The curiosity of Natasha (3/3)

15. října 2018 v 20:53 | Mary |  Jednodílné slashe
část 3




Barnes se trochu mračil, když se opatrně rozhlédl okolo sebe, aby se ujistil, že nemají nikoho na doslech.
Nat začínalo být poněkud zvláštní to, jak se všichni rozhlížejí okolo sebe, než promluví. Bylo to… no jednak to bylo trochu podivné sledovat, protože Natasha si vždycky myslela, že nikdo ve věži nemůže být víc paranoidní než ona.
Jednak bylo docela zbytečné snažit se mluvit tiše, aby nikdo neslyšel, co nemá, když celý Starkův hypermoderní mrakodrap řídila umělá inteligence, která pravděpodobně nahrávala a někam ukládala každé slovo, které kdo řekl. A pokud Tony některé z těch nahrávek sledoval, když se schovával ve své laboratoři a předstíral, že pracuje, bylo jakékoli utajování čehokoli marné.
Natasha se k němu naklonila blíž.
"Dobře, neměl bych ti to říkat," začal Bucky tiše. "Steve o tom nerad mluví, ale všiml jsem si, že se ptáš všech okolo, a říkal jsem si, že třeba když se dozvíš, jak je to doopravdy, necháš toho dřív, než se to donese Stevovi."
Natasha přimhouřila oči a zkoumavě přejela pohledem po jeho obličeji, jak se snažila odhadnout, jestli Barnes mluví pravdu, a krátce kývla, aby pokračoval.
Bucky si povzdychl a bylo na něm vidět, že je mu celý rozhovor poněkud nepříjemný. Velice nepříjemný. "Pravda je, že to sérum, co z něj udělalo Kapitána Ameriku, nebylo úplně dokonalé. Nikdy o tom nechtěl mluvit, ani se mnou, ale z toho, co jsem vyrozuměl, mu dodalo fyzickou sílu a vytrvalost a odolnost, a taky posílilo jeho -" krátce zaváhal, "no, to, co z něj dělalo Steva. Totiž takové to jeho odhodlání bojovat se zločinem a tak. Ale všechno to ostatní, co nebylo skutečně potřeba k boji, to sérum spíš potlačilo."
Odmlčel se, jako by si potřeboval rozmyslet, jak přesně pokračovat, a Natasha se zmateně zamračila, dokud překvapivě diskrétně a jen na krátký okamžik nesklouzl pohledem někam níž, po svém vlastním těle, aby jí naznačil, o čem to vlastně mluví.
A to mohla jedině ocenit, protože co sakra měl znamenat obrat to, co nebylo skutečně potřeba k boji? A ten pohled na - oh. Oh.
Natasha pootevřela pusu.
"Jo," souhlasil Barnes a mírně se zašklebil. "Takže si dovedeš představit, že to asi nebylo nic moc už jen kvůli tomu."
"Hm," dostala ze sebe Natasha souhlasně, a pak ji napadlo, že je tomu možná právě naopak. Dost možná to bylo podobné jako ten závěrečný rituál, který v červeném pokoji potkal ji - úmyslné a použité jako způsob, jak ji donutit, aby se soustředila pouze na svůj úkol. Jistě, impotence byla ještě o stupeň dál než sterilizace, o malinko extrémnější, protože ona si mohla alespoň trochu užít, když chtěla, ale do jisté míry to bylo obdobné.
"No, a potom při jedné akci došlo…" Bucky se kousl do rtu a nejistě se ošil. Natasha si byla jistá, že ať už jde o cokoli, nebude to zřejmě úplně příjemné. "Byla to skoro nehoda. Steve samozřejmě nikomu neřekl, jak moc zraněný doopravdy byl, ale všichni jsme viděli, co zbylo z těch kalhot, co měl na sobě. Jsem si dost jistý, že kdyby byl Steve obyčejný člověk, šli bychom mu tehdy na pohřeb. Nevidět to, tak neuvěřím, že někdo může přežít takovou ztrátu krve."
Natasha zaraženě zamrkala. Opravdu Barnes naznačoval - dost obecně, nejspíš aby mohl kdykoli tvrdit, že vlastně ve skutečnosti nikomu nic neřekl - že Steve během služby své vlasti přišel o -
"Mohla bys to nevykládat nikde dál?" požádal ji Bucky. "Myslím, že Steve se o tom nechce tak docela šířit."
Natasha se nezmohla na víc než přikývnutí.

***

Sam se tvářil trochu podezíravě, když se příště objevil ve věži. Ne hned. Až po několika hodinách, kdy skoro celou dobu trčel ve stejné místnosti jako Natasha. A ani ne zase tak moc. Jenom trochu. Jen o malinko víc než obvykle, protože Sam se vždycky tvářil trochu podezíravě, když ji viděl.
Natasha to přičítala tomu, jak se poznali. Vážně, nechat se samotným velkým Kapitánem Amerikou dotáhnout k jeho dveřím s tím, že se potřebujete schovat, protože vás všichni chtějí zabít? To zrovna nevzbuzovalo důvěru.
Dobře pro něj. Někdy nebylo od věci být opatrný.
"Jsi nějak moc potichu," poznamenal a mírně se jejím směrem zamračil.
Natasha pokrčila rameny, ale jinak na jeho slova nereagovala. Stejně to byl nesmysl. Natasha věděla velice dobře, jak být potichu. Samova smůla, pokud si na to ještě nezvykl.
No, nebo možná byla trochu víc potichu, objektivně vzato.
Ale to se přece dalo čekat, když ze sebe uděláte blbce, nebo ne?

***

Natasha si nebyla jistá, co dělá vzhůru tak zatraceně brzy ráno. Ještě nebylo ani úplně světlo.
Natasha byla trénovaná a dokonale profesionální. Dokázala vstát a bez problému fungovat v kteroukoli denní nebo noční dobu, dokonce ještě o něco lépe než Clint, který sice obvykle zvládl odlepit hlavu od polštáře, ale nedokázal ze sebe vypravit srozumitelnou větu dřív, než si nalil do krku asi půl litru kávy. Ale když nemusela vstávat? Těš se na mě, postýlko, protože tě dneska ani na okamžik neopustím.
Ale dneska nemohla dospat, a i když se pokoušela, v sedm ráno už bylo opravdu otravné jen se převalovat a zírat do stropu.
Snídaně zněla dobře.
"Dobré ráno," pozdravil ji Steve dokonale zdvořile, a Nat si hodně rychle uvědomila, že ne, snídaně vůbec nezněla dobře, ne v sedm ráno, když jediný další člověk, který byl v celé věži vzhůru, byl Steve.
Natasha mírně zaváhala na prahu. Skvělé. To bylo přesně její štěstí.
"Dobré," odpověděla a pomalu vešla dovnitř. Beze slova došla k lince a nalila si připravenou kávu. "Díky," zamumlala a pokynula k němu hrnkem.
Steve pokrčil rameny a trochu od sebe odstrčil skicák s napůl dokončenou kresbou Buckyho.
Natasha si neochotně sedla ke stolu naproti němu.
"Takže…" Steve naklonil hlavu na stranu a pátravě se na ni zadíval. Ale překvapivě se tvářil spíš pobaveně než cokoli jiného. Natasha si nebyla tak docela jistá, jak dlouho mu ten výraz vydrží, a na chvilku schovala obličej do hrnku. "Clint se mi zmínil, že tě zajímá, proč jsem nikdy nekývl na to, abys mi domluvila rande s některou z těch holek."
Clint? Vážně? Zrovna Clint?
Existoval vůbec na celém světě někdo, kdo toho prozradil víc než Clint?
Natasha se kousla do rtu a když zjistila, že se Stevovo pobavení trochu polevilo a teď vypadal překvapivě zaujatý jejím úsilím, pohled jí na okamžik bezděky sklouzl někam ke Stevovu pasu, a ona se mírně začervenala. Což bylo extrémně hloupé a jí se to obvykle nestávalo, ale samozřejmě, donutit supervojáka k tomu, aby si s ní povídal o tom, jak se stalo, že se mu za války podařilo přijít o - no, jednoduše to nebyla úplně běžná situace.
Natasha se v ten moment prakticky styděla - a to bylo dost možná poprvé - za to, jak vyzvídala.
"Steve," pokusila se ho zarazit tak jemně, jak jen dokázala. Možná nikdy nebyla nějak zvlášť citlivá, rozhodně ne tolik, jako většina lidí okolo ní, ale Steve byl milý a měl toho za sebou hodně a vždycky se k ní choval laskavě. Byl překvapivě dobrým velitelem a mnohokrát prokázal, že jí věří, a ona nechtěla, aby se zbytečně cítil nepříjemně kvůli něčemu, co řekla. A po čem jí vlastně nic nebylo. "To je v pořádku. Nemusíme o tom mluvit, pokud nechceš. Barnes mi to vysvětlil," na okamžik zaváhala, když se mu překvapením rozšířily oči.
"Bucky ti to vysvětlil?" zeptal se, v jeho očích něco zvláštního. Prsty se bezděky dotkl Barnesovy tváře na skicáku, jako by si to ani neuvědomil.
Natasha trochu váhavě přikývla. "Vlastně jsem se ti chtěla omluvit," pokusila se rychle zamáznout svoji chybu. Pokud Steve odmítal randit čistě proto, že… kvůli tomu, co se mu stalo, dalo se dost pochybovat o tom, že by si s ní o tom chtěl povídat. Možná s nikým. Ale možná by mu tak docela neuškodilo, kdyby mu k tomu řekla něco z ženského pohledu. Něco povzbudivého o tom, jak ne každé ženě tolik záleží na tom, jestli má se svým partnerem sex. Že některé ženy jsou ochotné ho oželet. "Byla jsem jen zvědavá, vím, že to není moje věc."
Steve se zamračil. "Bucky ti to vysvětlil," zopakoval ještě jednou, trochu nedůvěřivě, jako by se potřeboval ujistit, že jí dobře rozuměl. "Co přesně ti Bucky řekl?" zeptal se.
"Ehm…" Natasha zaváhala. "Řekl mi, že za to může to sérum," přetlumočila. "Že z tebe udělalo prakticky impotenta."
Steve zamrkal. "Bucky ti řekl -?"
Natasha se zašklebila, ale odhodlala se pokračovat. "A taky se zmínil o té nehodě."
"O nehodě? O jaké nehodě?"
"Prý jsi přišel o…" Natasha zjistila, že není schopná pokračovat. Její slova zmizela do ztracena.
Rogers na ni zůstal ohromeně zírat, pusu mírně pootevřenou.
A pak se začal hlasitě, bláznivě smát.

***

Natasha si byla opravdu, opravdu hodně jistá, že tohle je smích, který už asi nikdy nevymaže z hlavy, protože nikdy předtím Steva neviděla smát se tak moc, až se nemohl pořádně nadechnout.
Druhá věc, kterou věděla zcela jistě, bylo to, že až příště potká Barnese, tak ho zabije.
Hodně pomalu. A rozhodně velice bolestivě.

***

Steve si z nějakého důvodu počkal na filmový večer.
Natasha předpokládala, že je to kvůli většímu publiku. Protože ať si kdo chtěl, říkal cokoli, Kapitán Steven Grant Rogers Amerika byl možná největší voják všech dob, vždycky připravený udělat to správné rozhodnutí, zachraňovat životy, ale když se nedívala veřejnost, byl pořád ještě ten stejný malý skrček, jako kdysi dávno v Brooklynu. Otravný a s trochu zvláštním smyslem pro humor. Provokatér.
Pako, jak ho označil Bucky.
"Slyšel jsem úžasnou historku," prohlásil Steve bez jakéhokoli úvodu, uprostřed filmu Hledá se Dory. "Bucky, myslím, že se ti bude opravdu líbit."
"Hm?" zamumlal Bucky nesoustředěně a trochu ospale. Ale otočil se k němu, protože Barnes se i přes všechny své chyby - i přes to, jak usínal na každém rovném povrchu, obvykle s hlavou v něčím klíně, přes to, jak si na všechno našel hloupou poznámku, někdy tak nečekanou, že se mu podařilo vyvést z míry dokonce i Tonyho, přes to, jak temně se díval na kohokoli z nich, pokud ho ráno zdržovali od prvního hrnku kávy, nebo jak děsivě dokázal vypadat, když na někoho zaměřil pozornost - vždycky díval na Steva. Bez ohledu na to, jak byl unavený nebo otrávený nebo ztracený ve svých pořád ještě poněkud roztříštěných vzpomínkách. Když na něj Steve promluvil (vlastně skoro vždycky, když byl Steve na dohled) Barnes pečlivě sledoval každý jeho pohyb, jako by od něj nemohl odtrhnout pohled.
Možná nemohl.
"Jakou historku?" zeptal se Clint zvědavě, když nikdo jiný nepromluvil, najednou prakticky v pozoru, přestože poslední asi půlhodinu usínal. Ostatní se stejně zvědavě rozhlédli mezi Stevem a Buckym, a potom po všech ostatních, jako by si mysleli, že někdo ví něco víc.
Steve nikomu nevěnoval ani náznak pozornosti, zcela soustředěný na Barnese. Nebo to tak alespoň vypadalo. Natasha si byla absolutně jistá, že to jenom hraje a ve skutečnosti dokonale ví, jak moc zvědaví jsou ostatní. Jak rychle zapomněli na film, který - až na Clinta - ještě před chvílí tak hltali.
"Doslechl jsem se něco o tom, že jsem měl za války nějakou… hodně vážnou nehodu," začal Steve klidným hlasem a nepřestával Barnesovi upřeně zírat do očí.
Barnes se překvapivě projevil jako osoba s velice silnými nervy, protože ani na chvíli neuhnul pohledem. Dokonce se ještě křivě usmál, najednou o dobrých pět, deset let mladší. Takhle nějak musel vypadat, než narukoval do armády, napadlo Natashu. Klidný, věčně pobavený. Sebevědomý. Bezstarostný.
Bruce se nejistě mračil. Sam měl ve tváři pečlivě neutrální výraz. Tony vytrvale těkal pohledem mezi Stevem a Buckym. Clint byl napjatý jako struna.
"Takže Erskinovo sérum zřejmě nebylo tak docela dokonalé a nedokáže dorůstat části těla," pokračoval Steve a jeho komentář vyzněl skoro jako otázka.
"Části těla?" vydechl Bruce zmateně a zamračil se, než Steva bezděky sjel zkoumavým pohledem, jako by očekával, že někde zahlédne prázdný rukáv nebo nohavici, chybějící končetinu, kterou se Stevovi nějakým záhadným způsobem podařilo před nimi utajit.
"Co -" přidal se Clint slabě, a protentokrát to byl on, kdo pochopil jako první. "Oh. OH," dostal ze sebe a jeho hlas zněl trochu jako po ráně do hlavy. "Chceš říct, že nemáš -" zarazil se, protože si nejspíš uvědomil, že tohle je absolutně příšerný způsob, jak se na něco takového zeptat. A potom pokračoval, protože to byl Clint. "To je dost otřesná představa, Kapitáne!"
Steve ho ignoroval.
Barnesův úsměv se rozšířil. "Musíš uznat, že jako vysvětlení, proč nechceš randit, je to roztomilé. Vcelku logické. V podstatě neprůstřelné."
"Nevím, jestli bych tomu říkal zrovna takhle," odporoval Steve mírně. Ani se nezdálo, že by byl nějak naštvaný. Trochu pobavený. Trochu rezignovaný. "Originální. Asi bych použil výraz originální." Na chvíli se zatvářil zamyšleně, a potom potřásl hlavou. "Vysvětli mi, proč s tebou ztrácím čas, Bucky."
Bucky pokrčil rameny, jako by na tom vlastně ani moc nezáleželo, ale když promluvil, byl jeho hlas překvapivě jemný. "Protože si neumíš představit, že bys měl ztrácet čas s někým jiným," oznámil tiše, zcela slepý k jejich publiku. Jeho křivý úsměv se změnil na něco měkkého a soukromého. Natasha u něj nikdy předtím podobný výraz neviděla. "Nikdy sis neuměl představit, že bys měl ztrácet čas s někým jiným než se mnou."
Na vteřinu bylo v místnosti absolutní ticho, jak všichni čekali, co Steve na takový komentář odpoví.
Jenže Steve neřekl ani slovo. Místo toho jen pomalu přešel místnost směrem k pohovce, na které se Barnes rozvaloval stejně, jako pokaždé, sklonil se nad ním, vzal jeho tvář do dlaní, a pak se nad ním sklonil, aby ho políbil.
Až na Dory, která na obrazovce vytrvale kvílela, že neví, kde má rodiče, v místnosti nikdy předtím nebylo takové ticho. Rozhodně ne během filmového večera. Trochu jako by se zastavil čas.
"Co," zamumlal Clint a ublíženě se podíval na Natashu, jako by mohla za to, že o ničem nevěděl. Jako by měla veškeré informace na světě - nebo alespoň ty důležité - a nějak se s ním o ně pozapomněla podělit. "Nat!"
Bruce se tvářil zdvořile ohromeně. Vážně. Přesně tak ohromeně, aby to vypadalo, že je překvapený, ale ne zase tak moc, aby se zdálo, že je v šoku.
Sam povytáhl obočí, jako by se nemohl rozhodnout, jestli je překvapený, nebo jim za chvíli oznámí, ať si jdou najít nějaký pokoj, kde na ně nebudou všichni vidět. Tony se spokojeně zazubil, a potom pohodil hlavou, když se na něj Clint zrazeně podíval.
"Co? Kdo myslíš, že tady má na starosti bezpečnostní kamery?"
Natasha si odfrkla.
"Pěkně hloupá výmluva, Bucky," okomentoval Steve, ale tiše se přitom zasmál, dlaně pořád na Barnesových tvářích. "Jako bys zrovna ty něco takového rozdýchal. Unudil by ses se mnou k smrti, kdybych neměl -"
Clint ho přerušil tlumeným zvukem, který zněl trochu jako by se dusil. "Příliš informací, kamaráde!"
Steve i Bucky ho ignorovali. Bucky vyzývavě zvedl obočí. "Když říkáš. Podle mě to jako vtip bylo výborné," pochválil se a široce se usmál, mnohem víc spokojený sám se sebou, než měl jakýkoli nárok být. "Natashu to rozhodně pobavilo."
To sice nebylo zrovna slovo, které by Natasha použila, ale nejspíš nemělo moc smysl to komukoli vysvětlovat. Ne když Clint pořád nebyl schopný se na ty dva zpříma podívat, a Tony se nepřestával samolibě usmívat. Ne když Bruce vypadal, jako by přemýšlel, kdy přesně bude ta vhodná chvíle k tomu, aby se nenápadně vypařil. Sam vypadal skoro hrdě.
Steve se zasmál, tvář rozzářenou.
Natasha protočila oči.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 16. října 2018 v 22:02 | Reagovat

Parádní povídka. :-P

2 Redstar Redstar | 17. října 2018 v 23:11 | Reagovat

Tak to bylo paradni, vsechny casti. Musela jsem to shltnout najednou

3 Mary Mary | E-mail | Web | 18. října 2018 v 21:53 | Reagovat

[1]:
Děkuju :-)

[2]:
Ještě že to po těch částech nepřidávám už během psaní, nikdo by se konce nikdy nedočkal :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama