bilbo Baggins/Thorin Oakenshield

Mary

Mimochodem, níže máte takovou malou ukázku toho, jak to dopadá, když mám o víkendu čas a trochu se nudím. Což znamená, že pokud se někdo z vás letos vydá na FFko, tohle je dost možná to, v čem mě tam potkáte.







Someone else´s dream

Když Bilbo ten první večer po tom, co se rozhodl jít s bandou neznámých trpaslíků na výpravu za ztraceným královstvím a drakem, který ho pravděpodobně zabije - možná sežere, což rozhodně není smrt, jakou by si Bilbo přál - usnul přímo za jízdy, Kiliho to pobavilo tak moc, že smíchy spadl ze svého poníka.
Jeho pád způsobil dvě věci. To první bylo to, že se Bilbo s trhnutím probudil. Druhou, že se několik dalších trpaslíků začalo hlasitě smát, včetně Dwalina, který do té doby vypadal, že něco takového snad ani neumí, a chvíli jim trvalo, než si všimli, že už se Kili nesměje a namísto toho se trochu zamračeně drží za kotník.
Filiho přešel smích tak zprudka, že Bilbo skoro slyšel, jak mu cvakly zuby, když sevřel rty, a vyrazil svému bratrovi na pomoc.
Thorin je sledoval jen do té doby, než se ujistil, že se Kilimu nic vážného nestalo, a že je už zase bezpečně v sedle, a pak nad jejich zjevně nedospělým chováním protočil oči, věnoval Bilbovi pohled, který jasně říkal, že je to všechno jeho vina, a pobídl svého ponyho k chůzi.
Bilbo nemohl tvrdit, že by se ze strany některých konkrétních členů Společnosti cítil nějak zvlášť vítaný.

***

Bilbo se vždycky pyšnil tím, že nemá problémy s usínáním.
Jistě. Bilbo byl hobit a hobiti obecně nebyli zrovna známí jako rasa, která by si dělala nějaké velké starosti, s čímkoli. Hobiti byli odjakživa mírumilovná stvoření. Žili v klidu, své pomalé, jednoduché, v žádném případě ne nebezpečné životy, v Kraji, kde bylo počasí mírné a všeho byl dostatek, daleko od bojů a válek. Žili způsobem, který jim nedával právě moc důvodů k tomu, aby měli problémy se spánkem.
Bilbo byl schopný usnout kdykoli a kdekoli, bez ohledu na své okolí - dar, kterým se příroda snad alespoň do jisté míry snažila vyvážit útrapy někoho, kdo má širokou rodinu se spoustou velmi hlasitých dětí - proto ho ani na chvíli nenapadlo dělat si starosti se spánkem, když vyrazil na výpravu s trpaslíky.
A měl pravdu. Trpaslíci byli na rozdíl od něj zvyklí na život na cestě, i když to byla vlastnost získaná z nutnosti. Nevadilo jim trávit hodiny a hodiny v sedle, neměli problém s nošením těžkých batohů s vybavením a zásobami, nepřipouštěli si nebezpečí tolik jako on, dokonce ani ti z nich, kteří nebyli vojáci. Byli odolní a nároční, nutili ho postupovat rychle, byli hlasití a byli úplně všude, zcela slepí (nebo snad jen lhostejní) k jakékoli jeho potřebě soukromí. Bilbo se bál o život polovinu času, co s nimi trávil - ten zbytek ne, jen proto, že před něčím utíkali nebo s něčím bojovali, a na skutečný strach neměl čas.
A přesto neměl problémy usnout. I když to bylo poprvé v životě, co spal venku, na tvrdé zemi, místo ve své pohodlné posteli, pod širým nebem místo v té hobití noře, kde se narodil a kde strávil celý svůj život, u ohniště místo vedle krbu, a s třinácti trpaslíky, z nichž několik chrápalo tak nahlas, že je muselo být slyšet kdoví jak daleko. Přes tohle všechno neměl Bilbo problémy usnout, protože byl každý večer unavený k smrti. Cestou, věčným utíkáním před skřety, bojem, svojí snahou vyrovnat se ostatním a dokázat jim, že mezi ně patří. Že je možná jen hobit, ale i tak se o sebe zvládne postarat.
Ve skutečnosti to trvalo celých několik týdnů, než ho potkala první probdělá noc.

***

Vlastně to nebyla úplně probdělá noc. Bilbo nebyl vzhůru skrze noční hodiny, ne celou dobu. Bylo to několik nekonečných hodin, kdy opakovaně usínal - jen krátce, na pár minut - a zase se znovu probouzel, pořád a pořád dokola, až to nad ránem nevydržel, odhodil svoji tenkou přikrývku a šel se posadit vedle Gloina, na kterého vyšla poslední hlídka.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ho Gloin tiše, aby nebudil ostatní dřív, než to bude třeba.
Bilbo pokrčil rameny. "To nic," zamumlal v odpověď.
Nechtěl si stěžovat, před Gloinem ani před nikým jiným. Určitě ne tak brzy potom, co se před Thorinem poprvé předvedl jako někdo, kdo se dokáže postarat nejen sám o sebe, ale i o někoho dalšího. Poslední, po čem toužil, by bylo, aby si trpaslíci - a především Thorin, který s ním tak dlouho odmítal i promluvit - znovu začali myslet, že je zhýčkaný, nic víc než muž, který stráví svůj život za dveřmi svého domu, v knihách a daleko od ostatních, příliš slabý na to, aby bojoval za sebe a za ty, na kterých mu záleží. Že k nim nepatří, že měl raději zůstat doma.
Bilbo nebyl slabý, ne tak moc, jak si mysleli, nebo jak si jen před několika týdny myslel on sám. Jedna noc nic neznamenala, nevypovídala nic o tom, jestli je nebo není schopný přizpůsobit se životu plnému nebezpečí. Nebyla důležitá, byla to jen drobná překážka, když na něj konečně dolehlo to, že opustil svůj domov. Dříve nebo později musela přijít noc, kdy bude země kolem jejich ohniště příliš tvrdá nebo jeho společníci budou chrápat příliš hlasitě, nebo kdy mu to, co se ten den stalo, jednoduše nedovolí klidně spát.
Možná to muselo být zrovna dnes, po tom, co Thorin málem zemřel - po tom, co mezi Thorinem a smrtí stál jen Bilbo - po orlech a po tom objetí na vrcholku hory. Bilbo měl hodně o čem přemýšlet, pořád ještě v živé paměti sílu Thorinových paží, když ho objímal, teplo jeho těla, ten pohled, který mu věnoval. To, jak se mu rozbušilo srdce, když ho Thorinovy vlasy zašimraly ve tváři.
Nebylo nic zvláštního na tom, že tu noc nemohl pořádně spát, ne když Thorin spal jen pár metrů od něj, jeho zranění obvázané, a Bilbo nemohl přestat myslet na to, jak moc by chtěl, aby ho objal znovu.

***

Balin se tvářil ustaraně, když se na něj díval. "Vypadáš unaveně, chlapče," řekl mu jemně a tázavě povytáhl obočí, jako by očekával, že na svůj poznatek od Bilba dostane nějakou odpověď.
"Hmm," zabručel Bilbo a promnul si oči. "Celou noc jsem nemohl spát."
Bylo teprve ráno, a zatímco někteří trpaslíci - a Bilbo - seděli ve dvojicích nebo malých skupinkách okolo vyhaslého ohniště a snídali, několik dalších už připravovalo na cestu to minimální množství zásob a výbavy, co jim zbylo. Nikdo Bilbovi nevěnoval příliš pozornosti.
Kromě Balina a Thorina, který při jeho slovech zvedl pohled od jídla. Pomalu přejel očima po Bilbově tváři a ať už se mu nezdálo cokoli, starostlivě se zamračil. "Nemohl jsi spát?"
"Oh, jsem si jistý, že to nic není," usmál se Bilbo rychle a pokrčil rameny, protože ještě před dvěma dny by Thorin nejspíš jen protočil oči nad tím, že Bilbo nedokáže usnout na tvrdé zemi někde venku v divočině, což očividně znamená, že je zhýčkaný svým pohodlným životem a vůbec s nimi neměl chodit. "Byla to jen jedna noc. Možná na mě konečně dolehlo to, že jsem mimo domov."
Thorin nedůvěřivě přimhouřil oči, ale v jeho výrazu byl pořád ještě vidět malý náznak starostí. "Jsme z Kraje už nějakou dobu," připomněl mu. Pár vteřin neřekl ani slovo, a pak z jeho tváře najednou zmizely všechny emoce. "Měl by sis odpočinout, když je možnost. Nemůžeme si dovolit zvolnit tempo kvůli únavě," prohlásil tišeji a skoro chladně, a zase se vrátil ke své snídani.
Balin se na Bilba konejšivě usmál.
Bilba na okamžik napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby si Thorin chvíli dělal starosti o něj a ne jen o cíl své výpravy.

***

Bilbo se pokoušel nedat najevo, o kolik je slabší než všichni ostatní okolo něj, ale bylo to těžké.
Ta noc po Carrocku, jen z menší části prospaná, by nebyla tak hrozná, kdyby zůstalo jen u ní. Jedna z většiny probdělá noc ještě nikoho nezabila - i když v jejich situaci mohla být dost nebezpečná, a to nejen pro Bilba, pokud jeho únava bude mít velký vliv na jeho soustředění.
Jenže po té první noci následovala druhá a potom třetí, a než se Bilbo vzpamatoval, měl za sebou opravdu příšerný týden.
Nepomohlo mu ani, když zůstali na noc u Medděda, najedení a v relativním bezpečí, dokonce s možností použít měkké, voňavé seno jako matraci, a Bilbo si byl jistý, že pokud ostatní zjistí, jaké má kvůli troše nepohodlí spojeného s cestováním problémy usnout, nikdy už si nezíská jejich respekt. Jako by nestačilo, že mu ještě pořád odmítali svěřit hlídku.
Bilbo měl pocit, že jen sotva plete nohama, nehledě na to, že když se mu pořád otvírala pusa, nebylo úplně jednoduché sledovat cestu.
Fili a Kili sjeli zívajícího Bilba očima a pobaveně si vyměnili pohled, načež Kili něco zamumlal a udělal nějaké podivné gesto rukama, a Fili vyprskl smíchy. Potřásl hlavou tak prudce, až ho jeden z jeho copů švihl přes ucho, ale on se nepřestával smát, Kili, hned vedle něj, aby ho trochu podepřel, když zjistil, že jeho bratr zřejmě nedokáže stát pevně na nohou a přitom se smát, se k jeho smíchu přidal.
Bilbo protočil oči a odvrátil se od nich a málem se přitom srazil s Orim.
Ten si ho kriticky prohlédl od vrcholku hlavy až po palce na nohou. "Jsi si jistý, že se o tobě někomu nezdá?" zeptal se ho záhadně, ale než se Bilbo stačil zeptat, o čem to mluví, zavolal na mladého trpaslíka Dori, a Ori se k němu opět rychle připojil.
"O čem to -" pokusil se Bilbo zeptat mladých princů, ale ani jeden z nich teď nebyl schopný odpovědi, jak se pořád ještě smáli, opření jeden o druhého, jejich kroky nejisté.
"Vy dva!" okřikl je Dwalin, jen napůl vážně.
Bilbo svoji otázku spolkl a jen si říkal, jak mohlo vůbec Thorina napadnout, že je dobrý nápad vzít své synovce s sebou.

***

Bilbo si jen sotva pamatoval, kdy se naposledy cítil tak špatně jako teď.
Když byl ještě chlapec, ne víc než deseti nebo dvanáctiletý, vydal se na malou výpravu po Kraji. Nedošel daleko, ne, příliš malý, příliš nepřipravený na takové dobrodružství. Když ho našli, ležel na břehu jezera, jen tak daleko ode dveří jejich domu, kam se mu povedlo dojít za těch šest nebo sedm hodin od chvíle, co vyrazil. Byl mokrý a jen napůl při vědomí, a zápal plic, tak příšerný, až se jeho rodiče upřímně báli, že o něj přijdou, který mu jeho výprava přinesla, mu byl dostatečným poučením.
Teď se cítil podobně, přestože nebyl střídavě při vědomí a ponořený v hlubokém horečnatém spánku jako tenkrát. Přestože to nebylo nic horšího, než pořádné nachlazení a mírná horečka, cítil se mnohem nemocnější, než skutečně byl. Muselo to mít něco společného s tou cestou, s vlhkem těsně po dešti, a chladným vzduchem všude okolo. Koneckonců, hobiti nikdy nebyli uzpůsobení na daleké, náročné cestování.
Země pod ním byla tvrdá a nepohodlná a on si toho přesto sotva všímal, jeho mysl zastřená horečkou. Bylo mu chladno, příliš chladno, přestože na něj trpaslíci nakupili několik plášťů, přestože ležel na boku, svinutý do klubíčka a s koleny přitaženými pod bradu.
Dělali si o něj starosti, dokonce tak velké, že se ho ani Dwalin nepokoušel popohnat. Místo toho se na něj zmateně a trochu starostlivě podíval, když Bilbo předchozího večera odmítl jídlo, a neřekl ani slovo, jen věnoval významný pohled Thorinovi, když Bilbo dalšího rána jen sotva vstal, tak zmožený horečkou, že se ostatní ani nepokusili vydat se s ním na další cestu.
Bilbo by se cítil hloupě, jako slabý článek řetězu, přesně tak, jak od samého začátku tvrdil Thorin - ne teď, už dávno ne, ne od chvíle, kdy se Bilbo vrhl mezi něj a Azoga, netrénovaný, ale pevně rozhodnutý nedovolit Azogovi jejich krále zabít - kdyby mu nebylo tak zle. Byl unavený, strašně moc unavený, ale přesto nemohl spát, jak ho denní světlo bodalo do očí, i když je měl pevně zavřené. V hlavě mu dunělo a žaludek měl tak na vodě, že v sobě jen stěží dokázal udržet tu trochu lehkého jídla, co mu Óin po jeho celodenní dietě vnutil alespoň k večeři.
"Nene," zamumlal slabě do látky pláště, který měl přitažený až pod bradu. Jeho hlas byl chraplavý a oči měl zavřené, ale když pohnul hlavou, zašimrala ho na bradě kožešina. Nejasně si uvědomoval, že slyšel, jak se ostatní tlumeně baví, ještě před chvílí. Nebo to taky mohly být hodiny nebo i celá noc, protože podle toho, jak se ochladil vzduch, mohlo být už docela dobře nad ránem. Bilbo se pod svými improvizovanými přikrývkami zavrtěl a z hrdla mu uteklo slabé bolestné zasténání, jak ho i při tak drobném pohybu bodlo někde vzadu za očima.
"Bilbo?" zaslechl Thorinův tázavý hlas někde kousek nad sebou, a prsty mu pročísly vlasy, než mu trpaslík jemně přitiskl dlaň na čelo. "To nic," zamumlal Thorin, jeho hlas konejšivý, a Bilbo chtěl říct samozřejmě, on ví, že to nic není, jen se potřebuje pořádně vyspat a bude zase v pořádku. Je to jen nachlazení, jen horečka, nic víc.
Ale byl příliš unavený na to, aby promluvil, a v hrdle měl sucho, a tak ze sebe dostal jen jakýsi tichý zvuk.
Thorin mu odpověděl tlumeným odfrknutím, ve kterém byla trocha pobavení, a přisednul si k němu blíž, teplo jeho těla tak intenzivní v chladném nočním vzduchu, že se Bilbo pomalu přestával třást, a jeho prsty v Bilbových vlasech jemné a opatrné. "Budeš v pořádku, Bilbo," řekl sotva slyšitelně a Bilba napadlo, jestli mu tak řekl už někdy předtím, ale nemohl si vzpomenout. "Jenom spi, Bilbo."
Bilbo si nebyl jistý, jestli usnul tak rychle proto, že měl horečku, nebo kvůli tomu, že nad ním bděl Thorin.

***

Bilbo se cítil líp, když se dalšího rána probudil, a první, co ho napadlo, bylo, že se v noci musel vrátit Gandalf a trochu mu pomoci kouzly.
Jeho bolest hlavy byla pryč, spolu se vším ostatním včetně té smrtelné únavy. Jeho chuť k jídlu byla zpátky. Bilbo se zase cítil být sám sebou, a to samo o sobě byla příjemná změna.
"Už je ti líp?" zeptal se ho Kili s potěšeným výrazem, zatímco mu Óin přitiskl hřbet ruky na čelo, aby ho zkontroloval.
Bilbo směrem ke starému trpaslíkovi protočil oči, a pak se usmál na Kiliho. Pořád ještě cítil ten klid jako předtím, v noci, když se mu Thorin probíral vlasy. Lehké dotyky prstů, nejspíš určené k tomu, aby se Bilbovi lépe usínalo, ale tak jemné. Bilbo jen stěží bojoval s úsměvem, když si na to vzpomněl. Thorinovy prsty, opatrné a citlivé, a jeho blízkost, to, jak k němu tiše mluvil, jeho hlas konejšivý, jak byl pro jednou mnohem víc než jen zdvořilý. Bilbo se kousl do rtu a rozhlédl se po ostatních, aby našel Thorina.
Trpaslík postával na opačném konci tábora, vedle svého vypůjčeného poníka, a balil věci, aby mohli vyrazit. Ramena měl napjatá a Bilbo byl na okamžik pevně rozhodnutý za ním jít, zeptat se ho, jestli se mu to jen zdálo, nebo jestli to byl vážně on, kdo se nad ním v noci skláněl, aby mu řekl, že bude v pořádku, jestli to byl opravdu on, kdo mu přitáhl svůj vlastní plášť výše pod bradu a posadil se hned vedle něj, aby mu mohl být nápomocný, kdyby Bilbo něco potřeboval, kdo mu odhrnoval vlasy z čela, aby zkontroloval, jestli má pořád ještě horečku. Kdo se na chvíli natáhl na holou zem vedle něj a přitiskl se k němu, aby mu nebyla zima.
Jenže Thorin se jeho směrem ani nepodíval. S nikým neprohodil ani slovo, jeho pohled soustředěný na poníka. Mírně se mračil a celkově vypadal v ještě horší náladě než obvykle, a Bilbo znejistěl.
Najednou už nebyl tak přesvědčený o tom, že by za ním měl jít. Na co přesně by se ho měl vlastně zeptat? Jestli to byl opravdu on, kdo hladil jeho vlasy a něco šeptal, dokud Bilbo neusnul?
Znělo to tak hloupě, když se nad tím zamyslel. Proč by Thorin něco takového dělal? Zůstal část noci po Bilbově boku, samozřejmě, protože měl hlídku a Bilbo mohl potřebovat jeho pomoc. Ale ten zbytek? Proč by se měl tak důvěrně chovat právě k Bilbovi, se kterým ho nepojilo nic víc než zcela nové, váhavé přátelství?
Bilbo se zamračil.
"Co je?" zeptal se ho Dwalin, který právě procházel kolem něj, jeho hlas drsný, ale starostlivý, jeho vlastním způsobem. Kili, který byl pořád ještě poblíž, se na Bilba podíval, oči rozšířené.
Bilbo se kousl do rtu a hodil pohledem směrem k Thorinovi, jako by pátral po nápovědě, ale Thorin se na něj ani nepodíval.
Zatracení trpaslíci.
"Nic." Bilbo pokrčil rameny. "Všechno je v pořádku."

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. března 2018 v 21:07 | Reagovat

Moc hezká kapitolka. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama