The curiosity of Natasha (2/3)

15. října 2018 v 20:53 | Mary |  Jednodílné slashe
část 2





"Tak jsem si říkala, tvůj otec byl u toho, když byl stvořen Kapitán Amerika, že ano?" zeptala se Natasha vyrovnaným hlasem Tonyho a snažila se přitom tvářit, jako by jí na tom vlastně ani tolik nezáleželo. Což nebylo tak těžké. Natasha se často tvářila, jako by jí na něčem nezáleželo. Vždycky to jednoduše patřilo k práci, nemusela nad tím přemýšlet. "Mluvíval o něm před tebou?"
Tony odlepil pohled od nějaké… hromady drátů? a bezvýrazně se na ni podíval. V obličeji byl bledý a pod očima měl kruhy. Natasha si byla celkem jistá, že nejspíš už nějakou dobu pořádně nespal. Možná vůbec. Tony často zapomínal spát nebo jíst, když na něčem pracoval. "Můj otec pomáhal stvořit Kapitána Ameriku," opravil ji. "A jestli o něm mluvíval? Jenom pořád," odpověděl a v hlase mu zněla stará hořkost. Nat občas zapomínala, jak složitý vztah míval Tony se svým otcem. "Když se občas rozhodl si se mnou popovídat, Kapitán Steve Rogers Amerika, největší zázrak amerických dějin, býval jeho oblíbené téma."
Neupřímně se usmál.
"Hm," Natasha se zamyšleně zamračila. "Dobře," řekla pomalu. "Ty bys pro mě měl nějaké vysvětlení, proč se mi nedaří někoho Stevovi dohodit?"
Tony překvapeně zamrkal, a pak se široce zazubil. "Snažíš se Kapitánovi dohodit holku?" zeptal se.
"Ne že by mi to moc vycházelo."
Tony si odfrkl, tentokrát spíš pobaveně. "Já se nedivím," prohodil. "Jak by si mohl někoho najít, když mu na krku visí… tamto."
Nemusel ani vysvětlovat, koho tím myslí, a ano, to musela Natasha uznat. Barnes byl možná trochu ironický a občas strašidelný, ale když měl možnost - když byli v bezpečí a jen s lidmi, které znal - projevit svoje staré já, to před válkou, kdy nebyl nic jiného než kluk z Brooklynu, uměl být neuvěřitelně okouzlující. Zároveň byl ale neuvěřitelná chobotnice, a všechny okolo sebe považoval za svůj osobní polštář. Steva především, a Steve, místo aby se ho pokoušel trochu usměrnit, ho nechal a ještě ho vesele používal jako svoji výmluvu pokaždé, když se ho Nat zeptala, proč nerandí.
Vlastně celou tu dobu, co ho znala, Barnese používal jako výmluvu, proč nerandí, uvědomila si Natasha. Nejdříve pro něj truchlil, protože od války možná uplynulo přes sedmdesát let, ale pro něj - zamrzlého v ledu - to tak dlouho rozhodně nebylo. Pro něj to bylo nanejvýš pár měsíců - dobře, možná o něco víc než pár měsíců. To chápala. Ti dva si byli blízcí, nebylo divu, že Steve špatně nesl jeho smrt. Jenže potom Steve zjistil, že je Barnes naživu a snažil nenechat se jím zabít, a pak ho hledal, a když se mu ho konečně podařilo najít, pokoušel se mu vrátit vzpomínky. Což trvalo další věčnost.
Teď se Steve snažil udělat z Barnese zase alespoň relativně normálního člověka, dobře přizpůsobeného k životu v jednadvacátém století.
Natasha dokázala ocenit loajalitu, ale to, co Steve dělal, to, jak se celý jeho svět točil jenom kolem Barnese, nebylo zdravé. Oni všichni měli náročnou práci, všichni ti mimozemšťané a šílená umělá inteligence a Loki, ale ona si i přesto našla čas na pomalé oťukávání s Brucem. Clint byl ženatý. Tony a Pepper spolu byli už roky. Dokonce i Vision vypadal podezřele zamilovaně pokaždé, když se mu v zorném poli objevila Wanda.
Steve mohl kývnout aspoň na jedno rande, i kdyby jen kvůli ní. Ocenit trochu všechnu tu snahu.
Tony se k ní mírně naklonil. "Mám na to takovou teorii," oznámil a tvářil se přitom absolutně vážně. Dokonce se rozhlédl, aby se přesvědčil, jestli je někdo neposlouchá, přestože byli sami, než se rozhodl pokračovat. "Náš slavný kapitán Amerika je příliš sebestředný na to, aby dokázal mít vztah ještě k někomu jinému než sám k sobě."
Natasha se zamračila. Podle všeho, co věděla, byl Rogers tím posledním na světě, o kom by se dalo říct, že je sebestředný. Na rozdíl od Tonyho.
"No, ty to zvládáš," podotkla.
Tony zvedl obočí. "Já jsem génius."
Natasha protočila oči. "Fakt je, že jsem Pepper už nějakou dobu neviděla," prohlásila a křivě se na něj usmála. "Víš jistě, že tě ještě nepustila k vodě?"
"Je v DC," řekl Tony a mírně se zašklebil, ale v očích měl něco jako hrdost. Takže Tony měl taky nějakou jemnou stránku, nebo možná měkké jádro. Ten oblek, nezničitelný a trochu jako vnější kostra o něm vlastně leccos říkal, napadlo ji najednou. "Má tam nějaký sraz se všemi těmi velkými šéfy z vlády, kteří jsou z nějakého důvodu přesvědčení o tom, že má Pepper nějakou zázračnou schopnost ovládat mě nebo co. Nejsem si úplně jistý, jak na něco takového přišli, i když uznávám, že možná do určité míry…"
Na druhou stranu, Natasha si opravdu nebyla jistá, jak ji mohlo napadnout jít se svým dotazem zrovna za Tonym.

***

Bruce vypadal pobaveně.
"Ještě pořád tě to nepustilo?" zeptal se a jeho hlas byl jemný. Bruce byl vždycky jemný, jako by se pokoušel co nejvíc odlišit od toho druhého chlápka. Od toho velkého, zeleného chlápka.
Fakt byl, že se o to pokoušel.

***

Natasha si nebyla jistá, jestli by měla něco říct, když o pár dní později vešla do společného obývacího pokoje a zjistila, že se Bucky něčemu tlumeně chichotá, pohodlně natažený na pohovce, hlavu v Tonyho klíně.
To byla jedna z věcí, kterým zezačátku ani nechtěla věřit, ale Tony byl připsán na seznam Buckyho polštářů poté, co Bucky jednoho dne usnul s hlavou na jeho rameni, a Tony tím byl tak překvapený, že ho neodstrčil.
("Myslela jsem, že ho tady nebudeš moc chtít," prohodila tehdy směrem k Tonymu. Kvůli jeho rodičům. Samozřejmě, Natasha možná neměla tak docela standardní vztahy s lidmi, ale dovedla si představit, že průměrný člověk nebude mít úplně zájem přátelit se s někým, kdo mu zabil rodiče.
"No, ono to nebylo tak docela jeho vina, nebo ano?" zeptal se Tony a vypadal přitom skoro nervózně.)
Mnohem podivnější bylo slyšet, jak se Winter Soldier chichotá.
Ne že by byl tak upjatý nebo doopravdy tak nebezpečný, alespoň ne mezi nimi. Ale i tak.
Tony zcela ignoroval film, na který se dívali, a něco tlumeně řekl, příliš tiše na to, aby ho Natasha slyšela, mírně se nad Buckym sklonil a začal se bláznivě smát.
Ve skutečnosti to vypadalo skoro důvěrně.
"O něco jsem přišel?" ozval se kousek za Natashou Steve, právě tak hlasitě jako někdo, kdo zrovna přišel a zajímá ho, co zajímavého se stalo za tu chvíli, kdy byl pryč. Klidný a pobavený dopředu, protože si byl jistý, že ať už se dozví cokoli, bude to vtipné. "Ahoj, Nat."
Natasha kývla na odpověď a zůstala stát na místě, s pažemi založenými na hrudi.
"Eh," Bucky na pár vteřin předstíral, že přemýšlí. "Ne. Myslím, že jsi o nic nepřišel. A i kdyby ano, je to jenom Tony, takže nic zajímavého."
Steve si pobaveně odfrkl a Tony se zašklebil. "Hloupý komentář, Barnesi. Měl by sis dávat zatraceně bacha na to, co říkáš." Zatvářil se vážně. "Mohl bych tě taky shodit z gauče, víš."
Bucky nakrčil nos a zapátral pohledem v jeho obličeji. "Ne, to bych neřekl," prohlásil s jistotou. "Na něco takového mě máš moc rád."
"Když myslíš." Tony se nebezpečně usmál a absolutně ignoroval to, že Steve pomalu přešel místnost směrem k nim, sedl si na druhý konec pohovky a ani slovem nekomentoval to, jak Bucky okamžitě zvedl nohy a hodil je přes jeho stehna. Protože zřejmě všichni, co byli v dosahu, byli Barnesův osobní majetek a protože byl velký zlý Winter Soldier, nikdo neměl šanci utéct. Ne že by se někdo doopravdy pokoušel utéct.
"Vlastně je to celkem jedno." Bucky se zasmál. "Protože Pepper mě má ráda," řekl.
Steve mu obemkl prsty kolem kotníku a souhlasně přikývl.
Tony na okamžik mlčel a Nat to připadalo skoro jako zázrak. "Idiote," prohlásil potom, ale v hlase měl něco překvapivě jemného.
Bucky se široce usmál. "Těší mě."
Natasha celou tu zatracenou vysmátou trojici sjela pohledem a trhla ramenem. Kluci a jejich nesmysly. Typické.

***

"Znáš tu holku z PR?" zeptala se Natasha Steva.
"Hm?" zamručel Steve trochu nepřítomně a roztržitě k ní zvedl obličej. "Kterou?"
"Tu novou, Amy. Drobná, brunetka. Široký úsměv," upřesnila Natasha.
"Dolíčky ve tvářích?" Steve pokrčil rameny. "Co s ní?"
"Pozvi ji někam. Hodili byste se k sobě."
Steve na ni pár vteřin beze slova zíral. "Už to někdo řekl, že jsi neuvěřitelně vytrvalá?" zeptal se potom, jeho hlas někde na hranici podráždění a temného pobavení.
Natasha se ani nemusela dívat, aby věděla, že nemá smysl odpovídat, protože Steve využil vteřiny ticha a vyskočil z letadla, aby před ní utekl.
zase.

***

Tony vypadal příliš pobaveně.
Nat se to ani trochu nelíbilo.
"Ptáček zacvrlikal," prohlásil Tony se zdviženým obočím, rozhlédl se kolem sebe a důvěrně se k ní naklonil, jako by se bál, že by je někdo mohl slyšet, přestože se ani nepokusil mluvit potichu, "že se pořád ještě snažíš zjistit, proč se ti pořád ještě nepovedlo seznámit našeho Kapitána s některou z těch krasavic, co se mu pořád ještě snažíš dohodit, protože nejsi tak zlá a bezcitná, jak se tváříš, a ve skutečnosti ti záleží na Rogersově osobním štěstí a chceš pro něj hollywoodský happy end."
Natasha na okamžik nedokázala nic jiného než jen překvapeně zamrkat, protože Tonymu se nějakým způsobem podařilo dostat ze sebe tohle celé na jeden nádech.
Mírně působivé, musela neochotně uznat.
Velice neochotně, protože Tonyho ego sahalo až do nebe už tak, a nebylo potřeba to ještě nějak podporovat, a navíc se tvářil trochu příliš vesele. Protivně pobaveně.
Natasha přimhouřila oči. "Ptáček?" zeptala se pomalu. Falcon, přemýšlela. Ten v lidech vzbuzoval podivnou potřebu zpovídat se, a navíc si rád dělal z lidí legraci. Klidně se mohl s Tonym podělit o info, pokud by mu to přišlo zábavné a nebylo to nic příliš soukromého.
Nebo Clint.
Rozhodně Clint, vzhledem k tomu, jak se mu napjala ramena, když Tony začal mluvit. A ten zrazený výraz taky zrovna moc neschoval. Natasha někdy opravdu nechápala, jak kdy mohl dělat zrovna špiona.
"Clinte?" obrátila se k němu, a když se mu rozšířily oči a on se začal rychle bránit, že ne, to Sam, on s tím nemá nic - věděla, že pochopil její zprávu. Absolutní zrada, Clinte. Proti všem dohodám, co jsme kdy spolu uzavřeli nad lahví vodky.
Pomalá, bolestivá smrt. Později.
Bruce mezi nimi shovívavě zatěkal pohledem a koutek mu zacukal, ale neřekl ani slovo, očividně zvědavý, co se bude dít dál.
Natasha se znovu soustředila na Tonyho. "Co víš?" zeptala se ho klidně a vůbec ne jako u výslechu. A i kdyby, Tony ji zažil u výslechu. Poznal by rozdíl. Nejspíš.
Tony se zazubil. "Myslel jsem, že si Barton dělá jenom legraci," řekl místo odpovědi a Clint se napnul ještě víc. Pohled mu sklouzl ke dveřím, jako by přemýšlel, jestli má vůbec smysl pokoušet se utéct.
Natasha se zamračila a ještě víc přimhouřila oči. Výraz, před kterým už utekl nejeden zločinec nebo terorista. Pohled, před kterým se krčily armády.
Tony se jenom rozzářil ještě víc, protože mu zřejmě scházel pud sebezáchovy. Nebo možná ten zvířecký instinkt, který živé tvory obvykle varoval, že jsou v nebezpečí. Hodně nepraktické, pro hrdinu. "Vím něco, co dokonalá špionka Natasha Romanovová neví?" zeptal se jí, ve tváři ten nejpříšernější úsměv, jaký Natasha kdy v životě viděla.
Natasha zaskřípala zuby a Clint sebou mírně trhnul.
"Vím něco, co Natasha Romanovová neví," zopakoval Tony s radostí, protože očividně nebylo nic lepšího než předhazovat jí její vlastní selhání.
Tony se hlasitě zasmál a s potřásáním hlavou zamířil ke dveřím.
Natasha z něj nespustila pohled, dokud jí nezmizel za dveřmi.
Už brzy, Tony. Už brzy zjistíš, jak příjemné je povídat si s lidmi, když ti někdo ráno do džusu omylem vylije sérum pravdy.

***

Clint nebyl nikde k nalezení.
Oficiální verze obyvatel věže byla ta, že ho nikdo neviděl už tři nebo čtyři dny. Neobjevil se na snídani ve společné jídelně, neobjevil se žádný z těch večerů, kdy si pouštěli filmy. Natasha na něj ani jednou nenarazila při svých procházkách věží.
Steve vypadal, jako by si o něj začínal dělat starosti, jenže Steve byl trochu jako hodně svalnatá máma a dělal si starosti o každého okolo sebe. Všichni ostatní byli v klidu, a jestli tvrdili, že Clinta neviděli už několik dní, pravděpodobně ho jenom kryli.
Natasha si byla jistá, že se jí jednoduše snaží vyhnout.
Nakonec, Clint měl mnohem víc rozumu než Tony Stark, a dobře věděl, kdy je lepší se jí vyhnout.

***

"Ale vážně." Bruce se mírně mračil. Pomalu se rozhlédl po ostatních přítomných, jako by očekával, že někdo z nich něco řekne. Něco relevantního.
Natasha si nebyla jistá, o čem mluví.
"Proč zrovna barvoslepost?" zeptal se Bruce, protože proč by mělo sérum pro supervojáky léčit zrovna barvoslepost? byla zřejmě dost důležitá otázka na to, aby se jí zabýval několik týdnů.
Podle Natashy by bylo zajímavější zeptat se, jak mohl být Steve poloviční umělec, když nedokázal rozlišit červenou od zelené.
Bylo už v té době moderní abstraktní umění?
Clint si tlumeně odfrkl, a ten drobný projev pobavení se zlomil do ještě tlumenějšího zasténání, protože Clint se před Natashou neschovával. Ne, Clint byl doopravdy tak trochu pohřešovaný, a než na to ostatní přišli a vyrazili na jeho záchranu, stačil si pořídit krásný monokl a několik polámaných žeber.
Natasha vždycky věděla, že je Barton idiot.

***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 16. října 2018 v 21:50 | Reagovat

Steve má asi důvod nemít zájem o slečny. :D  :D

2 Mary Mary | E-mail | Web | 18. října 2018 v 21:52 | Reagovat

[1]:
Hm, to asi jo :-x  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama