The curiosity of Natasha (1/3)

15. října 2018 v 20:54 | Mary |  Jednodílné slashe
Takže dneska mi cesta z práce místo pětačtyřiceti minut trvala skoro dvě a půl hodiny. Ve městě se frézuje silnice, autobusy mají přes dvacet minut zpoždění, a když se jeden konečně objevil, projel okolo zastávky, jako bych tam vůbec nebyla. Další spoj až hodinu po tom. Nebyla jsem si jistá, jestli mám nadávat nebo brečet, když jsem se konečně dostala domů.
Měla bych asi napsat něco pořádně naštvaného, ať se trochu vyvztekám.

Další MCU :-)
Shrnutí: "Snažíš se Kapitánovi domluvit rande?" zeptal se Clint.
Natasha si v náhlém záchvatu sdílnosti odfrkla. "A jde to mnohem hůř, než jsem čekala. Náhodou nevíš, proč má Rogers takový problém s každou ženou, kterou se mu pokouším dohodit?"
Steve/Bucky

Mary





The curiosity of Natasha

Když nad tím Natasha přemýšlela zpětně, nechápala, proč se pokoušela získat o Rogersovi informace, důvěrné informace, zrovna tak, že obejde zbytek jejich kolegů a pokusí se z nich vytáhnout všechno, co by mohli vědět.
Jenomže získat pravdivé informace v záznamech, v jakýchkoli záznamech, byl v případě Kapitána Ameriky trochu problém, vzhledem k těm tunám propagandy, kterými během desetiletí zasypali cokoli opravdového, co o něm kdy kdo napsal, a Steve sám byl možná největší tajnůstkař, jakého znala. Což byl docela výkon na někoho, kdo jen sotva uměl lhát.
Steve si za to vlastně mohl sám. Kdyby se s nimi jednoduše bavil, alespoň jednou za čas, Natasha by neměla potřebu plížit se za jeho zády.
Dobře, nejspíš měla.
A s kýmkoli jiným by možná dávalo smysl zeptat se lidí, kteří ho znají, tím spíše kdyby do toho zapojila svoje úžasné zkušenosti z vedení výslechů. Vážně, na celém světě byla možná tak hrstka lidí, kteří by byli schopní odolat jejím metodám, kdyby se do toho skutečně opřela. Jenomže tohle byli Avengeři. Blázni a šílenci, co si hráli na hrdiny, a všechno ostatní, jenom ne týmoví hráči. Pošuci, kteří budou radši lhát nebo předstírat, že nemají tušení, na co se jich Natasha vlastně ptá (což bylo hodně nespravedlivé, vzhledem k tomu, že zrovna tohle byli lidé, kterým nemohla ublížit, když z nich chtěla něco dostat) nebo přijdou s něčím tak hloupým, že by to nenapadlo ani opici na LSD, případně si léčit vlastní komplexy.
Natasha se musela praštit do hlavy, když si myslela, že by cokoli z toho mohlo být dobrý nápad.

***

"Takže, pokud jde o Buckyho, je jedna věc, kterou bys měl vědět," oznamoval Steve pevným hlasem, nohy na konferenčním stolku jako velice nevychovaný supervoják, právě ve chvíli, kdy Natasha vešla do místnosti.
Bylo to jedno z těch klidných úterních odpolední, kdy si všichni zlosyni (a Loki, kterého si z nějakého důvodu všichni zvykli brát spíše jako extrémně otravného mladšího sourozence než opravdového zlosyna) dali pohov a pro jednou se nepokoušeli ovládnout svět. Jedno z těch odpolední, které by jí dříve možná připadala nudná, ale teď byla uklidňující. Všechno bylo jaksi jiné, teď když měla lidi, ke kterým se chtěla vracet, a místo, kterému mohla říkat domov.
Ne že by tam kdy byl opravdový klid. Ne, ve věži plné lidí, kteří se na veřejnosti vydávají za superhrdiny, nikdy nemohl být klid. Ale to neměnilo nic na tom, že to byl domov.
Bruce se trochu zmateně zamračil a nespouštěl ze Steva pohled, na čele vrásku, jak přemýšlel.
Natasha si nebyla jistá, o čem se ti dva baví. Nezdálo se ani, že by jim někdo jiný věnoval pozornost, v místnosti kromě nich už jen Clint, který se roztahoval na opačném konci velké pohodlné pohovky, pohled upřený na zbytečně obrovskou obrazovku, na které běželo něco, co se Natasha raději ani nepokoušela rozeznat, a bývalý děsivý zabiják Barnes, který ležel natažený přes zbytek pohovky, hlavu v Clintově klíně a dlaň položenou na jeho koleni, neurčitě obrácený směrem k televizi, jako by se taky díval. Ale nepohnul se a nevydal ze sebe ani zvuk, přestože Steve mluvil o něm, a Natashu napadlo, že nejspíš usnul.
Taková domácí pohodička. Klidné, skoro rodinné odpoledne s filmem a krátkým spánkem po obědě, to pro děti, a škádlivými sourozeneckými komentáři.
Ne že by Natasha moc dobře věděla, jak fungují sourozenecké vztahy. Nebo jakékoli jiné rodinné vztahy, když už byla u toho.
"Jenom jedna?" zeptal se Clint pobaveně a hned nato ze sebe vydal nějaký slabý zvuk, který zněl, jako kdyby dostal ránu do břicha. Ale nevzdal se, příliš tvrdohlavý na to, aby uznal, kdy je pro něj lepší mlčet. "Myslíš to, že byl posledních sedmdesát let elitní zabiják, ale ve skutečnosti je jenom velký plyšový medvěd?"
"Mhh," ozval se tlumený, napůl souhlasný zvuk a Bucky líně mávl rukou, aby dal najevo, že možná vypadá, jako by spal, ale ve skutečnosti pořád sleduje, co se okolo něj děje. Perfektně při smyslech. Pořád ve střehu.
Vždycky připravený znovu Clinta praštit, pokud ještě jednou začne s nějakými hloupými poznámkami. Ne smrtelně. Jen tak, aby si to pamatoval.
Bucky Barnes teď ničím nepřipomínal děsivě ledového zabijáka, kterého stvořila HYDRA. K překvapení všech se po pár nejistých týdnech jeho pobytu ve věži ukázalo, že když se necítí v ohrožení, rád se lísá (Nejčastěji ke Stevovi, samozřejmě, protože ti dva měli dlouhou historii, a to Natasha nejspíš ani nevěděla všechno. Ale pokud nebyl po ruce Steve, byl ochotný vylézt na klín prakticky komukoli včetně Natashy, přestože byl dvakrát větší než ona.), jako by se pokoušel vynahradit si celá ta desetiletí, kdy se ho lidé dotýkali jen proto, aby mu ubližovali.
Steve se kousl do rtu a koutek mu zacukal pobavením. "Jo, kromě toho. Důležité je, že ničemu z toho, co Bucky řekne, se zásadně nedá věřit," oznámil s přehnaným důrazem a Natasha zamrkala. To byla asi tak ta poslední věta, co čekala, že uslyší.
Nejen ona, alespoň podle toho, že se na něj Clint i Bruce překvapeně podívali. A Bruce si opravdu hodně zakládal na tom, že se nedá jen tak jednoduše překvapit. Z dobrého důvodu. Překvapení bylo jen kousek od vzteku, alespoň podle jeho názoru, a když se Bruce naštval, Hulk dostával volné pole působnosti. Bruce neměl rád, když si Hulk mohl dělat, co chce.
Bucky jen něco nesrozumitelně zabručel, ale jinak na Stevova slova nereagoval.
"Nedá?" zeptal se Clint trochu zmateně, výraz zamyšlený, jako by se snažil vzpomenout si, co všechno před ním Barnes už stačil říct.
"Ne, rozhodně ne." Steve zavrtěl hlavou a široce se usmál. "Férové varování. Rozhodně nikdy nevěřte ničemu, co Bucky řekne."
Natasha zvedla obočí, ale než stačila cokoli říct, Bruce se zamračil. "Takže není pravda, že to sérum fungovalo dost zvláštně? Chci říct - nenapravilo všechno, nebo ano?" Na okamžik zaváhal a Steve ho vyčkávavě sledoval. "Určitě ti zůstalo něco, co zrovna neodpovídá profilu supervojáka, ne?"
"Jasně, spousta věcí," souhlasil Bucky ochotně, než mohl Steve odpovědět. "Třeba to, jak nikdy neposlouchá rozkazy."
"To není pravda." Steve se nesouhlasně zamračil a Natasha se skoro zasmála. Tohle byl opravdu hodně chabý pokus o obranu.
Bucky pochybovačně zvedl obočí.
"Dobře," Bruce přikývl. "ale proč by mělo to sérum napravovat barvoslepost?"
Steve pokrčil rameny. "Abych neměl problém rozeznávat uniformy?" navrhl.
"Protože Kapitán Amerika, co nedokáže dát dohromady dvě stejné ponožky, by vypadal hloupě?" napadlo Clinta a Barnes se přidušeně zasmál.
Stevův obličej zůstal překvapivě kamenný. "Obvykle nosívám boty."
"Dvě stejné boty," přidal Barnes a poslední slovo se skoro ztratilo v tlumeném, chraplavém smíchu.
Steve naklonil hlavu na stranu. "Řekni mi, proč jsem tě vlastně zachraňoval?"
Barnes se na něj zářivě usmál. "Protože jsem neodolatelný a ty si život beze mě neumíš představit."
Natasha mezi nimi zatěkala pohledem a na okamžik očekávala, že se Steve zasměje a řekne, že ne, zachránil jsem tě proto, že jsem úžasný a protože Kapitán Amerika potřebuje pomocníka, vedle kterého bude vypadat ještě lepší a větší a statečnější - protože Steve, na to, že byl údajně nejlepší voják v historii a vzhlížely k němu celé generace, uměl být dobré pako, když se mu chtělo. Ale Steve na něj jen chvíli zíral, a pak se pousmál. "Fajn, to je fér."
Barnes na něj zamrkal.
"Hej, můžeš mě pustit?" zeptal se Clint najednou a Barnes něco zabručel, když ho dloubl do boku.
"Mmh," zamumlal a ani se nepohnul.
"Barnesi, myslím to vážně." Znovu do něj dloubl prstem. "Musíš mě pustit vyčůrat."
Barnes si přidušeně odfrkl a zamumlal něco, co znělo podezřele jako správný voják se nenechá rozptylovat tak přízemními věcmi, ale neochotně se nadzvedl, aby ho pustil.
Clint se rychle zvedl z pohovky, než se to Barnes rozmyslí a znovu ho přišpendlí do měkkého sedadla. "Tady máš, kapitáne," prohodil směrem ke Stevovi, jako by mu podával talíř nebo knihu nebo zbraň. "Vezmi si ho na chvíli ty."
Ale Barnes samozřejmě nečekal, až Steve něco řekne, místo toho se konečně pořádně narovnal, asi na dvě vteřiny, a potom se otočil a znovu se pohodlně natáhl, tentokrát do Stevova klína.
Tomu se napnula ramena a on na Barnese chvíli zíral, na okamžik zmatený, jako by si nebyl doopravdy jistý, kde se tam Bucky nabral, než se znovu uvolnil a špičkami prstů mu pročísl vlasy.
Barnes ze sebe vydal jakýsi tichý, spokojený zvuk a Clint prchl z místnosti rychlostí, jakou od něj Natasha neočekávala ani ve snu.
Ano, přesně jako velký plyšový medvěd, musela uznat, když se podívala na jejich dva supervojáky. Bylo dost zvláštní zjistit, že i Clint má občas v něčem pravdu.

***

"Myslíš, že by se k sobě Steve a Hillová hodili?" zeptala se Natasha Clinta, hlas vyrovnaný, protože tohle je jenom náhodná otázka, Clinte, neber to jako nic důležitého.
Clint se pomalu narovnal a protáhl se tak důrazně, až se ozvalo tlumené zapraskání. Rameno, kdyby si měla tipnout. Levé rameno, pravděpodobně, to víc namáhané. "Hm?" zamumlal roztržitě. "Hillová?"
Natasha protočila oči. Kluci a jejich podivná fascinace agentkou Hillovou. Podle toho, jak na ni byli všichni zaměření - včetně těch beznadějně zadaných, jako Clint, který měl štěstí jen v tom, že Natasha věděla, jak stupidně věrný umí být, jinak by měl už dávno obrovský problém u své ženy - by si jeden myslel, že agentka Hillová je poslední žena na Zemi nebo tak něco.
Pokud si byla vědoma, Steve byl vlastně jediný, kdo na ni nezíral pokaždé, když se objevila v jeho zorném poli. Ten hoch byl šikovný. Mnohem méně nápadný než ti idioti okolo něj.
Natasha dokázala ocenit diskrétnost.
"Proč zrovna Hillová?" zeptal se Clint a zamířil k lavičce. "Kruci," zamumlal najednou a zamračeně začal rozmotávat zářivě oranžové boxerské bandáže. Nesnažil se je ani uklidit, jen je pustil na zem, přesně tam, kde stál, a opatrně začal protahovat prsty, s výrazem, který říkal, že to dneska možná trochu přehnal. Jenom trochu.
Natasha pokrčila rameny. "Říkala jsem si, že bych mu zkusila domluvit rande, protože sám se k tomu nikdy nerozhoupe. A Hillová je dost chytrá na to, aby se nenechala oblbnout pěknou tvářičkou."
Clint se tlumeně zasmál, protože byl taky u toho, když se Everhartová pokusila Steva vyslýchat, a nakonec ze sebe sotva vyrazila slovo a rozhodně ne žádnou otázku, celá rudá a koktající, aniž Steve vůbec něco řekl.
"Snažíš se Kapitánovi domluvit rande?" zeptal se, jako by se potřeboval ujistit, že jí rozuměl správně.
Nat si v náhlém záchvatu sdílnosti odfrkla. "A jde to mnohem hůř, než jsem čekala. Náhodou nevíš, proč má Rogers takový problém s každou ženou, kterou se mu pokouším dohodit?"
Clint potřásl hlavou. "Proč tě to tolik zajímá?" zeptal se trochu podezíravě.
"Protože nemám ráda, když něco nevím." Natasha se zamračila. Zrovna Clint by tomu měl rozumět. A Bruce nejspíš taky, jako vědec. Je oba, stejně jako ji, mělo pohánět hledání odpovědí, měly je znepokojovat nezodpovězené otázky. Je a Tonyho, který byl příliš zvědavý pro své vlastní dobro. A Barnese, který ho znal někdy od svých osmi let?
Vlastně je to mělo zajímat všechny, když nad tím přemýšlela. Určitě je to zajímalo všechny.
Ona byla jenom tím, kdo se na to zeptal první.

***

"Hillová? Vážně?"
Natasha se zamračila. Sam nebyl úplně špatný, samozřejmě, že nebyl. Nebýt Sama, Steve by nejspíš pořád ještě bezcílně pobíhal někde po Evropě a hledat svého starého kamaráda. Ne, vlastně ani to ne, řekla si potom a znovu se zamračila. Bez Sama by byli asi dávno po smrti, nejpozději na tom zatraceném helikariéru. Dost možná už na tom zatraceném mostě. No, pravděpodobně by je někdo zabil hned po tom, co nad nimi vybuchl ten starý bunkr, kdyby je Sam neschoval u sebe doma.
Ale to neznamenalo, že by měl mít Sam právo dělat si z ní legraci. Z Natashy si nikdo. Nedělal. Legraci.
Natasha přimhouřila oči, což obvykle fungovalo velice dobře, a pokud ne, odplata byla tak rychlá, že zúčastněný většinou ani nevěděl, odkud to vlastně schytal.
Natasha mu chtěla něco říct - třeba něco o tom, jak jednou (nebo možná dvakrát) zabila někoho, kdo měl tak málo rozumu a tak zoufale zakrnělý pud sebezáchovy, že ho napadlo se jí smát. Ale když se na něj podívala pořádně, zjistila, že Sam nevypadá pobaveně.
Ne, Sam vypadal jednoduše zmateně.

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 16. října 2018 v 21:09 | Reagovat

Vypadá to dobře jdu číst další díl. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama